Jakmile se otevřely úzké dveře do Lucerna music clubu, tak se dav začal hrnout dovnitř ve snaze zabrat co nejlepší pozice u známého lucernovského půlkruhu. Zdánlivě nekonečné čekání na hlavní hvězdu večera si většina kuřáků „ohleduplně“ ukrátila aspoň několika cigaretkami, což se odrazilo v bídné kvalitě vzduchu. Dlouhé minuty se na podiu nic nedělo a nervozita gradovala. Nekonečné čekání prodlužovalo nesnesitelné napětí netrpělivých fanoušků. Vzduch v sále by se dal pomalu krájet, když na podium přišel český Adam Mišík, který bývá často označován za českého Justina Biebera a to nejen díky jeho věku. Mišíkovi se podařilo rozehřát publikum před hlavní hvězdou večera především díky jeho zpěvu známého songu z filmu Pelíšky, kdy si zazpíváním tohoto songu získal definitivně většinu publika na svoji stranu.
Přestože nelze upřít Mišíkovi, že dokázal dav navnadit na hlavní hvězdu večera, tak drtivá většina fanoušků byla zvědavá jen na jednoho muže, který konečně vstoupil na podium v tričku a džínách. Ihned si začal fotit rozjařené fanoušky, přičemž zejména dámská část publika v ten moment začala okamžitě produkovat nesnesitelný pískot a vřískot, kdy většina lidí dlouho váhala, zda si chránit sluch nebo se pokusit vyfotit James Arthur. Samotný James Arthur byl dlouho překvapený z bouřlivého přivítání, kterého se mu v Praze dostalo a to ho ještě čekala gratulace k jeho 26 narozeninám, které slavil v den konání koncertu. Po odehrání prvního songu se z davu začalo ze začátku nesměle, ale pak stále intenzivněji linout popěvek „happy birthday to you“ a na scénu přilétaly plyšový hračky a nejrůznější srdíčka. Dojatý interpret dlouho hledal slova a to ještě ani neměl ponětí, že ho čeká narozeninový dort. V následujících písních ukázal James Arthur proč je považován za tak vynikajícího zpěváka nejen na britských ostrovech.
Po každém songu publikum bouřlivě aplaudovalo a zpěvák si toho náležitě užíval, protože jakmile se jen přiblížil k předním řadám, tak se především slečny vrhaly bezhlavě dopředu ve snaze alespoň se dotknout potetované ruky svého idolu. James Arthur se vynasnažil, aby si plácnul s každým fanouškem a dokonce během koncertu stihnul i pár podpisů, ale kdyby si plácnul a dal autogram každému fanouškovi v sále, tak by neměl čas se věnovat zpívání, jak sám podotkl.
Jamese Arthura nelze považovat za zpěváka jednoho songu, ale za nadějného umělce, který má výborně rozjetou kariéru před sebou. Vrcholem večera proto nebyla toužebně očekávaná předělávka „Impossible", ale koncert měl hned několik vrcholů, které přicházely již v průběhu vystoupení mladého Brita, který si naprosto podmanil celý dav. Některé uchvátila akustická verze hitu „Recovery“, jiné strhla hitovka „Get Down“ či „Nobody till somebody loves you“.
Večer se nadmíru vydařil, kdy jediná výtku si zaslouží pro nekuřáky nedýchatelný vzduch. Výkon Jamese Arthura byl naprosto fenomenální po pěvecké stránce a v přestávkách mezi songy stihl ještě bavit publikum parodováním mužského fandění nebo upřímnou snahou vyslovit česky „miluju tě“, které bylo odměněno jekotem všech přítomných žen a slečen. James Arthur slíbil, že se do Prahy brzo vrátí, tak snad to bude co nejdříve.