Sofa Surfers se perou s démony odcizení

Sofa Surfers se perou s démony odcizení

06. 05. 2013  |  Autor: J.N.  |  Komentáře (1)
V sobotu 4. 5. se do pražského klubu Rock Café přihnali rakouští Sofa Surfers s charismatickým zpěvákem, tanečníkem a choreografem černé pleti Mani Obeyou a s náloží skladeb, které by rozhejbaly i mrtvolu. Přivezli s sebou matroš převážně z poslední desky Superluminal, kterou spáchali koncem minulého roku a která je plná hitů na druhý poslech.
Jak to myslim? No asi tak, že Sofa Surfers nejsou Britney Spears. Jsou sofistikovaný a hluboký, jsou temný a přitom svěží, na podiu draví a ve studiu kreativní. Mají svou vlastní tvář a kdo se do ní zakouká, pochopí, že tenhle vztah bude něco hlubšího, než dupák na jednu noc, šup sem, šup tam. Prožije si osudovej vztah, podobně jako fanoušek, kterýho sem potkal na hajzlu před koncertem a kterej se mi nad umyvadlem vyznal, že byl na všech jejich pražskejch koncertech a těší se prostě jako... no, neskutečně ty vole!  Sofa Surfers naskákali na podium v šestičlenný sestavě - bicí, basa, kytara, synťákový klávesy, laptop a zpěv. A vlastně bych měl k nim přiřadit ještě osmýho člena, jímž byl režisér a VJ Timo Novotný, který se podstatnou měrou podílí na důležitý složce uměleckého výrazu kapely, kterou jsou projekce a tvoří kongeniální doprovod hudbě. A že Timo Novotny neni žádnej nedostudovanej nerd, kterej prožene jedno nablblý video třemi filtry, pověsí to na Youtube a nazve to nějak umělecky jako třeba Fat Cum On My Eyes, o tom svědčí třeba hlavní cena na MFKV 2006 v kategorii dokumentárních filmů a další a další ocenění, které nebudu všechny vypisovat, ale hodím sem jeden odkaz, kterej byste vidět měli, abyste si udělali obrázek, jak daleko provázanost režiséra a kapely sahá:



Bez vytáček do nás začali valit těžkej a hutnej sound s basovou linkou tak masivní, že jsem měl massive attack v hlavě i v žaludku. Ale ustál sem to a užívali jsme si plnou jízdu v mixu trip-hopu, dubu, indie rocku a bůhví čeho ještě.

Kromě dvou písní z eponymní předpředposlední desky (Good Day to Die na začátku a Notes of a Prodigal v samém závěru) zazněly skladby hlavně z poslední Superluminal promíchané s několika výbornými kusy z předchozí Blindside (100 days, Playing The Game, Safe Zone).

Jak už jsem napsal, celé vystoupení nás doprovázel VJ, takže na svý si přišly všechny smysly. Při skladbě “Good Day to Die” jsme byli například topeni ve vodním živlu:



Aby nás v dalších skladbách deptal zase jinak, například různě sečmyčkovanými nočními záběry z nadzemní dráhy snad v Tokiu, snad v NY, snad v pekle.

Texty jsou pro kapelu hodně důležitý, není to pro mě jenom omáčka, která se nalije na noty, aby to nějak chutnalo. Zřejmě i proto se zároveň s obrazem objevovaly na plátně za zpěvákovými zády. A kdo se do nich zaposlouchal (nebo začetl) zjistil, že se nachází v notně ponurém světě odcizení, jako například ve “Valid without Photo” - “jsem uprchlík bez domova, bez naděje, bez identity. jsem jen číslo.” Jedná se o silně melancholické výjevy, při kterých cejtíte ostnatej drát uprchlickýho tábora zařezávat se do dlaní.

Jak odpovídá Mani v jednom rozhovoru na otázku, Co vás aktuálně znepokojuje?

“Emocionální odcizení člověka v dnešním plně komercionalizovaném světě.”

Vše je převedeno na kupní jednotky. Lidé se počítají jako housky na krámě.

Ve “Word In a Matchbox” se tyto pocity až surrealisticky kupí ve slovech:“Sen je noční můra, víš to, teď jsme neprůstřelní, neprůstřelní, neprůstřelní.“

Přesto ale koncert v žádném případě nepůsobil ani trochu depresivně nebo beznadějně. Energie kapely byla masivní a nakažlivá.

Poslední song v regulerní hrací byl “Playing The Game” ( z Blindside), zde opět s s klipem Timo Novotnyho, ve kterém se Mani předvádí jako výbornej tanečník, a napovídá, jak moc byl skvělej naživo:



Sofa Surfers jsme doslova vyřvali zpět na podium a oni přidali dva kusy a nakonec jsme si s nimi zazpívali ve skladbě Safe Zone:  

“governments swing left, right, left...
and the people run left, right, left...
and the soldiers shoot left, right, left...
and the people dying left, right, left...”


A Mani kázal Left, Right, Left, Right.

Až přijedou kázat zas, budu tam, abych přitakával, tleskal a řval.  
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

SOFA SURFERS

Sobota 4. 5. 2013
Vystupují:
Sofa Surfers
Další informace
1 KOMENTÁŘ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
Ho_Reese
07. 05. 2013 | 15:20:16
+0 | -0
Hezky napsáno, Mani Obeya je naživo sám démon. Skvělej koncert.
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika