Konečně se na scéně ukázala známá tvář Pavla Cejnara. Snažil se čekající Lucernu rozhýbat songy Michaela Jacksona nebo Nirvany. A kdo se nudil a nehýbal, kvůli těm se jelo ještě jednou! Opakované vyzývání stylem:
„Tak je tu někdo? Takhle Eddie Stoilow nepřijdou. Tohle je málo..“, bylo po chvíli únavné. Ještě před vystoupením stihla děvčata vypít nemálo koktejlů.
Zhruba s hodinovým zpožděním se na pódiu objevil kosmonaut, který to celé odstartoval. Po něm dorazil Honza Žampa o berlích i s celou kapelou. Prvotní tóny fanoušci velmi dobře poznali. Bohužel i technika občas selže a Honzův zpěv nebyl slyšet. Na druhý pokus bylo vše opět v pořádku. Píseň „Hey you“ rozpohybovala publikum a to bylo předzvěstí , že už to půjde jen po dobrém.
„Fuck the rock“ a „Haha radio“ šly po sobě dle programu a klukům se v celku dařilo. Pořád si pochvalovali jaké skvělémají publikum. Známé hity jako „Floating“ a „Frozen“ zpíval skoro každý. „Oh my Gosh“ si pro změnu zase užila kapela. Ostatně jako každou píseň z připraveného repertoáru. Honza poznamenal, že nejsou žádná svatební kapela, aby měli nekonečný seznam písní, které budou zpívat. Vysvětlil, že má každou botu jinou ne proto, že by si připadal stylově, ale že se „vymlátil na mašině“. Noha ho evidentně trápila celý večer, ale poskakováním po pódiu si to moc neulehčil. Holt: show must go on.
Po písni „Také it“ nastoupil křest CD s názvem „Sorry“ spolu s Bobem Kleplem, Otou Klempířem a malým Žampou. Oto zjevně jen jako doplněk show na pronesení pár důležitých slov, jinak na vykuřování na pódiu. Malej Johhny Žampa hodil polité CD do publika a jelo se dál. Koncert byl teprve v polovině. Honza pokračoval v tanci se stojanem na mikrofon, i když to občas vypadalo, že se o něj spíš opírá, nebo s ním určuje tempo.
Nutno podotknout, že show to byla opravdu vydařená a publikum odcházelo spokojené. Teď se jen těšit na další CD.