Klavírní pop Maxence Cyrina

Večer zahájila sourozenecká dvojice písničkářů z Německa Sarah a Julian Muldoonovi. Předvedli jemné skladby, oscilující mezi folkem, popem a indie rockem. Sarah hraje na piáno, Julian ještě k tomu na kytaru a oba zpívají. Své vystoupení prokládají také tleskáním a beatboxem. Pražské publikum mohlo slyšet zejména písně z jejich prvního a zatím jediného alba Birthmarks, jež vyšlo také v podobě vinylu. Dočkali jsme se milých písní jako Cold Wind, Mayflies a Monster s lehce naivními texty o lásce, svobodě a přátelství. Příliš mnoho medu bylo třeba o přestávce spláchnout hořkým pivem.



Maxence Cyrin se českému publiku představil v roce 2010 a od té doby ještě dvakrát. Fanouškovskou základnu tu má silnou, lze tak očekávat, že sem nezavítal naposledy. Ve svém repertoáru má Maxence covery hitů písní rozmanitých žánrů. Proslavil se zejména předělávkou písně Where is my mind od kapely Pixies.

Po krátkém úvodu zahájil klavírista večer skladbou Lovely head. Během dvou bloků jsme slyšeli také klavírní aranži písně Lithium od Nirvány nebo zdařilou Hyperballad původně od islandské divy Björk. Atmosféry byla příjemná, na lidech bylo znát, že si koncert přišli užít. Na mě působil místy trochu rozpačitě. Překvapivě jistější a přesvědčivější byl ve své původní tvorbě, píseň Velours Poussière vyšvihnul bez zaváhání.



Posluchači jeho výkon odměnili nekončícím potleskem a vynutili si tak celkem tři přídavky. Když začal hrát (ten večer podruhé) skladbu Where is my mind, nervózně jsem přešlápla. Rozumím tomu, že zná své publikum a ví, co chce slyšet, ale já už jsem byla těmi známými melodiemi poněkud přehlcena. Více původní tvorby by koncert učinilo zajímavějším, různorodějším a zajímavějším. Byl to hezký koncert, nicméně myslím, že jedna dávka Maxance Cyrina mi bohatě stačila. Alespoň do doby, než vydá své původní album.