Orbith a Michal Poliak pokřtili na Elektře novou desku

Brány nedávno zrekonstruovaného klubu Fléda se pro mě otevřely v pátek krátce po 22 hodině – přesně ve chvíli, kdy již početné publikum začal svým našláplým a veselým setem vítat dj Tvyks. Cestou k šatně, a posléze od šatny na hlavní stage, jsem si povšimla nové image, kterou se nyní Fléda pyšní. Nově vymalováno, místo stolků a židlí černé pohodlné pohovky, zvětšený parket, kde byla také místa k sezení a další změny přivedly klub do nepochybně zajímavější a útulnější podoby, než tomu bylo v jeho starém kabátě.

Již zmiňovaný dj Tvyks hlavní stage rozparádil natolik, že byl problém najít místo na tancování a proto se někteří návštěvníci rozhodli lehce improvizovat například tancem mezi stoly a pohovkami, několik lidí jsem zahlédla tančit také přímo na stolech.

Ani mně netrvalo dlouho rozhýbat se v rytmu Tvyksova elektra a sledovat neskutečnou led panelovou barevnou projekci, která měla tu noc svoji premiéru v českém klubu. Většinou při hraní sleduji djs a projekcím svůj čas moc nevěnuji, ale tentokrát bylo vše jinak – ani usmívající se tancující Tvyks neodtrhl moje oči od výborné vizuální podívané!


Po Tvyksovi se za mixážní pult postavil Len Faki, jehož set mě bavil zhruba první půlhodinku, postupem času začal však ubírat na tempu a pomalu se rozcházet s mým hudebním vkusem a to bylo jasné znamení, že je na čase opustit hlavní stage a zavítat na „Magion Bar Stage“.

Zde se střídali v hraní tři djs – Click Joe, Milky a Mooris. Dje Click Joea jsem měla možnost poslechnout si na party Magion a nechtěla jsem si ho nechat ujít ani na Elektře -- jeho chytlavý nujazzový a minimal set mě oslovil natolik, že si neodpustím doporučit čtenářům navštívit akci, kde bude figurovat jeho jméno .. stojí to opravdu za to.

Dj Mooris nás bavil především minimalem, což je poměrně logické vzhledem k faktu, že se na jeho festivalu Shotgun každoročně objevuje samostatná minimal stage. Brokenbeats jsme mohli slyšet od zástupce dnes již neexistující agentury Lighthouse Milkyho, kterého můžeme pamatovat také coby techno dje z Roxy.

Na Magion Bar stagei bylo méně lidí, dalo se tedy využít většího místa na tancování nebo si příjemné sety poslechnout v pohodlí pohovek v přilehlém salonku. Poměrně nepříjemné bylo čekání ve frontách u barů, kterých je ve Flédě sice několik, ale páteční noci bohužel nestačily. Ve 2 hodiny ráno pokřtil dj Orbith s djem Michalem Poliakem svoji novou desku Phantom EP, na které můžeme slyšet i zpěvačku Akeu. Já osobně křest neviděla, ale podle mých informací mělo být během křtu otevřeno šampaňské na způsob napoleonských vojáků, který se nazývá sabrage = hrdlo láhve bylo useknuto šavlí.

Po křtu začal hrát dj Orbith a mám pocit, že k jeho setu nemusím nic moc dodávat. Clubbeři tancovali do roztrhání těla, sám Orbith nezůstal pozadu a za gramofony každou chvíli poskakoval s rukama zdviženýma nad hlavu, na barech tekl alkohol proudem a kdo se zrovna nevlnil na parketě, ovíval se flyery, které mezi lidmi rozdával sám dj Tvyks. Po Orbithovi začal hrát Michal Poliak, z jehož setu jsem bohužel slyšela necelých 15 minut. Únava byla silnější a donutila mě k odpočinku na gauči na Magion Bar Stagei.

Před šestou hodinou ranní jsem odcházela na vlak, party však byla stále slušně rozjetá a já dodnes sama sobě kladu otázku, kdy vlastně tenhle vyvedený dýchánek doopravdy skončil.

Říjnová Elektra se u mě zapsala mezi nejlepší akce letošního roku a s výjimkou extrémního horka v klubu neshledávám žádné nedostatky.