Je toho hodně, o čem se dneska chceme bavit. Především to bude o muzice a o tvém novém projektu. Přesto zabrousíme i na vztahy na české taneční scéně a podobně.
Budu se snažit trochu krotit.
Tak se vůbec nekroť, já myslím, že nebude problém vydat rozhovor tak, jak vznikl.
Když řeknu, že jsou všichni banda č.. , tak to stejně nikdo nepochopí. Málo poctivejch.
Nepochopí, ale už tak tě v podstatě nikdo nechápe.
Spousta lidí se diví a ptá se: „Tráva ještě žije?! Já vidím kolik hraní máš, protože sleduju tvůj fb profil, ale pro hodně lidí je překvapením, že tu stále jsi.
Asi spoustu lidí zklamu, ale ještě pořád žiju. Měl jsem kolem roku 2004 velký zlom, kterým byla těžká autonehoda, kvůli níž jsem byl deset měsíců v nemocnici.
To ale asi hodně lidí neví.
Kdo to vědět měl, ten se to dozvěděl. Po těch deseti měsících, kdy jsem se vrátil z nemocnice, jsem další asi rok a půl byl doma v rekonvalescenci.
Takže takový ty fámy, že si moc bral drogy a už si to nezvládal a odešel si ze scény..?
To jsou nesmysly.
Ale říká se to, proto to zmiňuju, aby ses k tomu mohl vyjádřit.
Říkat se to může, ale tohle je realita. Tu bouračku, ale beru tak, že jsem byl moc rozjetý a potřeboval jsem zastavit, takže mi to osud naštědřil takhle a ty dva roky, co jsem neúčinkoval hodně změnily můj život, a tím se i změnil můj přístup nejen k hudbě. S tvrdýma drogama jsem skončil a držím se svého jména. Jsem pro naprostou legalizaci.
Řekneš něco k té nehodě, jak se to stalo, proč, kdo byl na vině.
Vjel jsem do křižovatky a přejel přese mě tirák. Chvátal jsem na hraní, byla půlnoc, chybělo mi asi 80 km, jel jsem jak blázen, moje chyba.
Takže jsi řidič, já si tě tak vůbec nedovedla představit, spíš bych řekla, že používáš taxi.
Od té doby nemám auto a jezdit už nechci. Navíc si myslím, že auta fakt „zasmrádaj“ tady ten vzduch, a že by se s tím taky mohlo něco udělat.
Přejdeme teda k veselejším tématům, chystá se vydání tvé desky, která je pouze tvá. O co se jedná, po jak dlouhé době něco vydáváš?
Po roce. Vloni vyšla deska. Je tam remix na Magic city Prague - Oceán. Tenhle nový projekt je výsledek mé spolupráce s Ristem, což je můj dlouholetý kamarád. Před cca deseti lety se mnou vydal Over3, dělal Kapitána Lásku, prostě všechny věci co dělá James ze Supercrooo.
Co Petr Mikulášek a tvorba s ním?
Significant Other máme už spoustu let u ledu. Od roku 2004 jsme po Mongolech udělali jen pár singlů.
Ještě s vámi byl Rusák.
Rusák s námi byl jen chvilku, 98-99, s tím jsem měl společné MM.
Já tě poznala v podstatě někdy kolem roku 01, kdy jsme chodili na party Atmospheric do Karlových Lázní. Chill outy s Petrem Mikuldou pro mě byly skvělé mejdany.
Můj zpětný pohled na věc je, že v té době jsme byli o dost napřed než spousty lidí kolem nás. My jsme nepatřili tolik mezi lidi kolem djingu, my jsme spíš patřili mezi živý projekty jako Ohm Square a Liquid Harmony. V tý době proběhla naše první turné. Tenkrát v Praze lidí, kteří tvořili muziku, bylo málo a všichni se znali a podporovali se.
Dřív se opravdu lidi podporovali?
Fakt jo, protože bylo jenom jedno studio, do kterýho chodili všichni, měl ho Dušan na Žižkově. Dušana jsem znal od 89 osobně, ale ne přes muziku. Jako třeba Loutku. Loutka chodil s kamarádkou mojí holky a znám ho už asi od 88. To byla spíš náhoda, že z toho vyplynulo, že jsme se pak sešli.
Kolik jsi znal djů kolem sebe, když si začínal? Já jako malá chodila na kreslení do KD Ládví, kde neustále visely letáky: Tráva, Loutka, Bidlo.
Znal jsem všechny, ono v podstatě těch lidí v Praze moc nebylo. Pár kluků kolem ještě hrálo, ale ty už měli mentální problémy to i smíchat, natož dnes. To je prostě realita.
Co to Ládví?
To a Shaky vymyslel Krampol, za to by mu Češi měli líbat ruce. Krampol byl jeden z vizionářů u nás, s ním Bleha, David Urban. Ostatní už prostě vykrádali jejich hudební nápady.
Ono dneska už není vcelku z čeho tvořit.
Proto si myslím, že tahle civilizace je na konci, a v pi.. Kulturně mi od 70. let nepřinesla nic nového. Když 70. léta projdu od začátku do konce, tak tam mám od hardrocku, space rock, punk, disco, ragga, techno, prostě všechno. Do roku 2012 se to kulturně nezměnilo, změnilo se to pouze v kvalitě zvuku, protože jsou lepší technologie, ale informace mi to nové nepřináší. Pouze je vše lépe zvukově uděláno, ale nového nic. To je to samé, jako dneska všichni mluví o dubstepu. Dubstep je pro mě stará šablona klasickýho dubu, tzn. dunivá basa, která tě přejede jako traktor a za tím je dubovej výbuch do něčeho. Tohle už vyčerpali Clash, protože když si vezmu jejich tvorbu od roku 76 do roku 79, tak je tam všechno (punk, dub, hiphop, funky, disco).
Umíš hrát na nějaké hudební nástroje?
Já jsem se učil na všechno, takže s tím nemám problém.
A co zpěv?
Tak to ne, dej mi do ruky cokoliv, to nějak zvládnu, ale zpěv nikdy.
V jedné skladbě na Mongolech máte skladbu, teď si nevybavím její název, kde si vokály vyrábíte sami svými různými, ze sebe vydávanými zvuky apod.
My jsme hodně vyráběli takové zvuky, to jsou ještě archaické doby, to jsou doby, kdy neexistovalo jít a koupit si banku bicích. V Close to your hard je nahráno mikrofonem, jak si tleskám dlaněmi o stehna. Tahle doba nám zase umožňovala experimentovat a já se naučil, co dokážeš zvukem.
Teď zpátky do budoucnosti, co ta nová deska, kdy se dočkáme?
Křest bude na mých narozeninách v Chapeau rouge 26. prosince.
Teď ještě k jedné stěžejní záležitosti, proč tenhle rozhovor vznikl.
Je tu nová deska, to je pro mě důležité. Nemám čas čelit kdejaké pomluvě, že já jsem chtěl připravit Sadlera o jeho party v Roxy. Proč bych to proboha dělal? Ať si položí tuhle otázku. Může o mně mít názor, že jsem zlý, špatný a neusměvavý člověk. Mě to nezajímá. Ale nemůže mě pomlouvat, že jsem mu chtěl vzít jeho party.
Na scéně se říká, že jsi velký kamarád Stanka, a proto máš více nocí než ostatní a chtěl bys jich možná ještě víc.
Na scéně se říkají asi pěkné nesmysly. Kdyby se tihle lidi podívali, zjistí, že jsem tam letos hrál – tuším – jednou a to na svých narozeninách. Co se asi některým nelíbilo, bylo dvou až tří měsíční období, kdy jsem zase začal hrát a Roxy si mě strkalo na různé party. Proto tím pádem přeci nebudu chtít víc nocí a už vůbec ne Sadlovu noc. To sepne i hlupákovi jako je on. Před nějakým časem jsem rozjížděl čtvrtky, stejně tak jako před deseti lety Free Mondays s Davidem Urbanem. Nevím, co všechno se říká na scéně, ale považuji to za naprostou pitomost. Z historie by lidi mohli vyčíst, že jsem tam několikrát přestal hrát. Jednou protože byl tak špatný a slabý zvuk, že bylo slyšet lidi pode mnou jak se bavěj. Podruhé protože jsem neměl rád produkčního Waltersteina, nebo jejich finanční chyby. Ke všemu si z toho udělal výměnný obchod jako dj. A teď naposled kvůli staronovému vedení, protože jeho model dojebal Roxy kulturně. Takže, ať si každej utře sádlo před svým prahem.
Děkuji ti za otevřený a upřímný rozhovor a 26. „navi“ a „nasly“ v Chapeau.