Moderat: O tom, proč chtějí na turné jezdit autobusem a komu důvěřují

Sešli jsme se v pražském hotelu Hilton a netrpělivě vyhlíželi Apparata, který se nakonec omluvil. Zůstali jsme tedy ve třech. Já a bizarní duo v černém – upovídaný Gernot Bronsert (G) a introvert Sebastian Szary (S).

Možná je to tím že jsem Sashu slyšela vloni v Akropoli, ale čekala jsem vaši desku víc industriální, chladnou a zvukově precizní. A ono se na ní nejen zpívá, ale je ve své podstatě i velmi lidská…
M: To je dobře.. Rádi to slyšíme.

Jste asi obklopeni schopnými lidmi… Zaujal mě i váš dvorní ilustrátor.
G: Ano, jmenuje se Daavid Mörtl a je také hudebník. Především je to ale nesmírně nadaný malíř. Spolupracovali jsme s ním už na prvním albu Moderat a přizvali jsme ho i tentokrát. Když pro nás tvoří, má absolutní svobodu, nekontrolujeme ho. Samozřejmě se zajímáme o vizuální stránku Moderat, ale jsme zahlceni jinou prací. Musíme se tedy obklopit lidmi, kterým můžeme důvěřovat a kteří za námi můžou přijít s nápadem. V 99 % případů řekneme, wow, to je super!
 

Je o vás známo, že jednou z věcí, které na turné milujete, jsou zákulisí, kde můžete potkat další umělce. Byl to i váš případ se Sashou?
G: Kdepak. S Apparatem jsme se potkali před deseti lety na zvukové zkoušce. V jednom rohu jsme byli my, v jednom on a začali jsme si povídat o technice. Nakonec z toho vzniklo krásné přátelství.



A to je happy-end?
S: Ano, jeho zkrácená verze (smích).

Trávíte spolu čas i mimo koncerty a nahrávací studio? Tím myslím volný čas – jezdíte spolu na dovolenou, hrajete badminton…?
G: To opravdu ne. Ve studiu spolu strávíme hodně času, stejně tak i na turné. Takže když máme volný čas, nechceme být zase spolu (smích). Tento týden jsem byl v divadle a zahlédl jsem tam i Sashu s jeho dívkou. Tak jsme na sebe zamávali a to bylo vše, nemluvili jsme spolu. Jistě rozumíte – trávíme spolu čas, vyměňujeme si emaily, sdílíme nápady a myšlenky. Sdílíme spolu kreativní svět, nikoliv ten soukromý. Se Sashou sdílím tolik času, že ho vidím více jak svou rodinu.

S: To víte, my už máme děti…Občas jdeme společně s nimi ven.

G: Ano, my dva se Sebastianem, to je jiné. My máme rodiny a jsme jako rodina. Sasha je něco jako nový člen rodiny. Ale zatímco pro nás je důležité být doma a trávit čas s rodinou, Sasha nikdy nebyl rodinný typ. Ale nyní se zklidnil. Má už jen jednu dívku…

S: Ne pět dívek jako dřív! (smích)

G: Je zamilovaný, usazený, bydlí spolu. Myslím, že na něj máme dobrý vliv. (smích) A myslím, že je to i důvod, proč je naše aktuální deska tak odlišná. Jsme všichni odpočatí, jsme v dobré náladě a cítíme se dobře.



Jste dobří. Proč si myslíte, že tomu tak je?
S: Protože musíme! (smích)

G: Je to jediná věc, kterou opravdu umíme. Já teď stavím dům. Není to něco, co bych mohl dělat já sám, jelikož mám obě ruce levé. Občas se jdu podívat na stavbu, jak dělníci pracují. Zjistí, že nemám ani ponětí, co dělají, zeptají se mě, čím se živím. Řeknu jim, že jsem muzikant, tak pokrčí rameny a začnou vysvětlovat technické věci, kterým nejsem schopný porozumět. Já jsem umělec, napadají mě myšlenky, tvořím, … Je to tak i se Sashou. A vlastně nejsme jen hudebníci, jsme umělci, spisovatelé, podílíme se na vizuální stránce. Snažíme se propojit všechny vjemy v jeden umělecký zážitek. Takže proč bych měl dělat něco jiného?

Copak jsi jako malý nechtěl být astronaut?
G: (smích) Samozřejmě! Jako každý malý chlapec. Důležitější věk je ale dospívání. Myslím si dokonce, že je to nejdůležitější období života. V tom období si volíš směr, jakým se tvůj život bude ubírat. Podívejte na něj (kývne hlavou k Sebastianovi), začal dělat party před dvaceti lety. Když se deset let nazpátek přidali lidé z Pfadfinderei, začali jsme v Berlíně dělat úžasné audiovizuální večírky Labland. Padesát procent vizualizace, padesát procent audio. Myslím, že se od té doby moc nezměnilo, jen jsme zapracovali na formě, je to teď propracovanější, chytřejší. Začali jsme s tím pro zábavu. A teď je to tu, na pódiu, je to součást našeho života a mnoha lidem se to opravdu líbí, je to přirozený růst. Je to první liga (smích).

Vaše koncerty se vyprodávají rychlostí blesku. Jaký je to pocit? Necítíte se být trochu pod tlakem?
G: Ani ne, já si to moc užívám. My samozřejmě víme, jaké to je, hrát před klubem, který není vyprodaný…

S: …nebo je spíš prázdný…

G: Ale teď si užíváme, že můžeme potěšit tolik lidí na parketě.



Jak u vás funguje proces rozhodování? Jste něco jako demokracie?
G: Ano, tak nějak to musí být. I když demokracie moc nefunguje. Když se jednomu z nás něco nelíbí, musíme na tom zapracovat a najít řešení. Když se dvěma něco nelíbí, pak je jasné, že to musíme změnit. Práce ve studiu znamená hodně a hodně mluvení. Vždycky. Szary je z nás ten uprostřed. Já diskutuji se Sashou a Szary musí udělat rozhodnutí. Nesnáší to, ale musí. Snaží se na všem hledat to dobré, i když je to špatné, hledá dobré stránky.

S: Já jsem pozorovatel…

G: Ano, ale pozorovatel v dobrém smyslu slova. Tak například. Já a Sasha diskutujeme o nějakém tracku. Já jsem pro a Sasha je proti. A tak se zeptáme Szaryho. A on řekne, že chápe moje důvody, proč se mi to líbí a že chápe i Sashovy důvody, proč se mu to nelíbí.

S: Řeknu, pojďme o tom přemýšlet… (smích)

G: Ano, přemýšlejme o tom, potřebuje to čas.

S: Občas to jde rychle, někdy pomalu. Je to proto, že oni dva o něčem diskutují a já se do debaty zapojím později. A pak se jen divím, o čem to ti dva vlastně hovoří. A řeknu jen, dobře, dejte mi sekundu, dejte mi minutu, … (smích). A vlastně je dobře, že máte 3 úhly pohledu, je to v mnoha ohledech jednodušší. Když jsme Modeselektor, je to černobílé, zapnuto nebo vypnuto, dobrý nebo špatný.

G: Jako Moderat je to jiné. Je to ‚to by možná mohlo být dobré‘. (smích)

A ve výsledku je to dobré, takže to funguje. Nedávno jsem četla ridery celebrit. Madonna prý vyžaduje nová prkénka na toaletách a Kanye Wenst chce, aby lidé okolo něj chodili oblečeni pouze v bavlně…
G: Proboha proč?!

Nemám tušení. Ale vzhledem k rychlosti, jakou se prodávají lístky na vaše koncerty, jste prakticky také celebrity. Máte nějaké netradiční požadavky, které můžeme publikovat?
My nic speciálního nepožadujeme. (smích) Bavlněné věci? (smích). Znáš Sebastiena Telliera?

Ano, znám.
Tak ten vždycky vyžaduje, aby byl přítomen doktor.

On je nemocný?
Ne, ale pro případ. Třeba kdyby se říznul, chce v backstagei doktora…

Měla jsem jít na medicínu… Máte něco, sny, plány, touhy, něco, co chcete za svůj život zkusit? Zažít?
G: My toho máme za sebou hodně. Jezdíme po celém světě a vyzkoušeli jsme kdeco. Parašutismus, cestování, potápění… Jenže teď mám doma dva malé chlapce, staršímu je sedm. A já teď chci svět objevovat s ním. Tohle léto ho chci naučit plavat, jet do jižní Afriky, abychom viděli velryby, tučňáky a tuleně. Už tu nejsem sám za sebe, jsem tu pro své děti. Nesnáším cestování a létání. Tím myslím, že jsem cestoval víc, než ty za celý svůj život nacestuješ. Objeli jsme svět tak padesátkrát.

S: Ve skutečnosti jsme byli až na Měsíci.

G: A dostali jsme se zpět! (smích). Všude jsme hráli – Asie, Afrika, Latinská Amerika, USA, Evropa, Afrika, Rusko, Dálný východ, … A Sasha je to samé. Už jsme unavení z cestování. Teď cestujeme autobusem. A to z toho důvodu, že je to velmi pohodlné.

S: A mým snem je ten autobus řídit! (smích)

G: Ani by nepotřeboval řidičák… Cestování autobusem je opravdu super, po koncertě dáme cigaretu, nastoupíme do autobusu, jdeme spát a ráno se probudíme v Budapešti. Je to nesmírně pohodlné.

Díky za rozhovor a uvidíme se večer!