Ecco Rox: Kromě klasické hudby jsem míchal snad vše

Ecco Rox: Kromě klasické hudby jsem míchal snad vše

11. 10. 2013  |  Autor: redakce  |  Komentáře (0)
Ecco Rox je rodák z Berlína, který procestoval Evropu, aby se nyní usadil v Česku. Neprahne po rychlé slávě, přesto hrává na významných parties v Brně i širokém okolí. Lidé už poznali jeho jméno i hudbu, nyní je čas zjistit, jaký skutečně je. Na party Akce Z nás rozbije tvrdým technem.
Co pro tebe znamená hudba?
Když vyrůstáš odmalička s muzikou, začneš ji postupně vnímat jinak. V dobách komunismu byla ve východním Německu "normální" hudba zakázaná. Můj otec ale patřil k těm, kteří prahli po moderní hudbě a sháněli ji kde se dalo. Takže jsem už jako malý kluk doma slyšel neustálé "Sakra, nemůžu sehnat ty Rolling Stones, musím je mít!" Vnímal jsem, že hudba je něco speciálního a někdy v osmi letech jsem si uvědomil, že hudba mě dokáže naprosto pohltit, ale zároveň může být v jinou chvíli naprosto nedůležitá, podružná. V té době jsem propadl touze sám se vyjadřovat hudbou.

A jak to dopadlo?
Otec hraje na deset nástrojů. Máti to má podobně. A děda, to je naprostý instrumentální blázen, dokáže hrát na 16 nástrojů... Brácha hraje na klavír. Tak jsem to zkusil taky, ale moc mi to nešlo. Pak jsem zkoušel kytaru, tam jsem ale nenašel to, co by mě opravdu bavilo. Hrál jsem půl roku na bubny ve školní kapele…

Ecco Rox

Až jsi objevil gramofony?
Moje první DJská zkušenost byla vlastně náhoda. Ve škole mi řekli, ať jim něco pouštím, měli tam dva obyčejné CD playery a nějaký mix. Tak jsem pouštěl písničky podobně jako v rádiu, žádné mixy. Bylo to myslím dost populární. Pak se ale playery pokazily a nikdo nebyl schopný pořídit nové. Táta mi pořídil dvoj-CD, na kterém už se daly skladby zrychlovat a zpomalovat a už to bylo. Tehdy mi bylo asi 13. Přejít pak na gramofony byla vlastně samozřejmost.

Co jsi tehdy hrál?
Tehdy jsem hrál progressive trance. Někdo tomu říkal hard trance. Ale už od začátku jsem tíhnul k míchání různých stylů. Začal jsem si s hiphopem, míchal jsem i popové věci jako Madonnu nebo Michaela Jacksona se vším ostatním, co mi přišlo pod ruku. Pokračoval jsem přes hardcore techno, drum and bass, no future music… Chtěl jsem vyzkoušet snad všechny styly.

Jakou hudbu jsi nikdy nemíchal?
Klasickou. To prostě nezamícháš. A asi proto to ani nikdo nehraje :).

A nemáš s tím množstvím vstřebaných stylů někdy problém?
Není to úplně problém, spíš jsem asi příliš náročný. Je pro mě stále těžší vybrat si novou muziku, která se mi opravdu líbí. Ale teď jsem se opět našel v rovném beatu.

Jak bys ho charakterizoval?
Jsou vlastně tři. První, které se snažím hrát i produkovat, je velmi uvolněný, relaxační, deepový styl. Skládám rytmus a můj kamarád do toho hraje na basovku. Tam se potkává moje srdce i duše, to mě opravdu baví. Dál vyznávám techno "en vogue", které tady asi moc lidí nezná, takže to tam možná ani nepiš :). Ale jestli to někoho zajímá, ať si poslechne třeba Dapayk. A další techno,které mi dělá dobře, je velmi temné a tvrdé, sice ne příliš rychlé, ale o to deepovější.
 


Takže zbývá jen zeptat se, jak ses dostal ke skládání vlastní hudby?
Když propadneš hudbě, zajímá tě, jak je to poskládané, zkoušíš si to v hlavě rozložit na jednotlivé části a prahneš po tom zkusit to taky. Přesně tak to bylo v mém případě. A do toho se přihodilo, že jsem chodil do školy s dcerou souseda, který měl doma produční studio pro kapely, plné synťáků a všech těch tajemných krabiček. A tak jsme vždy po škole zašli k nim a ona mi to všechno ukazovala. Tam jsem si na muziku poprvé sáhnul a věděl jsem, že už není cesty zpět.

Mám na tebe ještě milion otázek, ale na ty si asi vyhradíme příští rozhovor. Na závěr prozraď, jaký je tvůj vztah k publiku?
Je to meč, co má dvě ostří. Na jednu stranu nebývám příliš ovlivnitelný publikem, protože mám jasnou představu příběhu, který se chystám vyprávět. Příběh může také vyplynout až během samotného hraní, ale není to dav přede mnou, kdo rozhoduje, jaký bude. Spíš je to víc o tom, jaké zabarvení dodám celému dílu. Nicméně někdy, když zaznamenám, že se lidem líbí určité zlomky nebo speciální části, zahraju je déle nebo prodloužím ten moment ještě podobnou částí.

Takže celkově hrávám věci, které chci zahrát a nikoliv to, oč jsem žádán. Neztrácím myšlenku celkového obrazu svého setu v případě, že by publikum nereagovalo pozitivně. Dokončím myšlenku takovou, jakou jsem začal. Takže můžu být ten nejhorší DJ, kterého někdo pozve na party, kde moje muzika není vítaná. Ale rozhodně s tím nepřestanu.

autor: Peter Pea


Facebook událost: http://www.facebook.com/events/445575938890465

Dodal: Petr Pivoda
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

AKCE Z

Sobota 19. 10. 2013
Vstup: 30 Kč
Vystupují:
Pavel Bidlo, Joao Relvas (PT), Granata (RU), Ecco Rox (DE/CZ), Aghi, Leonov Bronski, Comander, Guga, Ivka, Kema, Marquis, Peter Pea, To-Su-Ya
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUTĚŽTE
AKCE Z, 19. 10. Zbrojovka Brno
3 vstupy a konzumace 300 Kč
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
MP3 KE STAŽENÍ
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika