Sázavafest byl mimořádný hudební zážitek

V pátek 4. srpna jsem se konečně dočkala festivalu, na který jsem se už nějaký ten pátek velmi těšila. Má cesta vlakem do Prahy provázená vydatným deštěm mi lehce zkazila náladu, ale jakmile jsme vyjeli z Prahy autem, počasí se začalo vylepšovat. V Sázavě jsme objevili možnost neplaceného parkování, kde jsme si mohli postavit i stan, což jsme nadšeně uvítali. Očekávali jsme městečko zaplněné automobily a obávali jsme se, že nenajdeme místo, kde bychom se mohli během festivalu pohodlně usídlit.


Po pár chvílích hledání cesty na festival jsme se konečně ocitli u vstupní brány. Velké plus byla hospoda, v jejíchž prostorách byly k vyzvednutí akreditace. Nejednomu návštěvníkovi určitě přišlo vhod posezení jak pod slunečníky před hospodou, tak i uvnitř u výčepního pultu. U akreditací se vytvořila skupinka fotografů (včetně fotografa xDejfa z poslouchej.net), kteří nedostali fotopass. Vysvětlení bylo velice jednoduché – fotopassy došly. Dost dobře tomu nerozumím – když byl na guestlistu seznam všech fotografů, kteří se měli na festival dostavit, předpokládám, že i ten samý počet fotopassů by měl být pro fotografy připraven. Fotografové i přes veškeré protesty fotopassy nedostali a bylo jim doporučeno zkusit štěstí další den.

Do areálu jsme se dostali bez problémů, nikde se netvořily žádné fronty a security byli příjemní, což je na festivalech v poslední době celkem rarita. Festivalové městečko bylo velmi dobře rozmístěné – zatancovat jsme si mohli na celkem sedmi stageích – House Stage, Radio 1 Stage, Olmeca Report Stage, MF Plus Stage, Red Zone Stage, RedBul Music Academy Clinic Stage a Time Out Stage. Nechybělo ani stanové městečko, spousta stánků s jídlem a pitím, česká hospoda, Nescafé kavárna, vinotéka, stan s fotbálky, air-hockey, šipky, horolezecká stěna, petanque a lanové centrum. Všimla jsem si také autobusu Internet Expres, ve kterém byla možnost připojení k internetu. Všechny výše zmíněné možnosti zábavního vyžití byly pojmenovány jako Fun Stage.


Moje první kroky vedly k Houser Stage, kde byl již v plném proudu koncert kapely Wohnout. Stihla jsem asi jen čtyři poslední skladby, mezi nimiž se vyjímal hit Gramofon :) Koncert jsem si neužívala jen já, ale i dav rozvášněných fanoušků, kteří spolu s kapelou zpívali texty chytlavých písní a každou chvíli poskakovali do rytmu a zvedali ruce nad hlavu. Po skončení koncertu jsme se dožadovali alespoň malého přídavku, ale Wohnouti nám tu radost neudělali. Dav se pomalu rozešel a já se šla podívat ke stánkům s oblečením a s CD, kde jsem si neodpustila utratit nějaký ten peníz za parádní trička ze sk8 shopu a ještě jsem vyfasovala reklamní nálepky :) Další kroky vedly do Red Zone stanu, se kterým jsem měla tu čest už na festivalu Svojšice 2006. Stála jsem několik minut frontu do stanu, protože tam byla omezená kapacita a opět tam probíhala akce Marlbora – za koupi jedné plechové krabičky cigaret Marlbora bylo možno získat voucher a ten posléze proměnit za originální zapalovač nebo za flashdisc, na který si návštěvník mohl nahrát hudbu dle svého vkusu nebo si navrhnout tričko. Řekla bych, že nejžádanější byla trička, protože se tam neustále tvořila nekonečná fronta. Ve stanu byla možnost nechat si upravit vlasy, posedět na pohodlných gaučích a zaposlouchat se do rytmů příjemného techhouse nebo si rovnou zatancovat na parketě, který byl v čele stanu. Po několika tanečních kreacích pod taktem dj Mersey ze Slovenska jsem běžela na MF Plus Stage, kde začínal koncert headlinerů festivalu – francouzských Manau. Poslouchala jsem jejich CD v autě cestou na festival a hudba mě zaujala natolik, že jsem si koncert prostě nemohla nechat ujít ... a se mnou evidentně hromada dalších návštěvníků. Energií nabitý keltský rap nás všechny pěkně rozohnil a myslím si, že Manau byli jedni z nejlepších účinkujících festivalu. Cestou z Red Zone na MF Plus Stage jsem se ještě na chvíli zdržela na Houser Stage na koncertě Monkey Business, kteří opět nezklamali svými originálními kostýmy, vtipnými průpovídkami mezi skladbami a veselými funky hity. Nesmím opomenout také krátké zaposlouchání se do dnb setu djky Lulu Rulez. Po Manau vystoupila na MF Plus Stagei kapela Gaiah Messiah – kapelu tvoří tři slečny a jeden chlapík a kdykoliv je vidím „v akci“, pokládám si stále tu stejnou otázku: „Kde berou tolik energie na tak našláplé vystoupení?“ Zpěvačka předvádí na pódiu neskutečné taneční kreace, což je také vidět na jejím skvěle vypracovaném těle. Zažít vystoupení Gaiah Messiah naživo doporučuju opravdu všem, stojí to za to! Koncert Sto Zvířat na Houser Stage jsem stihla od úplného začátku a i když venkovní teploty nebyly zrovna nejvyšší, postupně jsem odkládala své svršky, protože při tanci u ska songů kapely Sto Zvířat jsem se zahřála víc než dost :) Skvělou tečkou za pátečním dnem bylo vystoupení kapely United Flavour na Radio 1 Stage, která udržela mé zahřátí se z koncertu Sto Zvířat.


Sobotní den byl deštivý a povrch areálu se změnil v jednu velkou plochu bláta, ale nám to náladu rozhodně nezkazilo – nejsme přece z cukru a ne vždy se všechno musí perfektně vydařit :) S fotografem xDejfem to nakonec dopadlo taky docela příznivě – fotopass sice nedostal, ale security na pódium pouštěli všechny fotografy s profesionálním foťákem, takže byla možnost udělat nějaké fotografie alespoň poslední den festivalu. U lávky přes řeku Sázavu jsme se na delší dobu zastavili u stánku, kde stříhala kadeřnice z Triba a já kdybych neutratila v pátek peníze za oblečení, určitě bych se také svěřila do jejích rukou. Hned vedle Triba jsem zase zvažovala možnost nechat se ozdobit hennou, ale jak jsem již zmínila – nedostatek financí mi nedovolil žádné zkrášlovací procedury :) Přes Sázavu byla také natažená lana a někteří odvážlivci využili možnosti přelanění přes řeku. Podívaná to byla zajímavá, ovšem mnohem zajímavější byla dech beroucí bubnová show. Nadační fond The Music Foundation připravil skupinové bubnování, které vedl jeden člověk uprostřed kruhu tvořeného z bubnů různých velikostí. Drum Circles byla velmi povedená show – nejeden návštěvník se zde zastavil a nechal se strhnout rozléhajícím se zvukem několika hrajících bubnů, které doprovázely píšťaly a tamburíny. První koncert, který jsem v sobotu navštívila, byl na Radio 1 Stage v podání slovenských Polemic. Příjemná veselá ska hudba ve mně probudila skvělou náladu, která do té doby poněkud pospávala a po skončení koncertu jsem v silném dešti vystála dlouhou frontu do Red Zone stanu, který byl už slušně rozjetý díky dvojici djů z Prahy Wegovi a Kim Pixovi. Ze stanu jsem odcházela tak, abych stihla koncert TataBojs. Program sliboval speciální akustický set a já si ho patřičně vychutnala. Kapela odehrála celkem 15 songů včetně přídavku a zmíněná patnáctka měla také svoje odůvodnění – na festivalu slavilo Radio 1 své patnácté narozeniny a TataBojs chtěli tímto způsobem vyjádřit své blahopřání :) Některé songy zpívala spolu s TataBojs také zpěvačka Klára Nemravová. Koncert byl pro mě jedinečným hudebním zážitkem, určitě tomu přispěl fakt, že TataBojs jsou jedna z mých nejoblíbenějších kapel, ale velice působivé bylo také pro kapelu poněkud netradiční akustické vystoupení. Po Tatabojs jsem se pohroužila do poutavé euforické hudby Banco de Gaia, kteří měli perfektní doplňky na pódiu v podobě pláten, na kterých běžely záběry z války v Iráku, noční zprávy a další podobné věci. Vystoupení ve mně vyvolalo rozporuplné pocity, zpočátku jsem chtěla odejít, ale po pár minutách mě euforická hudba ve spojení se záběry na plátně tolik zaujala, že jsem nakonec zůstala a Banco de Gaia chci určitě alespoň ještě jednou vidět naživo a snažím se sehnat si i některé z jejich alb... byl to mimořádný hudební a emocionální zážitek. Během soboty jsem stihla ještě kousek koncertu Kamila Střihavky a Sunshine.
Vzhledem k tomu, že déšť neustával a já na festival nepřijela sama, dodržela jsem příslib, že po vystoupení Banco de Gaia pojedeme domů, abychom další týden nezůstali s teplotou a nachlazením v posteli.


Mínusy festivalu pro mne byly tentokrát problémy s fotopassy a špatně udělané vchody do backstage. A plusy? Myslím, že celá akce je jedno velké plus letošní festivalové sezóny, protože i když pršelo a byla zima, lidí přišlo požehnaně, interpreti pro nás připravili skvělá vystoupení a doprovodný program byl také velmi bohatý. Ráda bych navštívila také příští – již sedmý - ročník Sázava festu.