Desáté narozeniny, aneb království dnb a minimalu.

Psal se 21.červenec roku 2006. V kalendáři bylo toto datum červeně zakroužkováno a připsáno „dvoudenní výlet“. Den D nastal a to znamená, že se začínají rozsvěcet cosmické lampy podél cest mnoha z nás, kteří se ubírají k městu Teplice. Přesněji do notoricky známého kampu Pudlák. Ta moje cesta začíná odjezdem vlaku z Masarykova nádraží v Praze. Cestování se díky zpoždění protáhlo a tak se ve mě nedočkavost doslova vaří. V Teplicích, nástupem do téměř k prasknutí naplněného autobusu určeného pro svoz party poeple z nádraží na festival se moje nedočkavost stupňuje. Jsem tu! Kousek pěšky a už se mi otevírá pohled na parkoviště a stany, jakožto prvnímu uvítacímu výboru. Nezbývá než se vypravit kolem vyhrávajících aut do kampu a taktéž začít stavět nedobytný šusťákový hrad. Po mírném zápase s vyschlou půdou v návaznosti na ukotvením kotevních lan našeho obydlí, se ubytovávám. Jen málo minut zbývá do desáté hodiny večerní. Co následovalo pak se dá přirovnat k závodům. Kdo bude první na dně bazénu vyhrává. U vstupu touto dobou je poměrně hodně lidí, přesto fronta postupuje poměrně rychle. Za chvíli na to probíhám lesíkem po tolik známé pěšině, seběhnu těch pár schůdků. Jsem tu. Pánové a dámy, Cosmic! Poté co jsem trochu vstřebal atmosféru začínám se pomalinku vměšovat do festivalového městečka. Moje procházka při, které jsem se trochu jak se říká rozkoukal mě utvrdila v tom, že letos je tu více stánku a reklam než bylo dříve zvykem. Nicméně k dnešním festivalům už to asi hold patří. Dost bylo povídání o mém přicházení a procházení pojďme si teď zaplavat do techno bazénu.


Stojím na kraji pln odhodlání skočit, když vidím jak dohrávající Chris Sadler nemá nasazené své světlené brýle a loučí se s publikem. Zase jsem o něco přišel. Při mém skoku do bazénu, došlo k výměně gramofonů za studiový mixpult. Možná i proto volím variantu s rozběhem a skáču po hlavě. Nořím se do vlny temného tepavého nájezdu servírovaného živě od břeclavského Elektrabela. Techno stage je touto dobou neúplně zaplněná, ale přicházející „plavci“ jsou znamením, že tohle vlnobití je to pravé. Co říci k jeho výkonu? Ten, kdo si z jeho stránek stáhne právě tento cosmický mix, neprohloupí. Ten, kdo ho slyšel na dně bazénu při pohledu na vcelku slušné projekce, tančící lidi kolem, nebe plné jasných hvězd a dva reflektory křižující noční oblohu, neprohloupil dvojnásobně. Dalo by se říci, že noc jako z pohádky. Po zaznění jednoho z posledním live tónu máme možnost poslechnout nestárnoucího veterána české klubové scény. Objevuje se Josef Sedloň. Jeho set byl příjemný na poslech a okořeněný mnoha hity, jako například pecka od Fatboye Slima z kompilace Weapon of Choice „Star 69“ chvíli na to následoval song od Prodigy a z dalších bych mohl zmínit povedený mix Greena Velveta „lala land“ a tak by se dalo pokračovat až k tracku od pánů elektronické hudby, kterými jsou bezesporu Underworld. Toto vystoupení na mě zapůsobilo velmi pozitivně a probudilo u mě usměv na tváři. Dalším, kdo se postavil na podium byl zástupce Scandinavie hájící barvy Spojeného Království. Na scéně se objevuje Neil Landstrumm, jakožto druhý live act pro tento večer. Jeho úplný začátek jsem prošvihl, důvodem nebylo nic jiného než má účast na drum´n´bassové stagi, kde v tuto hodinu má vystoupit jedna z předních postav této odnože elektronické hudby. Tím do nebes vynášeným guru je samozřejmě Andy C. Bohužel po příchodu se dozvídám, že toto vystoupení se nekoná. Až z pozdějších tiskových zpráv je možné vyčíst co bylo příčinou této absence. Mé smutnění netrvá dlouho. Po malé chvíli zaposlouchání se do zlámaných beatu, je mé zklamání pryč. Tím, kdo zaskakuje je brazilský dj Marky ve spojení s Dynamite Mc. Jelikož jsem vetší fanda techno beatu opět otáčím a nabírám směr Vodafone techno stage.


Můj návrat byl poznamenán posilněním se u stánku s rychlým občerstvením, kde jsem si poručil kousek pizzy za 65 korun českých a dostal jsem studenou věc nevalné chuti. Při pohledu na ostatní ceny pokrmů docházím k závěru, že mám právě v ruce jedno z nejlacinějších jídel, co je zde k dostání. Nicméně jak se říká, hlad je nejlepší kuchař a tak s tímto kouskem „jídla“ pokračuji k techno stagi s kralujícím Neilem. Tentokráte se pomalu osměluji a proplouvám až do prvních linií. Netrvalo dlouho a byl jsem odhodlán prohlásit slova: „nejlepší vystoupení tento večer“. Jak se později ukázalo nebyl jsem sám, kdo měl stejný názor. Neuvěřitelné live vystoupení servírované z pěti mistrových mašinek připojených k mixu, už jen to mluví za vše. Sečteno podtrženo, když se mi naskytla možnost sledovat jen malou chvíli práci rukou tohoto dje nemohu říci nic jiného než obrovský respekt. Když předběhnu a budu dopředu hodnotit všechna vystoupení co jsem měl možnost slyšet, bylo pro mě vystoupení Neila Landstrumma vrcholným hudebním zážitkem na Cosmic tripu. To předbíhám. Čas neúprosně pokročil a právě, když odbíjelo tři čtvrtě na dvě objevuje se svým batůžkem Kevin Saunderson. Pomalu začíná vybalovat své „poklady“ z batůžku. Snad jen pro zajímavost, aby mu to snad šlo lépe posilňuje se teqilou. Už zbývá jen málo minutek do začátku vystoupení této americké legendy. Po poslechu pár prvních tracků mi má neposedná povaha nedá a vyrážím obhlédnout, co se děje v okolním prostorách. Při této obchůzce zjišťuji, že mezi Red Lounge, Jungle stagí a drum´n´bass stagí se tluče zvuk, což zrovna nepovažuji za dobrou věc k tomu, aby měl návštěvník dobrý prožitek z té či oné hudby. Jinými slovy na širokém rozhraní těchto prostor vznikal jakýsi „trojmix“ stagí. Po menších rozpravách s přáteli, návštěvě Red Lounge se opět vracím na Vodafone stage. Tou dobou do slunečního svitu zbývá jen několik málo minut a snůška lahodivých beatů v podání Kevina, ať už těch známějších či méně známých, se blíží ke konci. Nezbývá než vyseknout poklonu.


Za zmínku ze sobotního rána by stála djane Ladida, která mě tak trochu i překvapila. Její výkon se mi nezdál špatný, ale ve spojení s únavou a úbytkem přátel se pro mě stala impulsem vyrazit odpočívat.

Jak se dalo předpokládat, tak sobotní den se stal dnem nabírání nových sil na večer. Každý z účastníků tohoto dvoudenního maratónu měl na sběr sil jinou metodu. Někdo spal uklizený před perným sluníčkem ve stínu a někdo pokračoval v nonstop pekelné jízdě až do noci. Pomalu tu byl opět večer. Už dvacet dva hodin se psal 22.červenec roku 2006. Tentokráte trochu ochuzen o energii, ale s pořád stejnou chutí vtrhnout dovnitř se řítím k branám. Po mém příchodu do areálu moje kroky směřují za vystoupením dje Orbitha. První co mě udivuje je o poznání menší účast lidí na satgi, avšak ti si tento mix náležitě vychutnávají. Sobota jakoby byla zrychleným dnem. Ani se nenaději a za gramofony se objevuje Nika77. U této djane byl můj předpoklad monotónost. Dá se říci, že první tři čtvrtě hodiny ze svého vystoupení mě nezklamala. Jestli to bylo blížící se půlnoci, její set se mi začíná líbit a donutil mě i k tanci, když zněly tolik ohrané v uvozovkách plechovky od Takaaki Itoha. Pár minutek před půlnocí to byl murder boys zvuk, co mě přivádí opět k tanci. Po pěti minutách se jdu občerstvit na bar, kde mě stihla další smutná zpráva v podobě změněného line-upu. Hledal jsem hledal, ale v časovém harmonogramu chyběl jeden z hlavních taháku sobotní části festivalu, jímž byl Juan Atkins, který po páteční neúčasti Andyho byl další hořkou kapkou pro nás všechny, jež se těšili na jeho show. Na vrub této absence se vystoupení Carla Craiga posunulo na jednu hodinu ranní. Pár slov k této detroitské legendě techna. Z mého pohledu bylo toto vystoupení opravdovou lahůdkou. Třešničkou na dortu pro mě byla skladba od hudebního genia, kterého budeme mít možnost vidět a hlavně slyšet ještě toto léto. Jedná se o Jeffa Millse a legendární skladbu "The Bells". Čas jakoby luskl prsty a než se naději, tak za gramofony stojí Dave Fish, kterému se povedlo roztancovat lid, který po detroitské spršce zůstal na dně bazénu. Osobně už nedávám pozor a snažím si urvat poslední chvilky jen pro sebe, přesto však tento dj mou pozornost strhl velmi známou plackou od Dahlback&Krome s názvem „Murder Was The Bass“. Jitro je opět tu a aniž bych cokoli tušil během chvíle zjišťuji, že stojím uprostřed techno stage v pěkném deštíku a bazen se doslova napouští. Skoro by se dalo říci, že tato sprška byla objednaná ochrankou, které poté nezbylo moc práce.


Když celé tyto dva dny shrnu, musím se přiznat, že na tento Cosmic v kempu Pudlák ( poslední na tomto místě ) aspon já osobně nezapomenu hodně dlouho. Tento výlet do Teplic pro mě znamenal moře srandy s přáteli, ale i mnoho kvalitních hudebních zážitků. Par vad na kráse se vždycky najde. Neúčast slibovaných hvězd je smutná záležitost, drahé jídlo ještě smutnější a do třetice těch smutných věcí byla návštěvnost. I přes to, že festival navštívilo 11tisíc party nadšenců mi tato záležitost připadala jako nejsmutnější vzhledem k oslavě narozenin. Co se týká organizační stránky, řekl bych, dobře zvládnuté až teda na zmíněné problémy se zvukem. Nyní nezbývá než vyřknout ortel nad touto párty. Můj bodový rozsudek zní 8,5 bodů z 10 možných. Závěrem bych položil ještě takovou otázku jak se říká do pranice. Bude cosmic cosmicem, když bude na jiném místě?



Fotoreport z Cosmic Tripu