Report a setlist z koncertu Ellie Goulding

Report a setlist z koncertu Ellie Goulding

08. 02. 2016  |  Autor: YannD  |  Komentáře (0)
Ellie Goulding se podruhé představila v Praze, poprvé pak ve velké hale. S sebou přivezla předskakující Saru Hartman, novou desku Delirium, hit Love Me Like You Do a poměrně decentní, přesto plnohodnotnou show. Detaily v naší reportáži.
Když jsem takřka před třemi lety odcházel ze SaSaZu, z Ellina vyprodaného koncertu, byl jsem vděčný náhodě, že mě na něj zavála, protože i přes problémy se zvukem, to byl velmi příjemný koncert a vcelku překvapující zážitek. To je tak, když od koncertu nic nečekáte. Do temné noci mi tehdy ze všeho nejvíce zářila myšlenka na to, jak bylo fajn vidět a slyšet tuhle stále ještě rodící se hvězdu, byť s úspěchem v podobě vítězství v anketě BBC Sound of 2010 a ziskem Ceny kritiků na BRIT Awards v kapse, v klubu bez okázalé show, za to s kapelou v zádech. Každý, kdo tehdy v SaSaZu byl musel tušit, stejně jako já, že příště to dost možná bude hala v ČR největší. Stačilo jí k tomu vypustit do světa pár hitů a jedno album a onen pomyslný skok na metu v ČR nejvyšší se stal skutečností.

Třicátého ledna, tedy měsíc po svých narozeninách, si devětadvacetiletá Ellie dala dostaveníčko s třinácti tisíci fanoušky napříč věkovým spektrem v O2 Aréně, pod kopulí, která co by němý svědek nejedné mega show kolegyň Ellie, jakoby přísným zrakem sledovala, zda vysoce nastavenou laťku, která tu a tam zakolísá, zdolá. Názory v recenzích se liší, jedni vyzdvihují čistý zpěv a střízlivou show, druzí absentující efekty, davy tanečníků apod. označují za mínus na jehož konci je Ellie ještě drobnější než ve skutečnosti je a na haly či spíše své slavnější kolegyně údajně nestačí.  Jasno mají skalní fanoušci a ty znechucené, kterým to to prostě nesedlo, už asi nic nepřesvědčí. My ostatní potřebujeme alespoň částečný odstup, pustit si Ellie na čerstvě doručeném vinylu a sklenku stylově růžového.

Mezi řádky výše, lze vyčíst, že ke kritikům tentokrát rozhodně patřit nebudu. Což je s podivem, poněvadž předsudky vůči popu jsem sice ztratil už dávno a od té doby už si interně dělím hudbu jen na dobrou a špatnou a škatulky hýbejte se, jen mě probůh neotravujte, ale stejně se moc často nepotkáme. Na Ellie je fajn, že ač pevně s popem svázaná, tu a tam vystrčí růžky jiným směrem. Na posledním albu Delirium pravda o trochu méně, ale přesto, ten hlas, ten hlas. To je oč tu běží. Dokázal mě lapit podobně jako kdysi třeba Robyn, Lana Del Ray či Selah Sue.  

Mám možnost díky absolvování Eliny premiéry před třemi lety srovnávat a tak toho využiju. Tehdy bylo vyprodáno, tentokrát ne, tehdy byl zvuk příšerný, tentokrát dokonalý, tehdy byla jen Ellie a kapela, tentokrát i tanečníci, ale jen tu a tam a nerušili, jen příjemně doplňovali dění, tehdy nebyla projekce, tentokrát ano a ač nebyla „dosud nevídaná“ zejména v momentech, kdy Ellie střídala oděv a na scéně nebyla, byla projekce dynamická a trefně na sebe strhávala pozornost. Tehdy nebyla Love Me Like You do, byla Lights, která tak trochu chyběla, přeci jen tak ohraná zatím stále není. Ostatně setlistu se Ellie držela pevně a pražský koncert ničím, v tomto směru, nevybočoval.

Faktem je, že první půlka byla zkouškou oddanosti, poněvadž převažovaly skladby nové a ruku v ruce s tím šla aktivita publika. To bylo místy strnulé až jej sama Ellie musela pobídnout, což ale ve finále vyznělo zcela přirozeně a jako moment prolomení ledů. Atmosféra se přece jen rozhoupala a u sóla pouze s kytarou a skladbou Devotion či u Lost and Found až mrazilo a O2 aréna jakoby se zcrvkla do podoby malého klubu, kde skutečně být, Ellie by jistě neměla problém otevřít petku, protože by to udělal někdo v první řadě. K dalším parádním momentům patřila Figure 8 v rockovějším střihu. Drive skladbě dodala elektrická kytara v rukou Ellie a koncert začal mít ty správné obrátky. Vše gradovalo k finále o čtyřech hitech a jedné pauze, té před přídavkem, která čtveřici dělila. Je fér napsat, že právě během této čtyřky byla atmosféra tak parádní, že člověka muselo napadnout, proč to takto nebylo od začátku. Konce s Love Me Like You Do byl ale natolik euforický, že tyhle pochyby dopadly na zem stejně jako v závěru vystřelené konfety a byly zašlapány do země.

Za sebe hodnotím jako nejslabší článek skladby, pod nimiž je podepsaný Calvin Harris. Ačkoli Ellie není z ranku alternativních, její rukopis je patrný a písně mají šmrnc, zatímco ty od Calvina jsou, nebýt jejího vokálu, snadno zaměnitelné. Ale to je tak asi jediné mínus, celkový dojem nikterak nezakalující. Ellie byla přesně taková, jakou jsem ji chtěl na ty necelé dvě hodiny mít, jakou jsme ji téměř všichni chtěli mít.

Setlist:
1. Intro (Delirium)
2. Aftertaste
3. Holding on for Life
4. Goodness Gracious
5. Something in the Way You Move
6. Outside (Calvin Harris cover)
7. Around U (acoustic)
8. I Do What I Love
9. Keep on Dancin'
10. Don't Need Nobody
11. Heal
12. Explosions
13. My Blood
14. Army
15. Lost and Found (acoustic)
16. Figure 8
17. On My Mind
18. Codes
19. Don't Panic
20. We Can't Move to This
21. I Need Your Love (Calvin Harris cover)
22. Burn

Přídavek:
23. Anything Could Happen
24. Love Me Like You Do
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

ELLIE GOULDING

Sobota 30. 1. 2016
Vstup: 990 - 1310 Kč
Vystupují:
ELLIE GOULDING (UK), Sara Hartman (USA)
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUTĚŽTE
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2020   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika