Pink se v Praze představila jako rockera

V Praze se Pink představila s klasickou rockovou sestavou hudebníků: kytara, basa, bicí, doplněnou o klávesy a dvě voka-listky. Jejich muzikantské umění si zaplněná hala mohla začít vychutnávat až po více než šedesátiminutovém čekání, oproti avizované 20 hodině. Fanoušci se tak museli na úvod uspokojit s nadílkou reprodukovaných populárních hitů a videoklipů, promítaných na velkoplošných obrazovkách. Koncertu by rozhodně slušela předkapela.

Krátce po 21 hodině pohasly světla a za zvuků intra se na pódiu objevily tři tanečnice v mnišských hábitech. V zápětí spadla strakatá oranžově-červená opona a Pink se svou kapelou spustila skladbu Cuz I Can, oděnou do hutného rockového šatu. V rychlém tempu a tvrdším vyznění, než na studiových nahráv-kách, následovaly i další skladby Trouble a rádiový hit Just Like a Pill. Do té doby vlažné publikum definitivně roztálo a svého miláčka ocenilo bouřlivým potleskem. Po necelé půlhodině se dostalo na singl Stupid Girls. Pink v něm paroduje své kolegyně ze showbusinessu, od kterých se snaží očividně odlišit. Zpěvač-čina snaha o rockovou stylizaci, je ovšem příliš nucená. Do mik-rofonu může slovo „fuck“ zařvat klidně i stokrát, rockerku to z ní ale neudělá. Mnohem sympatičtějším dojmem působila při akustickém setu. V něm zazněla mimo jiné i Redemption song od Boba Marleyho.



Pink v šatech v stylu hippie seděla na barové židli a aspoň na chvíli se odpoutala od rockového klišé. Ovšem jenom na okamžik, aby zase spadla do jiné škatulky. „Další pí-seň, kterou vám zahrajeme je tak trochu politická,“ těmito slovy uvedla zpěvačka skladbu Dear Mr. President. Patetický song, který se nese v „protibushovské“ náladě, nevyznívá přesvědčivě ani na desce, a ani v živém převedení. Pink tímto „kusem“ je-nom potvrzuje jak moc se veze na vlně různých trendů: nosí populární drsný image, snaží se o rockový zvuk a v repertoáru má nevyhnutný politický protest song. Po komorné patnáctimi-nutovce se stala z Pink opět rockerka. Mimo svých hitů zahrála ještě What’s Up od 4 Non Blondes a úryvek písničky Sweet Dreams od Eurythmics. Koncert skončil ve tři čtvrtě na jede-náct, poněkud paradoxně, skladbou Get The Party Started.

Pink těžila na svém pražském vystoupení hlavně z bohaté zásoby hitů. Neumí ovšem strhnout diváky silou své osobnosti. Její projev byl místy chladný a občasné vypadávání zpěvu mim rytmus kazilo celkový dojem. Také její rocková po-doba vyznívá nepřesvědčivě. Pokud se bude chtít zařadit mezi stálice hudebního nebe, bude si muset najít svou vlastní cestu. Do té doby zůstane jenom popovou hvězdičkou.