Nick Cave bude o víkendu v Praze

Do prodeje byly dány poslední kusy vstupenek na sobotní koncert Nicka Cavea. Vstupenky nyní zakoupíte pouze v prodejním místě Ticketportal - Politických vězňů 15, Praha 1 - tel. 224 091 437


Na zpěváka, skladatele, spisovatele a také herce Nicka Cavea dokonale pasuje zprofanovaný přívlastek „kultovní“. Píše se o něm, že je „poslední opravdová rocková hvězda“. Ale nemá daleko do geniality.

Životopis Nicka Cavea by vydal na román. Z australského zapadákova se vypracoval na přední osobnost světové kultury. Prošel si drogovým peklem, žil v londýnských squatech, v Západním Berlíně i v Brazílii. Nechal se romanticky zmítat osudovými láskami, byl publikem a kritikou vychvalován do nebes i zatracován do nejhoroucnějších pekel. Jeho písničky jsou všechno jiné, jen ne snadno poslouchatelné a prvoplánovitě hitové… Přesto se líbí širokým vrstvám publika.

Nicholas Cave (vlastním jménem Nicholas Edward Cave) se narodil 22. září 1957 v malém australském městečku Warracknabeal. Malý „andílek“ už od útlého věku prozpěvoval v kostelním sboru, zde má původ asi i pozdější Nickova posedlost náboženskými tématy. Ale především se Nick vybarvil jako nezvladatelný, tvrdohlavý výlupek. Nejprve Nick provokoval jen z vrozeného temperamentu. Ale pak se začal vědomě vzpouzet necitlivým snahám o výchovu. „Ošklivý svět“ ho prostě nechápal. Mladík si tu vysloužil pověst rváče a provokatéra. Ale také vynikajícího studenta literatury a výtvarného umění. Zamilován do tvrdé hudby, založil tu i první kapelu. A našel dost příležitostí k testování účinků alkoholu, cigaret a marihuany a k vybrušování černého smyslu pro humor. V roce 1976 do Austrálie právě vtrhla vlna punku. Nickova punková kapela dostala jméno The Boys Next Door.

Nástup punku Nicka nadchl. Nový styl dokonale korespondoval s jeho tehdejšími nihilistickými názory a dekadentní stylizací. První vystoupení kapely The Boys Next Door byla pouhou přehlídkou chaosu, ale věhlas divoké party se šířil a přibývaly nabídky ke koncertování. V roce 1979 spatřila světlo světa jejich první deska. Brzy ovšem dosáhla kapela všeho, čeho na omezené australské scéně se svým stylem dosáhnout mohla. A přes záruku vyprodaných sálů začaly nabídky k vystupování zase ubývat: majitelé klubů se oprávněně obávali výtržností doprovázejících veřejné produkce skupiny. Zatčení jednotlivých členů za rvačky, vandalismus nebo pobuřování byla na denním pořádku.

Bylo jasné, že v Austrálii už Nickovi a spol. pšenka nepokvete. Následující krok se zdál být zcela logický a již dříve ho prověřila řada australských kapel. Na radu manažera se Nickova skupina, nyní přejmenovaná na The Birthday Party, přesunula do Anglie. Ovšem Británie o avantgardisty tohoto typu nejevila zájem. Úspěch dosažený v Austrálii tu neznamenal nic a The Birthday Party začínali vlastně od píky.

Nakonec se kapele podařilo získat jistý kultovní statut. Jenže návštěvnost koncertů a prodej desek zatím nebyly dostačující na to, aby se muzikanti v Británii uživili. Novináři si dělali z Nickových výroků legraci a kritiky rozhodně nepěly jen chválu. Koncem roku 1980 se Nick a spol. vrátili do Melbourne. Domácí publikum přivítalo navrátilce nadšeně. Hudebníkům se zvedlo sebevědomí a další výpad do Británie o rok později už dopadl lépe. Na podzim 1981 se uskutečnil i první pokus o americké turné. První dva koncerty pořadatelé ukončili předčasně, produkce The Birthday Party se jim zdála nezvladatelná. Což mělo za následek zrušení několika dalších vystoupení, ale i ohromné zvýšení publicity. Australské divochy chtěl teď vidět každý..

Během následujícího evropského turné došlo k dalšímu osudovému setkání. Nick poznal charismatického berlínského kytaristu Blixu Bargelda. Navíc ho uchvátilo inspirativní kulturní prostředí tehdejšího Západního Berlína, vzdálené snobské namyšlenosti londýnské umělecké smetánky. Cave neváhal ani chvíli a provedl další kotrmelec. Přestěhoval se do Berlína a kdo z kapely nechtěl za ním, letěl přes palubu. V roce 1983 už je skupina personálně přestavěna a jmenuje se Nick Cave And The Bad Seeds.

V novém prostředí se Cave pustil do horečné práce. První deska vydaná pod hlavičkou Nick Cave And The Bad Seeds a nazvaná From Her To Eternity (1984) měla do rockově-šansoniérské zahloubanosti pozdějších Nickových opusů ještě daleko. Nahrávku nejlépe charakterizuje slovo „nervní“. Všestraně nadaný workoholik Nick začal pracovat i na realizaci svého velkého uměleckého snu napsat román. Vznikly první črty k próze And The Ass Saw The Angel. Zároveň se prohloubila i Caveova závislost na heroinu. Pověst „posledního rock´n´rollového hrdiny“ se postupně změnila na pověst feťáka, neschopného dotáhnout svoje nápady do konce.

V polovině 80. let zažil Cave na vlastní kůži, jaké to je stát se obětí změny módy. Jeho hudba se najednou zdála kritice pozérská a prázdná. Cave nahrával o to usilovněji.

Smluvní podmínky a nedostatek peněz donutily Cavea vyrazit na turné. Koncerty se změnily v sérii průšvihů, vrcholících Nickovým zatčením v New Yorku. Při nákupu drog zpěváka načapala policie a poslala na dva dny do vazby. Množily se i Caveovy problémy s policií v Berlíně. Nakonec Cave Berlín opustil a přestěhoval se zpět do Londýna, kde doufal nalézt úkryt před slídícími novináři, fanatickými obdivovateli a hlavně věřiteli z řad dealerů drog. Jenže v Londýně se ihned dostal před soud za držení heroinu. Vyvázl s podmínkou jen díky slibu, že se podrobí ústavnímu léčení.

Album Tender Pray (1988) konečně ukončilo dobu neúspěchů. Kritika ho ve vzácné shodě označila za mistrovské a stejný názor měli i fanoušci, kteří zajistili Nickovi a The Bad Seeds dosud největší komerční úspěch. Melancholické klavírní balady se staly silnou zbraní Nickova repertoáru.

V minulém desetiletí se s Nickem udála postupná změna. Nepočítáme-li chvilkové excesy, vyplývající z jeho impulzívní povahy, dokázal si život uspořádat. Ruku v ruce s tím šlo i zklidňování hudebních výpadů, takže mohlo dojít i k dříve tak nepravděpodobnému spojení osobností jako Cave a Kylie Minogue, které přineslo celosvětový hit Where The Wild Roses Grow. Z pozice vyzrálého šansoniéra dokáže oslovit přemýšlivé publikum různých kategorií, aniž by slevil z umělecké kvality.

Co říká na své současné zklidnění sám Cave? „Snažím se být lepším. Pomáhá mi v tom moje žena Susie Bick, moje děti a hlavně práce. Kdybych přestal dělat to co dělám, nebyl bych ani dobrým manželem a otcem. Ale chce to řád.“

Krom snímku Hillcoata a Englishe The Ghosts... of the Civil Dead, pro který Cave nejen psal část scénáře a hudby, ale kde se představil i jako talentovaný herec, jsme ho mohli vidět i v kultovním (jak jinak) filmu Wima Wenderse Nebe nad Berlínem (Himmel Über Berlin). Cave s kapelou zde víc než jen podkládají scénu z nočního klubu. Nickův herecký talent můžete posoudit i ve filmu Johnny Suede nezávislého režiséra Toma DiCilla.

Zatím posledním hudebním počinem Nicka Cavea je soundtrack k filmu The Proposition (scénář Nick Cave), na kterém spolupracoval společně s Warren Ellis. Soundtrack k filmu je již v prodeji.