Dánští Lis Er Stille vystoupí v Chapeau

Byla by to poměrně pohodlná cesta, vždyť už šéfeditor magazínu Rolling Stone David Fricke vybral Construction Of The Amp Train za album měsíce. L.E.S. ale začalo post-rockové klišé nudit a vydali úplně vlastní cestou. Ta se plně otevřela na předloňském albu The Collibro. Post-rocková minulost L.E.S. na něm potkává pompéznost Muse a prog-rocku, avantgardní písničkářství Caveova stylu a těžko identifikovatelné spodní proudy, které jednou připomínají skandinávský folk a podruhé tíživou gregoriánskou atmosféru.



Na rozdíl od mnoha dalších současných progresivních a fůzujících kapel však L.E.S. nezní jako racionální snaha o ekletičnost. V jejich hudbě je něco tak osobního a intenzivního, že dělí fanoušky všech žánrových subkultur, kterých se L.E.S. hudebně dotýkají, na nadšené a znechucené.



I na čerstvém album Nous, které Lis Er Stille představí na jedenáctém Indigu, jsou Lis Er Stille temní a nepředvídatelní. Díky kompozicím, které často nabourávají mantry repetice a gradace, a skvělému expresivnímu zpěvu Martina Byrialsena mohou Lis Er Stille z progresivních předchůdců pocitem připomínat třeba Hammilovy Van Der Graaf Generator.
Důležitým prvkem hudby Lis Er Stille jsou také texty, které se často dotýkají témat jako sociální kontrola a obava člověka z přirozenosti. Obratně ale pracují s nevyřčeností a zanášením prázdných míst do textu, tedy technikou, jež i v dobré literatuře zapojuje do příběhu čtenáře. Příběhy a ideje muzikou L.E.S. prosvítají a dávají se tušit, stejně jako myšlenky prosvítaly mytologií, než je novověk uzavřel do klece jednoznačnosti.

www.liserstille.dk/

Dodal: Jarka Beranová, Chapeau Rouge