Masayoshi Fujita: Vždy se v lidech snažím vyvolat nějaké obrazy

Masayoshi Fujita: Vždy se v lidech snažím vyvolat nějaké obrazy

20. 01. 2016  |  Autor: Vendula Říhová  |  Komentáře (0)
Je přesně takový, jak si stereotypně představuji Japonce. Zdvořilý, milý a velmi trpělivý. To se o něm dozvídám během prvních sekund našeho rozhovoru, kdy mě zlobí mikrofon u Skypu. Datluji do klávesnice a omlouvám se mu. To nic, to nic, zkus restartovat počítač, radí mi. A tak jsem se seznámila s Masayoshim. Vy máte jedinečnou možnost slyšet ho v zajetí vibrafonu 27. ledna na festivalu Spectaculare. 
Ahoj Masayoshi! Kde jsi právě teď?
Jsem doma.

Doma znamená v Berlíně?
Ano, to je teď můj domov.

Masayoshi Fujita

A jak dlouho tam žiješ?
Žiji zde téměř deset let. Přistěhoval jsem se sem z Japonska v roce 2006. 

To je docela dlouhá doba. Proč jsi se vůbec přestěhoval do Berlína?
Bylo to kvůli mé hudbě. V té době jsem koketoval víc s elektronickou muzikou a vibrafonem. Mnoho hudebníků a vydavatelství, které jsem měl v té době rád, sídlilo právě v Berlíně. Také jsem slyšel, že Berlín je skvělé místo k žití. Nájmy jsou levné a mnoho umělců z celého světa míří právě tam. Takže bylo mnoho důvodů pro to, abych se do Berlína přestěhoval i já. 

A je to skutečně tak, jak sis to představoval? Je to skvělé místo k žití? 
Je to klidné a hezké místo k žití. Ale je tu samozřejmě pár obtíží. Jako cizinec se musím učit němčinu, musím se postarat o víza. Pro přistěhovalce není také úplně snadné sehnat práci. Jsou to asi všude stejné problémy, když přijedete někam žít a jste cizinec. Ale líbí se mi tu. 

Je hudba tvým zaměstnáním?
Ano. Nyní dělám hudbu jako svou profesi. 

 

Hraješ na vibrafon. To je poměrně netradiční nástroj. Proč sis vybral právě jej?
Jako malý kluk jsem hrál na bubny. Ve věku okolo čtyřiadvaceti let jsem hrával na bubny v jedné kapele a uvědomil si, že jsem vždycky chtěl skládat svou vlastní hudbu. Ale komponovat hudbu s bubny není tak snadné. V té době jsem potkal jednoho vibrafonistu, promluvil s ním a on mi začal dávat soukromé lekce. S vibrafonem jsem se rychle sžil, jeho zvuk jsem si zamiloval a úplně se do něj ponořil. A tak jsem se poměrně rychle rozhodl, že změním nástroj. 

Malé děti často sní o tom, že budou popeláři nebo kosmonauti. Pamatuješ si moment, kdy ses rozhodl, že budeš muzikant?
(Dlouho přemýšlí) Myslím, že žádný takový moment nebyl. Od malička jsem byl hudbou obklopený, mé první vzpomínky sahají k věku, kdy  jsem hrál na bubny. Na střední škole jsem už hrál v kapele a to nejspíš byla ta doba, kdy jsem byl rozhodnutý, že budu hudebníkem na profesionální úrovni. Samotné rozhodnutí bylo jako dlouhý sen, který se nakonec vyplnil. Ale nic takového jako bod zlomu se nikdy neodehrálo. 

Můžeš popsat svou hudbu lidem, kteří ji nikdy neslyšeli?
To je těžké, ale zkusím to. Hudba, kterou komponuji je velmi atmosférická. Vždycky se v lidech snažím vyvolat nějaké obrazy, dojmy. Mezi jednotlivými tóny a melodiemi jsou ukryté příběhy, které chci vyprávět. 

Kam chodíš pro svou porci inspirace?
Když hraji, respektive když začínám skládat hudbu, tak si jen tak hraji. A občas vyvstane nějaký harmonický moment, nějaká melodie, která se dotkne něčeho uvnitř mě a já si vybavím nějaké obrazy, nějaké představy ve své mysli. Jsou to obrazy přírody – mlha, déšť, hory, les... Vždycky jsem si říkal, odkud se takové nádherné obrazy berou, odkud přichází? A pak jsem se jednou vrátil do Japonska, do mého rodného města a zjistil jsem, že všechny ty obrazy nacházím právě tam. Byly tam všechny ty hory, byl tam ten tajemný les. Všechny ty vize byly ukryté hluboko v mé paměti.

Masayoshi Fujita

Tomu rozumím, všichni jsme stále spjati se svými kořeny. Nechybí ti někdy tvé rodné město?
Ano. Ano, chybí. Berlín je velmi plochý, na obzoru nejsou žádné hory. V Japonsku můžete vidět hory všude. A já jsem vyrostl obklopen horami. Takže ano, mé město mi chybí. Ale víte, přesně tenhle intenzivní palčivý pocit, kdy něco postrádáte, kdy vám něco chybí, je velmi inspirativní a je to motivace ke skládání dobré hudby. 

Já bych jednou Japonsko ráda navštívila.
To rozhodně musíš! Je to opravdu krásné místo. 

Jakou show přivezeš do Prahy?
Tentokrát budu hrát sólově akusticky na vibrafon. Budu hrát skladby ze svého nového alba Apologues, které vyšlo v srpnu 2015 (album vyšlo na Erased Tapes, pozn. Red.). Zahraji také pár písní ze staršího alba Stories. 

Zůstaneš pár dní v Praze?
Bohužel nezůstanu. Vyrážím hned druhý den do Hanoveru, kam pokračuji se svým turné. Avšak Prahu jsem navštívil v minulosti se svou rodinou a moc jsme si to užili. Obzvlášť se nám líbil Pražský hrad na kopci a výhled na město. 

Co rád děláš ve volném čase?
Volném co? Čase? (smích) Mám malé dítě, tříletého syna, takže trávím čas s ním. Hrajeme si a chodíme na procházky. A když není doma a mám volný čas... tak vlastně zase a znova dělám muziku. Jsem celou svou podstatou muzikant.

A umíš si vůbec představit, že bys dělal nějakou jinou práci než hudbu?
Ne v tomhle životě. (smích) Možná až v tom dalším.

Děkuji za tvůj čas a uvidíme se 27. ledna v Akropoli.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI
Vystupují:
IVAL CONSOLES (UK), MASAYOSHI FUJITA (JP), MICHAEL PRICE (UK), od 17:00 workshop
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika