Report z koncertu Swedish House Mafia

Kde ale začít? Představováním jednotlivých členů Swedish House Mafia (SHM)? To by bylo nošení dříví do lesa. Axwella, Sebastiana Ingrossa a Steve Angella zná přeci každý. Vrátím se tedy do roku 2006, kdy jsem slyšel poprvé v klubu Axwella. Bylo to ve Vídni a já do té doby poslouchal trance a „miloval“ Tiesta a Armina. Jedna noc však změnila všechno a Axwell, a hlavně House music, se stali mými průvodci v každodenním životě v podstatě do dnešních dnů.

Posuňme se o 6 let dopředu, čas 21:00, čtvrtek 29. listopadu 2012. Narvaným metrem přijíždím do stanice Českomoravská a společně s davem se pln očekávání vydávám směrem k O2 aréně. Čeká na mě ten samý Axwell, který mě před 6ti lety přivedl k House music, bohužel již ale Axwell s úplně jiným hudebním zaměřením. Ale o tom až trochu později.



Stojím na tribuně a nevěřícně koukám pod sebe, kde se dle mého názoru mačká s rukama nahoře zhruba 10 tisíc lidí. Za DJským pultem stojí DJ Otto Knows, který zrovna hraje svou hitovku Million Voices. Chytlavý a jednoduchý vokál dostává do varu celou arénu. Bohužel tento track znamenal i konec Ottova setu. Poté se rozhostilo halou ticho, respektive jen jednoduchá hudební smyčka jako background, a začalo se, za zataženým plátnem, připravovat podium pro 3 Švédy, kteří se ve svém oboru stali živoucími legendami.

Přestavování podia mělo dle neoficiálních údajů trvat zhruba půl hodiny a tak jsem se vydal prozkoumat obchod s oblečením Swedish House Mafia, které bylo připravené speciálně pro jejich aktuální koncertní turné One Last Tour. Nával u stánků s oblečením se ovšem nekonal. Není divu, obyčejné dámské triko za 900,- Kč, mikina za 1800,- Kč a bunda s portrétem švédských „mafiánů“ za 5000? Děkuji, nechci.

Vracím se do haly, kde zrovna běží reklamy na Evropu 2 a čekám na začátek té úžasné show, kterou slibovala nejrůznější hudební fóra ze zemí, kde již koncerty z aktuální One Last Tour proběhly. A je to tady, ozývají se první hlasité tóny a cela hala bouří. Les rukou se zvedá ke stropu arény a mobily svítí do tmy jako miliony světlušek. Padá opona, rozsvěcí se ohromná stage a pod ní stojí ti, kuli kterým zde je dle mého názoru 12000 lidí. Swedish House Mafia. Asi nejúspěšnější hudebníci, z oblasti elektronické taneční hudby, v současnosti. Kdo zmáčkl za ně play, když oni stojí dole pod podiem a máchají rukama? Raději se neptat, ale má otázka bude zodpovězena zajisté během večera.

Druhý track, který zazněl během počátečních minut celé show, byl track Greyhound, z produkce SHM. Celá hala se otřásá v základech, protože všichni skáčou jako jeden muž. I já se nechávám unést atmosférou a užívám si famózní světelnou show podpořenou neuvěřitelně velkou stage pro DJs, která je vlastně jedna velká pohyblivá LED obrazovka a během večera několikrát změní svůj tvar. Opomenout nesmím ani ohromné plameny, které létají do všech stran v nejrůznějších barvách. Ano, evidentně i oheň se dá obarvit a tak je vidět v červeném, modrém a oranžovém (klasickém) provedení. Jedním slovem famózní pastva pro oči. Co již pro mě není tak famózní, je hudba, která se line z obrovských reprobeden. Jak jsem zmínil výše, Axwell a i jeho kolegové Sebastian a Steve, byli pro mne vždy synonymem pro označení House music. Bohužel posledních několik let jejich hudba neuvěřitelně přitvrdila a tak mi to vše připadá jen jako obrovská směsice nemelodických zvuků. Celá hala se ale náramně bavila a o to jde především, ne? „Mafiáni“ mixovali do sebe nové tracky se starými vokály, například Daft Punk – Harder Better Stronger nebo Axwell – Nothing but Love for You. Co mě osobně velmi potěšilo, byl alespoň vokál tracku Leave the Word behind od SHM. Bohužel zazněl jen vokál a ne celý track Mohl bych tak pokračovat do nekonečna, protože známých pasáží z tracků jednotlivých DJů zaznělo bezpočet, ale posunu se zhruba do půlky „koncertu“.

Zhruba po hodině koncertu se vypnula hudba a hala potemnila. Opět se zvedlo plátno zahalující celou stage. Ticho však nebylo dlouho a do pískotu nadšených fanoušků se rozezněl track z roku 2005 od Axwella a Sebastiana Ingrossa – Together a předznamenal, v jakém duchu se bude odehrávat druhá část vystoupení. „Švédská trojka“ v ní totiž měla připraveno řadu svých starých hitů, které musely zahřát u srdce všechny, kdo ještě pamatují staré dobré časy. Ihned po něm následovala hitovka od Sebastiana Ingrossa a Alessa – Calling. Jelikož ho posledních několik týdnů neustále hrála Evropa 2, bylo vidět, že i lidé, které byste nikdy do klubu nedostali, tento track znali a přivítali ho velkými ovacemi.



Zapomněl jsem zmínit, že během svého předtočeného setu si vzal Axwell nebo Steve Angello mikrofon a ještě více hecovali nažhavený dav. Konfety do vzduchu celé arény začaly létat při Axwellově remixu písně Ivan Gough & Feenixpawl feat. Georgi Kay - In My Mind. Během tohoto tracku se stalo něco, co mě utvrdilo v tom, že celý set SHM byl předtočený a neměl s živým koncertováním ani s DJingem nic společného. Najednou se vypnula světla všechna světla a hudba. Zřejmě zásek na CD nebo flashdisku, jinak si to nedovedu vysvětlit. Určitě si totiž pamatujete video, kde Steve Angello cca. 15 minut skotačí za mixpultem, dělá, že míchá tracky dohromady, ale skutečnost je jiná. Toto pak obhajoval tím, že je to úplně normální a že se to dělá kvůli tomu, aby se sladily efekty s hudbou. Podívejte se na video a řekněte, bavilo by vás to jako hudebníka?



SHM si to zřejmě vzala k srdci a řekli si, proč to neudělat tak celé? Více jak hodinu a půl svého pražského „koncertu“ tak měli dle mého názoru připravenou a namíchanou dopředu. Záměrně dávám slovo koncert do uvozovek, protože koncert by měl být dle mého názoru živým vystoupením hudebníků, toto ale bohužel živé nebylo. Jelikož se taneční hudbě už nějaký ten pátek věnuji a sleduji výkony DJs, opravdu si stojím za svým názorem a nikdo mi ho nevyvrátí. Přechody mezi jednotlivými tracky, které jsme mohli slyšet, se dají jednoduše vykouzlit například v Abletonu, ale naživo? To si nejsem úplně jist. I když asi většina čtenářů se teď do mě opře a bude mi mlátit o hlavu, že jsem jen zhrzen svým neúspěchem atd. Tak to ale není, jsem jen zhrzen tím, že více jak 10 tisíc lidí zaplatilo 1200,- Kč za to, co si mohli doma poslechnout sami. Co bude příště? DJs už ani nepřijedou a pošlou do haly své DVD, které se bude promítat? Po cca minutě, kdy zřejmě ani samotní „mafiáni“ nevěděli, co se děje, se poslední track spustil tam, kde skončil a párty mohla pokračovat.

Ale vraťme se zpátky k samotné show. Ta byla totiž strhující a většina lidí na parketu beztak nepozná, kdo a co hraje. To například, když se mě jedna slečna cca po 80 minutách vystoupení SHM zeptala: „Kdy bude hrát Swedish house mafia?“ I když jsem v tu chvíli měl chuť ji vzít hlavu a násilím ji urvat z jejího malého krásného krku, vysvětlil jsem jí, že již hrají a hleděl si dále svého. Klasickým vyvrcholením byl pak track In The Air od TV Rock v Axwellově remixu. Ikdyž je toto zhruba 3 roky starý song, nikdy se mi zřejmě neoposlouchá a tak jsem i já, a to už je co říct, skákal s celou halou a cítil, jak celá aréna vibruje. Slzy do očí každému vlastenci pak musela vehnat část „koncertu“, která následovala. Z reproduktorů se linul track Adrian Lux - Teenage Crime, znovu v Axwellově remixu. Na obrazovkách se pak pomyslně plála česká vlajka a Sebastian Ingrosso mával českou vlajkou ze strany na stranu tak, jak to dělají hokejoví fanoušci, když Čeští hokejisté vyhrají zlaté medaile.

Nebudu daleko od pravdy, když za vrchol celého večera prohlásím tu pasáž setu SHM, kdy hráli svůj aktuální hit Dont you worry child. I když již delší dobu tvorbu SHM nesleduji a neposlouchám, musím se přiznat, že tento track jsem si hned od počátku zamiloval. A bylo vidět, že v O2 aréně nejsem sám, ba naopak. Celá hala jako jeden muž bez výzvy zpívala tuto píseň a při pohledu kolem sebe jsem mohl vidět i slzy v očích některých lidí. Emocionální zážitek byl ještě umocněn ve chvíli, kdy Steve Angello vyzval všechny přítomné, aby si sedli a jakmile píseň vygraduje, musí každý vyskočit skoro až „do nebes“. A tak se také stalo. Nikdy jsem nic takového nezažil, mám doslova husí kůži, když si na tuto chvíli vzpomenu!

Ve 23:30 ohlásil Axwell, že pro nás mají připraveno ještě několik posledních tracků, které určitě každý známe. Prvním z nich byla vokální verze Swedish House Mafia - Miami 2 Ibiza. Určitě velmi známý počin SHM, ale nemyslím si, že by většina lidí dovedla zpívat tuto píseň, tak jak to bylo při Don’t you worry child. Další v pořadí byl jeden z nejznámějších tracků od SHM, a sice track One, opět ve vokální verzi. No a pak přišel na řadu úplně poslední song večera. A opět hit, který znala celá O2 aréna. Swedish House Mafia - Save The World byl tím posledním trackem, který v podání těchto tří Švédů zazněl. Kde se vzaly, tu se vzaly desítky velkých nafukovacích balónů, které poletovaly halou, a všichni si opět z plna hrdla zazpívali. Bohužel, za velké nevole všech přítomných a tance chtivých lidí, to byl opravdu poslední track, který jsme ten večer slyšeli.

Co říci na závěr? Kritika celé show by nebyla na místě. Tu mají „mafiáni“ propracovanou do posledního detailu a je opravdu se na co dívat. Také jsem snad nikdy v České republice neviděl party people se tolik bavit. Kritiku si však nemůžu odpustit na adresu hudby, respektive toho, že dle mého názoru byl vskutku celý set předmixovaný dopředu a tak nedokážu pochopit, co SHM baví na tom, když hodinu a půl jen mávají rukama sem a tam. Musí to být přeci obrovská nuda. Rovněž tak bych se zamyslel nad tím, zdali to je opravdu poslední tour této populární trojíce. Osobně si myslím, že určitě ne. Byli by přeci sami proti sobě. Marketing však mají propracovaný. Mou jistotu v tom, že toto nebude žádná poslední tour utvrzuje i fakt, že se na plakátech, i jiných promo materiálech, objevuje před názvem „One last tour“ tento znak #, který v angličtině čteme jako „číslo“ (number). A teď si to dejte dohromady. „Number one last tour“. Nemusíte být genius, aby vám došlo, že tady určitě v brzké době bude „Number two last tour“ a tak dále. Co se dá dělat, marketingový tah je to velmi dobrý a kluci budou mít vyděláno i pro svoje vnoučata. :-)


Zdroj: www.link2party.com

Ale nechme se překvapit, to je hudba budoucnosti. Já jen mohu zdůraznit, že jsem byl rád, že jsem měl tu možnost, účastnit se tohoto „koncertu“, protože jak jsem již několikrát zmínil, byl to neuvěřitelný zážitek.