Dave Gahan loví duše

Bohatství v rozmanitosti
Deska vyšla jen několik měsíců po podobné odbočce dalšího z členů Depeche Mode. Elektronický guru kapely Martin Gore vydal desku s jednoduchým názvem „MG“ a od Gahana nemůže být se svým elektronickým experimentem dál. Při poslechu obou desek – a vzhledem k jejich odlišnosti - si člověk uvědomí, jak unikátního (a delikátního) kompromisu se oběma v jejich domovské kapele podařilo dosáhnout.

Ale zpět k andělům a duchům: motiv z názvu vlastně prostupuje celou deskou, včetně coveru, na kterém je na schizofrenii odkazující portrét hlavního protagonisty všech 9 skladeb. Pokud byste ale měli po jejich poslechu rozseknout spor o to, jestli Gahan tancuje víc s anděly nebo duchy, je to jasné: vidíte víc poletujících andělů. Někteří z nich jsou sice zmrzačení, ale o to víc se snaží.
 

Tlumené světlo
Už singl „All of This and Nothing“ je záležitost, které se dá propadnout na první poslech: dynamická a bohatá produkce mu dodala depešáckou naléhavost, ale zároveň zůstává pořád stravitelná i pro širší publikum. Dá se říct, že jako singl stojí tahle skladba někde mezi oběma elementy – a přichází právě včas na to, aby trošku ztlumila světlo z úvodní Shine. Ta nebezpečně připomíná největší hitovku Primal Scream s podobným motivem (Loaded) a je zatraceně optimistická.

Světlo a andělé se ale dostali i do druhé skladby – jedné z nejsilnějších celé desky: You Owe Me. Houpavá balada prokládána skvělými chorusy a patřičně důrazným refrénem „You know you owe me“ se podobá ostatním pomalejším cajdákům. A když už jsme u těch „oplodňováků“, z Gahanova repertoáru by se dal sestavit žebříček těch nejsladších: vedla by ho One Thing, která refrénem „You Just Need One Thing. LOVE“ těžce „klišatí“, ale i přesto je to prostě paráda. A nijak by nepropadla ani Lately, která je navýsost milostnou baladou o zlomeném srdci.
 
Už jsem zmiňoval jedno přirovnání a pro skladbu The Last Time nelze nevzpomenout božského Nicka – andělský Dave se totiž cítí dobře i v polohách bližších temným barvám.  A působí přesvědčivě. Nutno dodat, že k tomu hodně přispívají Soulsavers, kteří zní jako band v plné polní (viz dechy v posledně jmenované nebo absolutně úchvatný gospel-like orchestr ve strhující Don´t Cry).

Podtrženo a sečteno, tahle deska stojí za pozornost. Temně modrá duše při nějakém „vydařeném“ blue Monday nebo prostě jenom melancholická nálada jsou Gahanovi (a vaši) nejlepší společníci.