Kdo jak zahrál na festivalu Bažant Pohoda

Kdo jak zahrál na festivalu Bažant Pohoda

23. 07. 2006  |  Autor: Obsession  |  Komentáře (2)
Pohodu předchází pověst největšího a nejlepšího slovenského festivalu. Letošní line-up mě po letech váhání přesvědčil. Pohoda se snaží dostát svému názvu – a až na několik málo drobností jako překrývání se vystoupení žánrově podobných záležitostí a zákaz prodeje tvrdého alkoholu a cigaret, si nedokážu vybavit na nic, co by mi bránilo tvrdit, že to byly dva dny bezkonkurenční a absolutní pohody.
Natacha Atlas
Belgická zpěvačka marockého původu, jedna z hlavních představitelek světové world music představila nejen písně ze svého nového alba Mish Maoul, ale i starší záležitosti ze svých sólových projektů. Do povědomí přívrženců taneční hudby se dostala převážně díky svému působení jako zpěvačka a břišní tanečnice v Transglobal Underground. Její hudba představuje delikátní fúzi arabské a taneční hudby. K mému překvapení si k vystoupení přizvala sličnou vokalistku, která jí přizvukovala decentním rapem. Vždy jsem měla pocit, že je Natacha typem nukleární ženy, která by vedle sebe jinou osobu stejného pohlaví nesnesla. Kdepak – Natacha zářila, i když jí na pódiu sekundovala podstatně mladší kráska.

natacha atlas

Zero 7
Formace pánů Sama Hardakera a Henry Binnse v doprovodu šestičlenné kapely se během produkce potýkala s nemalými problémy se elektrikou. Po prvních čtyřech písních ztratili zvuk a vše se ještě několikrát opakovalo. Ti vytrvalí byli odměněni lehoučkou a decentní folk-popovou směsicí downtempa jako z pohádky. Představte lehoučký zvuk ranné elektroniky sedmdesátých let- představte si Air a jejich Moon Safari, ale přidejte trochu optimismu a větší svobodu v experimentování.

zero 7

Mezi delšími prolukami vzniklých úplným výpadkem proudu kapela představila celé aktuální album The Garden a zabrousila i ke starším kouskům z debutu Simple Things (2001) a druhého alba When It Falls (2004) vydaných u Atlantic Records. Kouzelným způsobem dokázali vyplnit patnáctiminutové ticho, když se během výpadku proudu vydal kytarista Nigel Godrich se zpěvačku Siou Furler k hrazení a zahráli předním řadám něco málo unplugged.

Sia má charisma a jeden z nejvzrušivějších hlasů, které jsem kdy slyšela. Švédský zpěvák José González má grammy. Jeho hlas je v našich končinách bohužel zatím známý hlavně díky reklamě na jedny nejmenované televizory ( ano, ta plná barevných hopíků). Oba současní zpěváci projektu Zero 7 mají obrovský skladatelský potenciál – o zbytku kouzelného ansámblu ani nemluvím. Tak dobří, že zapomínáte dýchat. Čtyři dny po vystoupení na Pohodě byli Zero 7 speciálními hosty na pražském koncertě Jamese Blunta. Škoda, že tuhle novopečenou hudební star a jeho tklivé písně nemám ráda. Zaregistrovat tak dřív, že budou k vidění i u nás a za velmi rozumnou cenu (550 Kč), rozhodně si koncert ujít nenechám.

Za posledních tónů definitivně posledního přídavku Zero 7 jsme si to rázným krokem hnali do Samsung areny na Scratch Perverts. Překvapením bylo, že z kompletní sestavy pánů Vegas, Prime Cuts a Plus One přijeli jen dva. Strhující show byla v plném proudu, perfektně secvičený set fungoval jako několikafázová rozbuška a festivalový dav mi konečně začal připadat, že se baví. Vidět takhle dokonalou spolupráci je královská zábava.

Řízný hip hop tu a tam proložený nějakou d´n´b fošnou, demonstrace geniálního scratchingu naštěstí nikdy netrvaly příliš dlouho na to, aby vás to přimělo přestat tančit a snažit se zaostřit mistrům na ruce (marně, tu rychlost stejně nestihnete). Vrtím hlavou, klasické vály od Prodigi tento večer ještě párkrát uslyším, oproti selekci desek ale nemůžu nic namítat. Všechno, co je inspiruje převezmou do svých skladeb. Obrovská energie, rozmanitost a pestrost během celého setu. Tím Scratch Perverts baví lidi už 10 let. A pořád zatraceně dobře.

Jenže další vrchol večera přicházel, a nebyl to nikdo menší, než Andy C. Pro mnohé příznivce zlámanců král jungle a drum and bassového DJingu. Jeho jméno zná snad každý člověk, který se kdy o d´n´b scénu otřel. Dj, producent a majitel labelu RAM records předvedl v pekelné výhni Samsung stage těžko popsatelný dvouhodinový výkon podpořený velmi dobrým zvukem. Andy C má výborný cit pro okamžik a na publiku to bylo vidět. Hýbalo se přesně podle jeho taktovky, i když bylo ve srovnání s českým pořádně ztuhlé. Mno pařila jsem suverénně nejvíc. Jednotlivé desky střídal s obrovskou rychlostí, občas jen navnadil na nějakou hitovku a než by jste luskli prsty, byla tu jiná. Selekce fošen byla podobná jako na jeho posledním studiovém mixu – Nightlife 3 z března letošního roku, ale ještě nadupanější. Andy C live je zkrátka zížitek. Hrál záležitosti svých oblíbenců, Concord Dawn, Fresh, Sub Focus, Penduluum, Noisia. Čerstvé dubplatey, pestré tracky, geniálně naskládané záležitosti. Rewindy byly notně aplaudované a já křičím taky. Trošku mě zklamaly jen dvě věci. Jednak toho zahrál ze své vlastní produkce překvapivě málo, jednak jinak výborný remix Voodoo People od Penduluum, bez kterého jakoby se snad neobešla žádná d´n ´b akce poslední doby, Andy C zahrál dvakrát. Tenhle krok jsem moc nepochopila, možná se i mistr tesař někdy utne a možná to byl taky záměr. Každopádně mě to přimělo k pohledu na hodinky odchodu na kutě.

Coldcut
Druhý den Pohody pro nemohl pro příznivce labelu Ninja Tune začít lépe. Jeho tvůrci a opatrovníci Jonathan More & Matt Black spolu s majitelem nezaměnitelného bassu Roots Manuvou ukázali, jak snadné je získat obsesi zvanou Ninja Tune. Label, který je domovem Cinematic Orchestra, Amon Tobina, Herbaliser, Bonoba, Mr Scruffa a mnoha dalších lahůdek je jedním z nejúspěšnějších na poli velmi nerovných beatů. Stan praskal ve švech, saunový efekt fungoval na 100 % a mám dojem, že to všem účastněným bylo v tu chvíli upřímně jedno. Hodina s Coldcut byla čistá radost. Bylo to vidět na tváři všech zúčastněných.

coldcut

Ondřej Havelka a Melody Makers rádi přijali letošní pozvání po ohromném předloňském úspěchu. Havelka- výborný uvaděč a duše Melody Makers umí evokovat zcela unikátní atmosféru.Autentické retro pohladilo. Kultivovaná zábava minulého století, která vás přinejmenším přiměje k podupávání nohou a myšlenkám na mísu plnou koblih elegantně rozházenou po kavárně. Ještě zkoukneme stepařské vystoupení skupiny Wings, rádi bychom toho slyšelí víc, ale časový rozvrh velí přesun zpět do tohoto století.

A Knot Photogenic jsou současní, až praští. Britsko-český tříčlenný projekt se prezentuje zejména muzikantským umem a na prezentaci osobní image si zrovna nezakládají. Možná i proto je prodejnost jejich první desky Underexposed tak tristní. Sama jsem na ně narazila poměrně nedávno díky pořadu Ladí neladí. „nujazzový freak“ Boris Carloff, skvělá Charlie a MC Mustard v doprovodu dalších muzikantů jsou pozoruhodným přírůstkem, který si zaslouží více pozornosti, než se mu na Pohodě dostalo. Tvorba je nápaditá, zajímavá, osobitá a plná roztodivných nálad. Mají potenciál tvořit hitovky, ale jakoby se tomu úmyslně bránili. Klubovka, které držím palce.

Ohm square
Na poslední desku Love Classics se čekalo dlouhých šest let. Mnohým dřívějším fanouškům změna stylu nesedla. Ve zkratce: současné stylové zařazení nu-poprock bylo něco, co neočekával snad nikdo. V době své největší popularity produkovali d´n ´b a naše breaky téměř nepolíbená zemička měla rázem hrdé vlajkonoše tohoto stylu. Je to zhruba deset let, co tato hudební formace existuje. Bavilo by vás deset let dělat drum n bass ? Současný stav věcí je produktem logického vývoje. Ohm Square dozráli, nové album nemá jediné hluché místo a při každém koncertu jednotlivé písně uvedou ve zcela jiných aranžích, což je velmi příjemné. Navíc nikdy nevynechají alespoň pár skladeb z alb Ohmophonica a Scion. Na Pohodě si dlouhotrvající aplaus zasloužili. Ne tak ale zvukaři. Při prvních skladbách bylo fyzicky nepříjemné zdržovat se poblíž reprobeden ( asi tak 5 metrů). Abych svým vnitřnostem ulevila od silných vibrací, uklidila jsem se dál na střed od pódia. V tu chvíli se na mě valila jedna těžko stravitelná zvuková koule za druhou a během hodinové produkce se to se zvukem nijak výrazně nezlepšilo. Charlie gestikuluje, zvukař za pultem uznale pokývá a pak všechno ještě víc podělá. Takové škody!

ohm square

Skye
Už jsem ani nedoufala, že bych kdy slyšela věci od Morcheeby na živo. Jejich bývalá zpěvačka Shirley Klarisse Yonavive Edwards- Skye zazpívala ty skladby na kterých se také autorsky podílela. K radosti všech zazněly The Sea, Let it go, Blindfold, Over and Over a několik cover verzí např. předělávka Feeling Good, Inc. od Gorillaz. Především ale představila sólové album Mind How You Go. Hudba je to sympatická, pocitová, klidná – skoro ambientní.

skye

Bajofondo tangoclub
Projekt Bajofondo tangoclub byl jedním z vůbec nejzajímavějších zážitků na Pohodě. Emotivní směsice elektroniky a akustických nástrojů dostane i ty lidi, které instrumentálky přestanou po chvíli bavit. Stylová směsice tanga, drum n bassu, house, nu jazzu a snad i triphopu z oblasti Argentiny a Urugvaje pod taktovkou držitele Oscara za filmovou hudbu Gustavo Santaolalla je přesně to, co mám na festivalech ráda.

bajono

Slyšet něco poprvé a být naprosto okouzlena. Po dvoudenním paření dokázali z lidí vyždímat i ty poslední zbytky sil a nahradili je pocitem něčeho neopakovatelného. Nádherná atmosféra, přitažlivé aranže, provokativní zvuk akordeonu, houslí a bandoneonu se v tu nejsprávnější – nejnepředvídatelnější chvíli otočí k zlámaným beatům. Tancuj a nebo pomalu umírej. Bajofondo Tango Club is drama you can dance to. Bolí vás celý člověk, do stehen už chytáte křeče, ale nemůžete jen tak stát, když se před vámi odehrává spektakulární drama, které naštěstí ještě nekončí (BfTC přetáhli vymezenou hodinku a čtvrt téměř na dvě hodiny produkce). Moderní tango je něco, co se slovy popsat nedá. Patnáctičlenný projekt Gustavo Santaolalla zahrnuje několik skladatelů, Dj´s, instrumentalistů a zpěváků. Některé napadne srovnání s Buena Vista Social Club, ale to je nesmysl. Srovnávání legendárního seskupení muzikantů těsně nad hrobem (fanouškové BVSC prosím prominou) a živelného, novátorského přístupu k lidové hudbě nám vzdálených krajin se nehodí.

Tohle byla pro nás dokonalá tečka za výborným festivalem. Jestli jste také pařili k váhavcům, tak si Pohodu nenechte ujít. Tohle je třeba zažít.

2 KOMENTÁŘE
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
Evzen
24. 08. 2007 | 04:17:10
+0 | -0

ja si myslim

ze ten kdo to psal musel bejt peknej curak protoze takovy zamrdany fotky tam muze dat akorat uplny picus co nepozna ani picu materinu anebo je to curak s chlupatym vocasem ..... no a vo tom to je...

31. 07. 2007 | 07:02:06
+0 | -0
Dobrý den.

I kdyhž hledám jak hledám,nikde nemůžu najít kolik lidí bylo na letošním festivalu Pohoda.

Děkuji.
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika