Kosatky Orcas propluly Akropolí

Vlastně není divu, že k beatům se mají Orcas tak stydlivě, když polovinu dvojice tvoří skladatel Rafael Anton Irrisari, jehož vlastní tvorba stojí téměř výhradně na držených klávesových plochách a šumech polapených někde v terénu. Druhou polovinou projektu pak je Benoît Pioulard, známý jako introvertní, plachý písničkář s éterickým vokálem. Spáchali spolu bezejmenné album plné sladkobolných melodií utopených v barevných, zářících vlnách a vyrazili na bezejmenné tour.

Line-up večera byl následující. Nejdřív se za svoje klávesy postavil Rafael v kulichu a obecenstvo usazené u romantických stolků vykoupal ve svých nekonečných tónech a ambientních plochách. Při absenci projekcí a s jednoduchým osvětlením scény jste mohli klidně zavřít oči a nechat se unášet hudbou. Bylo to jako léčba duše unavené civilizačním shonem. Zasnít se, zapomenout na městké neurózy. Na vesnici to řeší tak, že jdou do lesa na houby, v Praze musí jít člověk na koncert do Akropole. Nevadí. Potlesk. Přestávka.

Po něm se na podiu ukázal Benoît s kytarou, posadil se na židli a před námi se začalo odvíjet pásmo naplněné křehkým písničkářstvím, líbezným vokálem ( v tom nejlepším slova smyslu)a přejemnou poetikou textů rozkročených mezi smutkem z bytí a radostí ze života. Další vydatná léčebná lázeň. Potlesk.

Po další přestávce se už na podiu zjevila tahle dvojka doprovázená z levoboku pianistou.
Rozehráli hru plnou opakujících se motivů, vrstvených ploch, smyček polapených v kruh a nad tím vším se vznášel až serafínsky procítěný vokál. Vše bez nejmenších chyb. Kdo si ale poslechne jejich album, uzná sám, že tenhle ambient obsahuje velké množství melodických sekvencí a linek, které všechno tohle ambientní řádění posunují do posluchačsky přístupnějších vod. Jsou to písně. Jsou to krásné písně.
http://youtu.be/i4-ISmqdnoM

Pro mne zřejmě nejkrásnějším momentem celého koncertu bylo, když si Orcas vystřihli cover písně od Julee Cruise: Into the night.

V podání mužského vokálu získal tenhle mistrovský kus známý ze seriálu Twin Peaks, docela jiný rozměr, přestože instrumentálně byl proveden s dokonalou pokorou ke krystalické čistotě originálu.

Na konci jsme se pokusili Orcas vytleskat k přídavku, ale vzhledem k harmonogramu a pokročilé hodině se jenom vyšli poklonit a oznámili, že přidávat se nebude. Nevadí.

I tak Orcas zanechali silný dojem a bude zajímavé sledovat, kam se bude jejich tvorba vyvíjet. V sérii koncertů Music Infinity další nesmírně zajímavý počin.

A nakonec ještě video z koncertu: