Skleróza nebolí, ale člověk se nachodí, zvlášť když jsou všechny vaše záchytné body od sebe hodně vzdáleny. Tak díky zapomenutému bloku ve stanu meškám sraz se všemi lidmi na Ivánkovi. Několik set návštěvníků se zřejmě dohodlo podobně a tak je Stan Tatra banka arény v plném obležení příznivců srandy. Hru Ivánku kamaráde, můžeš mluvit? musím zkrátka vzdát. Polední slunce jak známo stín nevrhá a beru zavděk jakýmkoliv přístřeškem. Na programu je muzika, několik diskusí, divadlo, vše pěkně pod střechou, a tak nás nic nenutí k dlouhé expozici na slunci. Nakonec vítězí langoš k snídani a poslech Opery SND zpod maskáčové plachty. Pro někoho kýč, pro jiného silný zážitek, no na cestu do nabíječkárny mi hrála Carmen a to se nejde pak netlemit. Hasičské vozy kropí dráhu a lidé se před ně šťastně vrhají. Volím méně intenzívní cestu osvěžení poléváním z lahve. Na diskuzi Kušnierik, Hrib, Čtvrtníček, Lábus už jsem se vešla, a tak přichází fáze druhá – relaxační mód, čerpání sil, nehasnoucí úsměv, ležing. Je to pohoda, až do večera není kam spěchat. 

Nebýt sprchy přijdu na začátek koncertu ERIKA TRUFFAZE včas, ale díky za ni! Tento rok naposled bereme stan oné banky útokem, sama nerozumím tomu jak jsem se najednou vsákla pod plachtu a našla pod ní místo ještě pro mou maličkost. Příznivců jazzové trubky je na Slovensku asi spousta. Kdo si kdy oblíbil nadžánrovou muziku kde si jazz podává ruce s elektronikou, tomu nejspíš kapelníkovy počiny Erik Truffaz Quartet a početnější Ladyland říkají hodně. Pro ty kdo neví o kom je řeč doporučuji spustit video. Pro toho kdo ho zažil live doporučuji o to vřeleji masterpiece Yuri´s choice:



Toto byl čtvrtý koncert, který jsem viděla a prvně jsem během čtvrthodinového dojezdu po jeho skončení byla schopná mluvit. Muž, který jako první Francouz vydává u legendárního vydavatelství Blue Note je nikoliv náhodou spojován s experimentátorstvím Milese Davise. Truffaz s přesvědčivostí spájí čistý jazz s elektronikou, drum n bassem, hip hopem, world music a ambient. Dokáže dělat rockovou muziku bez použití kytary, stejně tak bere dech při energických sólech a hodinářsky přesné improvizaci. Mezinárodní hvězdou se stal díky schopnosti obklopit se výrazně nadanými muzikanty. Nemohu si odpustit malé zavzpomínání. V letech 2002, 2003 a 2005 se zastavil v Brně, pokaždé s jiným složením spoluhráčů excelujících za hlasové podpory rappera Nyi a Tunisana Mounira Troudiho. Na Pohodě představil své osmé řadové album Arkhangelsk a jako speciální host vystoupil nový hlas kvartetu - píničkář Ed Harcourt. Překvapená jsem byla podobně jako na pražském koncertu Cinematic Orchestra. Všechno zní výborně, těší vás že si vaši oblíbení muzikanti našli další cestu na své hudební dráze, jen toho zpívajícího romantika za klavírem nějak těžko rozdýcháváte.www.eriktruffaz.com , myspace.com

Truffazova banda přidává starší záležitosti, rve to srdce, ale čas nás tlačí pospíšit si na vystoupení sobotního večera – totiž BASEMENT JAXX. Horečka sobotní noci propuká v momentě kdy se z beden spouštět podivínské vibráto a po kratším intru společně s výbůchem nástrojů a světel vpadá na pódium celý obrovský ansámbl kolem Simona Radcliffa a Felixe Burtona. Tolik energie, hitů, muzikantů by s klidem vystačilo na 3 další kapely, my máme ale tu čest užít si to s jednou jedinou. Na pódiu to zrovna těká v rytmu bláznivého diska z Bolywoodu, ta koláž zvuků pro Basement Jaxx tolik typická je na živo ještě o trošičku větší psycho než na albech, ale baštíme jim to všichni s nadšením a skáčeme hodně vysoko protože se nám strašně chce !

Všichni se očividně parádně baví, vizuální show byla taky něco. Dvojice kyprých zpěvaček vystřídala několik kostýmů, ten rudý volánkový s rukavičkami byl asi největší odpal, třetí zpěvanda si to střihla v latexovém kočičím oblečku s bičíkem. Na Where´s your head at se po stagei proběhl i člověk v kostýmu opice. Red Alert, Cish Cash, Romeo, Hust boy, Do Your Thing, Hey U, You Dont Know Me..zkrátka zahráli úplně všechno po čem jsem toužila. Euforie je maximální, Burton se vrhá k rozpaženými pažemi prvním řadám, otáčím se ke kamarádovi a řvu mu do uší, že jestli dají i Good Luck, asi se zblázním. Dali J Dopíjím poslední kapku vody a prchám skrz mnohatisícový kotel k osvěžovně. Po skončení této spektakulární show přichází jediná špatná zpráva tohoto dne – Air nevystoupí. Trvající euforie nedala smutku příliš velkou šanci, přesto začínám zvažovat finanční podporu Rumunských silnic. Není to tak dávno co se v Praze z podobného důvodu nekonal koncert George Michaela. Tu noc se mluvilo o roztékajícím se asfaltu a zastavení veškeré kamionové dopravy, pozdější zprávy hovoří trochu jinak. Nicolas Godin a Jean-Benoit Dunckel na festival dorazili, ale odmítli hrát na jiné technice, než své vlastní. Hvězdy jejich formátu si to možná dovolit mohou, přesto mě pondělní rozhovor s Michalem Kaščákem poněkud namíchl. Čtěte zde.

S brazilcem MARKYM se počíná nehorázná párty, zlatý hřeb festivalu pro příznivce pozitivně laděných zlámanin. Drum n bass se sambou je kombinace na pořádný rohlík na puse, Marky je prostě miláček publika, jako geniální bavič se ukáže zvlášť když začne vyvádět vylomeniny typu scratchování ve svislé poloze.. Ale co bych vám povídala, podívejte se na tohle video: