Nebývá zvykem, a to ani v Praze, aby se v jeden večer konaly dvě velké párty. Rozhodoval jsem se mezi Combi:nations a Sexappeal. Na Combi:nations mě lákal především Marco V, protože je to jeden z mých oblíbených dj´s. Na Sexappeal zase lákala bombastická reklama, kde se psalo o 150 účinkujících a o párty roku. No a protože jsem Marca už párkrát naživo slyšel, rozhodl jsem se, že se půjdu podívat, jak moc pravdy je v reklamě na Sexappeal. Vzal jsem tedy přítelkyni a pár známých a vyrazili jsme vzhůru za novým dobrodružstvím.
Předem bych ještě chtěl upozornit a omluvit se za nevybíravá slova a za kritiku, které jsem zde použil. Někdy totiž jednoduše nejde nenazývat věci pravými jmény a není nad to, volit jednoduché a výstižné výrazy. První překvapení nás čekalo hned u akreditací. Chvíli nám trvalo, než se nám podařilo najít modrého golfa, ve kterém seděl kluk s holkou na předních sedadlech a okýnkem vydávali vytoužené pásky, které sloužily jako vstup. Po vstupu jsme se spořádaně postavili do fronty na šatny, která se zdála docela dlouhá, ale musím pochválit šatnáře za to, že to zvládali a šlo jim to od ruky, takže fronta docela svižně ubývala.
Stojíme ve frontě, pomalu si připravuji foťák, rozhlížím se okolo a sleduji, co se zde vyskytuje za lidi. Začíná to vypadat, že jsem se dostal na velkou diskotéku. Když už jsme se konečně propracovali až k pultu u šatny, kde se vzala, tu se vzala, objevila se skupinka čtyř přiopilých „šampónů“, kteří se na můj vkus až příliš hlasitě rozkřikovali a se slovy jako „hele jako jdeme dopředu, vždyť jsme tady už stáli, haha, jako byl jsem se jen vychcat“ apod. Jejich hodně hlučná a rádoby vtipná konverzace mě začala ujišťovat v tom, že jsem dnešní večer nevolil dobře.
Po vstupu do haly registruji, že je zde na tak avízovanou párty zatím docela prázdno – odhadem něco málo přes tisíc lidí, kteří tančí před podélně umístěnou stagei, před kterou je jedno kolmé a jedno podélné molo. Po levé straně mě potěšil tzv. guestzone, ve kterém je bar a stolky s židličkami. Míříme tedy k baru, abychom se občerstvili. Dáváme si pivo, za které se platilo standardních 30,- Kč. S pivem v ruce vyrážíme do davu rozkoukat se, co se kde děje. Jsem hodně zvědavý na slibovaných 150 umělců a na show, kterou předvedou. Po chvíli si protírám oči, jestli nemám vlčí mlhu, ale vidím správně a začínám se smát. Na parketu pobíhají fotbalisté v dresech s kopačáky, vedle si dribluje s balonem basketbalista a opodál paří v helmách s rouškami na tváři, ochrannými brýlemi, pracovními rukavicemi a s tyčemi v ruce dva týpkové, kteří jsou ještě natření nějakými sazemi a mají asi přestavovat horníky. Už začínám tušit, co bylo asi myšleno těmi umělci.
Míříme k podélnému molu se zájmem, co se bude dít tady. Po cestě mě začíná prudit další věc. Zjišťuji, že je zde předimenzováno nadrženými „šampóny“, kteří jakmile uvidí hezkou holku, hned se k ní začnou třít a snaží se na ni sahat. Pár jedincům nevadí, že jdu vedle své přítelkyně a snaží se házet trapně vyzývavé pohledy a nebo se jí dotknout. To mě opět ujišťuje v tom, že jsem se ocitl na prachsprosté obří diskotéce, která nemá s normální párty kromě hudby absolutně nic společného. Ale pojďme dál. Na molo vybíhají další účinkující. Tentokrát jsou to kluci a holky v kostýmech a na dlouhých chůdách, na kterých tančí. Ti si získali můj obdiv tím, jak se na chůdách dokázali pohybovat a poskakovat. Po těchto pár prvních zážitcích začínáme diskutovat o tom, kam jsme se to vlastně vůbec dostali. Nakonec jsme se dobrali k tomu, že budeme brát večer s nadhledem a s ironií a budeme si užívat hudby.
A aby nám to lépe ubíhalo, rozhodneme se zajít do guestzone k baru na vodku. Objednávám 2 x vodku a kamikadze celkem za 160,- Kč, což celkem taky ještě šlo. Barman před nás staví dva kelímky, do kterých bohatě nasype led a z výšky, až se vodka rozstřikuje všude okolo, kelímky plní. Samozřejmě od oka. Výsledek vypadá tak, že v jednom kelímku je vodky sotva u dna a asi o třetinu méně než ve druhém. Když na to upozorním barmanku odbyde mě slovy, že je to tím ledem. S tím nesouhlasím a argumentuji tím, že barman lil od oka, takže to asi trochu neodhadl. Barmanka si ale pořád stojí za svým a vytahuje další argument, po kterém nevím jestli se mám smát, brečet, anebo jí vodku hodit na hlavu. Její slova byla „my to jako barmani musíme mít v oku“. Rezignuji, obracím do sebe skromného panáka, a když u dalšího kola říkám barmance, že bych tentokrát prosil vodku bez ledu a do kelímku, který je přesně na míru, tak se na mě docela hnusně zašklebí, ale naštěstí mé přání plní.
Tohle už na mě začíná být trochu moc. Tak tedy začnu hledat kolegy z redakce, ale dozvídám se, že s hrůzou utekli po prvních deseti minutách strávených vevnitř, a že se šli bavit raději na Combi:nations. Snažím se zaposlouchat do hudby, která je jediným pozitivem na celé akci. Jenže i hudbu začne po chvíli kazit speaker, který běhá po molu a neustále dokola opakuje větu „párty people, jste tady?“ Vracíme se zpět k molu, kde nastupují další účinkující. Tentokrát jsou to spoře oděné ženštiny, které se v plavkách promenádují po molu. Ve čtvrt na dvě speaker ohlásí, že na molo nastoupí miss Erotica 2006, jejíž jméno si bohužel nepamatuji. Ještě před ní se ale objeví holčiny nahoře bez, potřené zlatou barvou a na podnosech rozdávají lidem občerstvení. Reakcí na tyto topless dívčiny je radostný a souhlasný hukot zejména z davu všudypřítomných šampónů. Poté už proběhlo samotné vystoupení miss Erotica, která předvedla striptýz a něco na způsob masturbace, což se setkalo s velkým ohlasem publika. Po této show míříme zpět k baru a po cestě se nestačím divit, koho všeho potkáváme – od potetované, piercingem ocvočkované dvojici s plynovou maskou, přes dva asi 60-ti leté staříky, až po Leoše Mareše.
U baru se zasekneme na nějakou hodinku, tančíme a lijeme do sebe vodku, abychom měli sílu vydržet tohle vše až do rána. To ještě netuším, že hlavní překvapení a největší hnus večera teprve přijde.
Okolo 03.30 nastupuje na scénu dvojice Lucaso a Uwa aka The Kaos boys. To zjišťuji, že v hale se nachází už celkem málo lidí, protože dobrá polovina odešla pryč. Celá show začala tím, že pánové polili nějakou hořlavinou stůl, na kterém byli gramofony a zapálili ji. Lucaso se postavil za gramofony a začal tvořit docela solidní hudbu, která mě potěšila. Na molo nastoupila na můj vkus docela tlustá nahá holčina, která tančí a vystrkuje zadek a genitálie na molo obklopené lidmi. Po chvíli k ní přichází Elvis, dívka zaklekne, a začne mu rozepínat poklopec. V publiku to začíná hučet. Elvis vytahuje svůj penis (k mé škodolibé radosti se mu nechce pořádně postavit) a začíná ho cpát dívce do úst.
Nemůžu se zbavit dojmu, že by se jí to líbilo, vypadá to spíš, že tohle to zrovna nečekala. Chvílemi tváří docela zoufale. Ale to k ní přibíhá jeden (teď mě nenapadá žádný jiný vhodný výraz) z u Elvisových pohůnků a něco jí vysvětluje. Dívčina rezignuje a snaží se Elvise vykouřit, ale opět k mé škodolibé radosti se mu nechce postavit, takže tohoto trapného divadla po chvíli ponechají. Další vystoupení této holčiny spočívalo v tom, že jí polili vodou, váleli na molu, takže byla celkem špinavá a do přirození ji cpali všechno možné, od prstů, přes láhev až po svítící tyčinky. Poté začali na molo vytahovat lidi z publika a ti se bavili tím, že ležící holčině cpali do zadku a přirození prsty. Tohle se setkalo s obrovským ohlasem a ti co byli nejblíže vytahovali telefony a fotoaparáty, které jí cpali těsně za zadek a všechno fotili.
A aby byla pořádná odezva a publikum řvalo ještě víc, objevil se na molu do půl těla vysvlečený břichatý týpek, který měl plnou hrst tisícovek a podobných bankovek, se kterými mával okolo a vynucoval si potlesk publika. Když se publikum dostatečně ozvalo, tak upustil některou z bankovek, po které ihned sáhlo pár nedočkavých rukou. To už jsem rezignoval úplně a začal do sebe ještě větším tempem lít vodku a začal se v duchu modlit, ať už je konec. Vysvobození jsem se dočkal pár minut po šesté hodině, kdy celá produkce skončila a my se vydali s velice smíšenými pocity domů. Po cestě jsem si ještě neodpustili tradiční pivo na hlaváku, kde jsme rozebírali tuto šílenou noc a mou nejhorší „párty“ v životě.
Nestává se, abych se donutil k tomu, že bych psal report z akce, od toho jsou v redakci jiní. Tenhle článek ani neberte za report. Je to jen můj osobní pohled a názor na celou akci, kterou jsem byl doopravdy šokován, zmaten a zhnusen. Možná vypadám jako nějaký prudič, který se nedokáže bavit a který je moc konzervativní a upjatý, ale na můj vkus byla tahle show až moc.