Německé trio Dictaphone pozve na Music Infinity posluchače do krajin neslyšeného

Dictaphone vznikli na konci devadesátých let v Berlíně, původně jako projekt belgického multiinstrumentalisty Olivera Doerella, k němuž se vzápětí přidal hráč na dechové nástroje Roger Döring. V roce 2002 debutovali na značce City Centre Office kritikou chváleným albem M.=Addiction vycházejícím z dobové fascinace glitchovými pazvuky, které ale vtěsnali do aranží náladového, abstraktního jazzu taženého downtempovým beatem. Ne náhodou psal tehdejší tisk o křížení Boards of Canada a The Cinematic Orchestra. Na druhé desce Vertigo II (2006) se posouvají vstříc atmosféře zakouřeného nočního klubu, do níž patří i četné field recordings.

Dictaphone vždy těžili ze spolupráce se spřízněnými hudebníky. Houslista Alex Stolze se v roce 2009 stal regulérním třetím členem projektu a spolu natočili alba Poems from a Rooftop (2012) a APR 70 (2017), kterým se dostali do katalogu vydavatelství Denovali. Tam také letos vyšla reedice jejich předchozích nahrávek sebraných do boxsetu nazvaného Collection.
Kromě společné tvorby Oliver Doerell nahrává a koncertuje sám jako Cummi Flu a je také členem minimalistického dua SWOD nebo projektu Raz Ohara And The Odd Orchestra. I další členové tria jsou aktivní v bočních projektech, což v Dictaphone udržuje dynamiku inovací.

Hudba projektu připomíná rozmlžené obrázky na obalech jejich desek – je stejně tak abstraktní, neuchopitelná, přesto vyzařující delikátní krásu. „Je to hudba, do níž se můžete zamilovat na spoustu večerů, a každé další přehrání zrodí unikátní moment, na který se dá vzpomínat,“ napsal o Dictaphone web Headphone Commune. „Nadčasová, neobvyklá a překrásná,“ charakterizoval jejich tvorbu hudebník a publicista Colin Newman. Dictaphone nedělají hudbu jen kvůli hudbě, ale proto, aby stvořili něco, co tu předtím nebylo. A s každou deskou se jim to znovu daří.



Večírek Music Infinity v Paláci Akropolis ve středu 15. května doplní Hania Rani, nadějná polská skladatelka žijící střídavě ve Varšavě a Berlíně. Vystudovala na konzervatoři, ale její hudební lásky od Chopina přes Brubecka až k Radiohead jí zavedly k neortodoxnímu přístupu k tvorbě. Její skladby se rodí z fascinace klavírem jako hudebním nástrojem a z  touhy interpretovat jeho zvuk a harmonické možnosti svým vlastním osobitým způsobem. Začátkem dubna vydala své debutové album Esja inspirované a také pojmenované podle mohutného islandského pohoří. Stejně jako je proměnlivá jeho vizáž podle počasí, mění se i nálada hudby polské skladatelky. Hania Rani je velkým objevem současné moderní vážné hudby.

Dodal: Eva Kociánová, Palác Akropolis