Jak roztančit Akropoli? Pozvěte Levellers.

Od těch dob se z MTV stala hromada hoven, kterou hudební fanoušek s mozkem v hlavě obchází obloukem, ale Levellers jsou pořád stejní. Prostě dobří. A na to, že jim jejich čeští fanoušci rozumějí, můžou kdykoli vzít jed a dobře to ví a když můžou, zajedou tenhle zapadlej keltskej kmen Čechů oblažit svým vždy osvěžujícím mixem folk-punku.

Letos volba padla na Palác Akropolis.
Když jsem se dozvěděl, že zase přijedou, ohromně sem se natěšil. Před dvaceti lety sem s kamarády v domovský punkový hospodě sjížděli kazetu s jejich albem Levelling the Land tak dlouho, až výčepní zešílel a nosil nám rumy zadarmo, když tam konečně pustíme něco normálního, třeba Nedvědy. Byl odmrštěn i s rumy za pult a pustili sme mu the Pogues.

Levellers jsou prostě srdcovka.
Koncert odpálili s téměř hodinovým zpožděním oproti programu svou největší hitovkou – WHAT A BEAUTIFUL DAY, která svým ostrým nástupem zvedla ruce publika okamžitě nahoru.

Dav před podiem byl věkově i stylově velmi pestrej. K zahlídnutí byli jak punkoví dědci s vyšisovanýma kostkovanýma košilema zastrčenýma za opasek s pyramidama, džíny poctivě ohrnutý a potrhaný, tak jejich vnoučata, který se ještě nestihli naučit jak pomocí piva postavit číro. Mezi tím vším drobné dívky, které se nechávali omámit stále mladickym, kurážnym vokálem Marka Chadwicka, který dokáže svoje pěvecký nedostatky hravě přezdít skrytou i vnějškovou emocionalitou. S ním se zkrátka cítíte jako na otevřenym moři s větrem v zádech za bezmračné noci. V ruce bezpečně dlí lahev skotský whisky.

Páteří koncertu byly hlavně kousky z legendárního alba Levelling the land jako – One Way, The Game, Liberty Song, to vše s vysokým nasazením a energií, která z kotle udělala jednu velkou nepřehlednou skrumáž. Se stejným nasazením však sehráli Levellers i kousky z nového alba, kvůli kterýmu ostatně celou tuhle koncertní šnůru podnikají: Static on the Airwawes.

Didgeridoosta Stephen Boakes s jokerovsky nalíčenym ksichtem si střihnul jedno povedený sólíčko, který patřičně démonicky rozechvělo akropolní vzduch.

Stál jsem pod podiem a hltal všechno. Hudbu, energii, punkovej postoj, prostej všech póz, a to všechno v podání skvělejch muzikantů, který si na nic nehrajou a už desetiletí dělají to, co je baví a dobře to umí. A když sem se otočil, viděl sem ve všech tvářích radost.

Nechtěli sme je pustit, když chtěli skončit a dopadlo to tak, že zahráli ještě čtyři kousky, než z podia definitivně zmizeli.

What a Beautiful Day!