Chumbawamba Acoustic - zapomeňte na bíty!

Tyto muzikanty není třeba detailně představovat. Vystupují již téměř čtvrt století a za tu dobu dokázali pořádně naštvat ne jednu politickou stranu či osobnost, vyprovokovali ne jeden konflikt či bouřlivou diskusi a přitom se celou dobu dokázali bavit hudbou a jejich fanoušci s nimi. U nás nejsou známí kvůli jejich politické orientaci, ale především díky velkému množství chytlavých melodií z alb Anarchy, Tubthumper a Swingin With Raynd, které obsahují nespočet úspěšných v hlavě nekonečně znějících velehitů.


Prvního předskokana projekt Honigdieb z Německa, který taktéž vystoupil v akustické podobě, jsem nezastihl. Přišel jsem ve chvíli, kdy se na podiu před mikrofony objevily čtyři "slečny". Já si o sobě myslím, že moc zpívat neumím. Okolí tvrdí, že zpívám příšerně, takže obdiv u mě mají všichni, co se jejich vokální projev příjemně poslouchá. To byl případ i tohoto kvarteta, ale tím to končilo - žádné mrazení na zádech nebo husí kůži jsem na sobě nepozoroval. V průběhu jejich čtyř písní mi došlo, že jsem slovíčku “acustic“ na plakátu nevěnoval vůbec žádnou pozornost, neboť na podiu kromě oněch čtyř mikrofonů nebylo vůbec nic - žádná bicí soustava, klávesy či samplery.

Za mohutného potlesku a nadšení všech přítomných se po desáté hodině objevila Chumbawamba ve složení dvě dámy a tři pánové s dvěmi akustickými kytarymy a jednou harmonikou. Z původní osmičlenné sestavy se zde objevili Jude Abbott, Neil Fergason a Nigel Hutter hlavní hlas této skupiny. Netrvalo dlouho, aby bylo jasné, že ten večer zažijeme uplně něco jiného, než jsme od nich zvyklí. Při poslední české návštěvě Chumby rozpaření fanoušci v euforii vytvořili takovou atmosféru, že nacpaná Roxy málem explodovala. Tentokrát se pořadatelé tohoto koncertu rozhodně o statiku Abatonu nemuseli obávat.


V průběhu jeden a půl hodinového vystoupení zahráli nebo spíše zazpívali, kromě skladeb z nového alba, písně z dob středověké Anglie o statečných rytířích, bohatých sedlácích nebo nešťastné lásce. Výraznější reakci publika jsem zaznamenal při třech oblíbených skladbách z minulých alb, které i v této verzi zněli velmi energicky.

Myslím, že si hodně věrných fanoušků přišlo cíleně poslechnout jejich novou akustickou tvář na živo, ale stejně tak se tam ocitla velká spousta lidí, která chtěla slyšet tyto anarchisty tak, jak je znají z předchozích koncertů.

Fotoreport z Chumbawamby v Abatonu - 20.11. 06