Red Hot Chili Peppers: pořád ve formě

Jak už jsem řekl, koncert to byl vydařený. RHCHP si s sebou do Prahy přivezli velkolepou videoprojekci, takže nejenže bylo co poslouchat, bylo se i na co dívat, včetně předskokanů A.A.A.K. a třineckých Charlie Straight. A není to úplně samozřejmost: rok 2012 zatím nekončí, ale z toho, co bylo doposud k mání se dá už poskládat pěkná mozaika. A kdybych měl porovnávat vizuální stránku koncertů, tak by z toho vyšli jednoznačně nejlíp právě RHCHP. Je potřeba přiznat, že vizuál prostě do balíčku zážitků, kterým často předražený lístek je, patří – v tomhle patří RHCHP uznání a palec nahoru. Funk-rockově rozpařené, ale přitom uměřené a ve stylu efektního videoartu RHCHP jednoznačně strčí do kapsy nejednoho letošního interpreta.



V kombinaci se skvělým zvukem, který se ani u stropu Synot Tip Arény ve Vršovicích netřískal, měl koncert zpočátku neuvěřitelně našlápnuto. Je pravda, že si bylo potřeba zvyknout na druhý hlas Joshe, který v některých pasážích Tonyho ne úplně čistě doprovázel, ale když se člověk zaměřil na Kiedise, nebyl s tím žádný problém. 24 000 fanoušků, kteří neváhali dorazit ze všech koutů ČR, ale i USA, Španělska a Polska …, neměli po úvodních Monarchy of Roses (jedna z mála věcí z nové desky I´m With You), Around The World, Otherside a Dani California daleko k davovému šílenství. Kluci si na jejich provedení nechávali obzvlášť dobře záležet a pokaždé je vyšperkovali výživným závěrečným jamem, kterých bylo ostatně během celého koncertu požehnaně. Jenže už při pátém, šestém a každém následujícím songu, který nebyl zrovna By The Way, Californication nebo Under The Bridge, začala být znát únava – těžko říct, čemu to přičíst, osobně jsem si to přiřadil „chladu“, se kterou k celé show přistupoval hlavně Kiedis. A „chlad“ dávám záměrně do uvozovek: na pondělním „ksichtu“ RHCHP vlastně nebyla jediná chyba: Tony se do toho pokládal, byl ve skladbách celý a hlavně, nezapomněl si svlíct triko.

Jenže to prostě po zážitku z některých letních koncertů (Pearl Jam, Foo Fighters, Bruce Springsteen) ani zdaleka nestačí – balíček s vyvolávací cenou kolem patnácti stovek musí obsahovat všechno. Vedle vizuálu a hudby hraje přístup a komunikace s publikem velkou roli a na tom, co si člověk s sebou zpátky domů odnese, se podepisuje možná nejvíc. Nebojím se říct, že vystoupení RHCHP v Praze působilo trošku rutinně: Kiedis a vlastně všechny papričky na své věrné v Praze tak trošku hodili bobka – za celý koncert pár slov baskytaristy, zaryté mlčení ostatních…Jasně, každý si to může odznámkovat po svém a jasně, každá kapela to má „hozené“ jinak, ale profíci by neměli zapomínat ani na jednu přísadu ideálního koncertního koktejlu.

A pak, člověk se prostě nemůže zbavit toho proklatého dojmu, že RHCHP už prostě jsou přeci jen trošku vyčpělé papričky. Z nové desky, která obvykle tvořívá páteř turné kapely, tak trošku povstanuvší z popela, zaznělo stěží pár songy a můj mozek má tendenci je až na první Monarchy of Roses a energickou Look Around tak nějak ignorovat… Sázka prostě padla na osvědčené evergreeny, včetně starých klenotů (Higher Ground, Sir Psycho Sexy) a nikdo to Kiedisovi a spol. nemůže zazlívat. Nepálí, ale znějí ještě pořád dobře.