S. J. Holman: sdílení emocí mě naplňuje

V Praze budeš hrát podruhé – jak se ti vlastně líbí v Evropě když to srovnáš se Státy? Co ti chybí a co by sis naopak chtěla odvézt s sebou domů?
Evropu MILUJI. Moje první evropská šňůra v listopadu 2013 byla jednou z nejlepších zkušeností v mém životě. Vedle úžasné a bohaté historie, kultury a architektury jsem se cítila přijímaná také jako umělec – jste opravdu výjimečně vnímaví posluchači. Takže to byla opravdu radost. Samozřejmě, že se mi na turné stýská – po Portlandu a mojí kočce. Zpátky s sebou pokaždé z Evropy vezu spoustu nové inspirace!
 
Co je vlastně hlavním vzkazem na tvé nové desce Cardiology? Jak se s ní mohou tví fanoušci identifikovat?
Cardiology je opravdu velice osobní album. Největší vliv na všechny písně měla smrt mého dědečka, který tvořil obrovskou část mého života. Myslím, že jsem pro něj, nebo o něm, napsala možná 4 skladby a cítím, že to jsou právě tyto písničky, které u fanoušků rezonují nejvíc. Ztráta někoho blízkého je koneckonců něco, co každého z nás v životě potká. Psaní písní tak bylo zároveň určitě ventilem pro emoce, které, jak jsem později poznala, oslovily lidi z celého světa. Dostávala jsem emaily a vzkazy od osob, které procházely podobnou smutnou zkušeností jako já – ztratily někoho blízkého a v mých skladbách našli emoce, se kterými se mohly ztotožnit. Toto mi opravdu dává smysl. Otevřenost, s tím spojená zranitelnost a vyjádření těchto emocí v písních mě opravdu naplňuje. Ještě víc mě ale naplňuje, když můžu hudbou přispět konkrétním lidem a třeba jim pomoct v těžkých chvílích.

Jak se vlastně, jako studentka klasické hudby díváš na hudbu Chopina nebo Beethovena? Měla jejich hudba něco, co dnešní hudba nemá?
Určitě schopnost udržet pozornost v dlouhých intervalech. Myslím, že jsme zahlceni neuvěřitelnou spoustou možností a informací. Chopinovo a Beethovenovo publikum bylo o něco trpělivější a dokázalo poslouchat intenzivně třeba 40 minut v kuse. Dnes, pokud chceš něco říct, je potřeba být velmi stručný, jinak poselství zapadne.

Spousta klasických hudebníků a skladatelů pochází z Evropy – z USA jich není až tak moc. Do jaké míry tento fakt utvářel tvůj vztah k Evropě?
Podstatně. Má hudební výchova a základy jsou zcela klasické, klasická hudba byla vlastně taková moje první láska. Dokázala bych strávit měsíc v Evropě pouze návštěvami baletů, oper a muzeí. Vlastně, když nad tím přemýšlím, svou první operu jsem viděla v Praze před rokem. La Triviata. Bylo to nádherné, opravdu obzvláštní zkušenost v jedinečném pražském operním domě.

Nemáš už dost srovnávání s Adele a ostatními zpěvačkami? Vadí ti to vůbec?
Jo a ne. Na jedné straně bych samozřejmě chtěla být na sto procent sama sebou, ale na druhou stranu beru srovnání s Adele jako kompliment.
 
Jak se vlastně vyrovnáváš s úspěchy posledních let? Je to pro tebe velký tlak?
Svým způsobem ano. Nejvíce tenze mám sama v sobě, protože se neustále snažím být lepší a posunovat se dopředu, takže jsem na sebe tvrdá a kritická.

Je klasický koncert hodně rozdílný od koncertů v rockových klubech?
A jak! Musím říct, že i když mám klasická vystoupení moc ráda, vystupování mi osobně vůbec nechybí. Vlastní skladby jsem začala psát v okamžiku, kdy jsem studovala klasické piano na škole. Své první věci jsem hrála na různých amatérských akcích a zdálo se mi, že je publikum přijímá dobře – lidi se na mě dokonce i smáli, takže jsem nebyla vůbec vystresovaná. Klasická hudba je pravý opak – je to opravdu intenzivní zážitek: celý sál je během vystoupení zticha a potlesk je i přes odvedenou práci opravdu decentní. Na podiu někde v klubu je to úplně jiné. Lidi se přišli hlavně bavit, takže je možné úplně všechno.



Změnila ses nějak po hudební stránce – stane se třeba, že při poslechu When You Dream si pomyslíš „…hmm, to jsem mohla udělat líp…“?
Myslím, že se toho u mě změnilo opravdu dost. Deska When You Dream obsahuje vlastně téměř výhradně písničky, které jsem napsala hned zpočátku, jako první. Bylo to předtím, než jsem začala poslouchat pop a hip-hop, takže co do vlivů to bylo opravdu jiné. Cardiology znamenalo první zkušenost s profesionální produkcí a elektronikou. U obou desek jsem se toho ale hodně naučila, což je to nejdůležitější. Zároveň můžu říct, že jsem v obou případech dělala hudbu jak nejlíp umím, takže jsem na obě hrdá. Podtrženo sečteno: vše, o čem myslím, že bych mohla udělat v minulosti jinak, dostává velký prostor v mé současné tvorbě.

Jak se s úspěchem popasovala tvoje rodina/přítel/kamarádi? Existuje něco, co ti úspěch vzal?
Být umělcem na volné noze je nekonečný proces pokusu a omylu. Největší výzvou je poskládat si úkoly tak, aby to odsýpalo. V každém okamžiku bych mohla dělat myriádu věcí, takže je potřeba plánovat si dny, přistupovat kreativně ke kreativitě, ale také promýšlet trávení volného času. Naštěstí mám tu nejlepší rodinu, kamarády a přítele. To je hrozně důležité.

Jak velký orchestr můžeme očekávat v Praze?
Moc mě těší, že se mnou budou vystupovat 3 muzikanti – bubeník, baskytarista a cellistka. Během koncertů zazní pár věcí z mého nového EP River Queen, několik z první desky When You Dream a dost z Cardiology. Bude to ale vyvážené. Jak určitě chápeš, kdybych prozradila, jestli chystám nějaké překvapení, ztratilo by smysl. Takže můžu říct jediné: na koncert ve vašem nádherném městě se neskutečně těším! Je skvělé mít znovu tu možnost.