Akropolismultimediale: Natur produkt a Hexstatic

Středa 12.09 - Legrácky s Natur Produkt

Člověk by nevěřil, jak dokáže být Malá scéna malá. Pro potřeby dnešního večera byly ale prostory dřívější divadelní kavarány velké tak akorát. Že jsem mezi svými tuším už při průchodu směrem ke scéně – prostory otřásá mě dosud neznámý remix Coldcut „True Skool“ s latino coverem nějaké r´n´rollové klasiky. Netrvalo dlouho a dredaté duo Natur produkt se dalo do práce. Světla potemněla a prolog „This is a new dimension of sound“ trefně uvedl jímavou AV show, která pozvolna nabírala na obrátkách. Na plátně počal Krakonoš překračovat pomyslné lesy, zatímco mu Natasha Atlas zpívala do kroku, což nám všem nasadilo úsměvy od ucha k uchu. Cut n´paste produkce a vůbec celé tohle umění audiovizuálních mashupů je určeno především lidem se smyslem pro humor, kteří spíš než ve stylech hledají v interpretech a s obdivem sledují, jak se přímo před jejich zraky tvoří z fragmentů známých melodií a obrazů úplně nový materiál. Že to celé může znít jako přelaďování mezi stanicemi a jejich překrývání, že to není lehce stravitelná nálož primárně určena k tancování – s tím už je potřeba počítat dopředu. Do děje na plátně mě vtáhl kousek od dj Shadowa „Six days“, který přechází do radikálního jungle. Tady to zůstává tak minutku-dvě a najednou se ocitáme v hudebních sférách hiphopu. Projekční plátno se plní útržky videoklipů, animáků a jiných filmů. Co se hudby týče, bavili nás v útržcích Coldcut, Nancy Sinatra, Beastie Boys, Gorillaz, Layo a Bushwacka, Daft Punk, Hexstatic, Pink Floyd a mnoho, mnoho jiných! Organická změť zvuků a výjevů na plátně ukazovala na to, že si s tím dali hoši opravdu hodně práce. Jediné, co mi na tom všem chybělo je o dost hutnější basová linka, která by utvrdila výsledný dojem. Co se po zbytek večera dalo vidět a slyšet se jen velmi těžko opisuje slovy. Rozhodně mi alespoň ta vizuální stránka show přišla zajímavější, než tři hodiny strávené koukáním na unylou projekci při poslední Bulvě Fabule v Roxy. Natur produkt bývají nazýváni „čeští Coldcut“. Když už ale podlehnu potřebě srovnávat, označení „čeští Hexstatic“ mi přijde výstižnější. Míra inspirace je znatelná a stejně tak si Natur produkt netahají do show politiku.



Pátek 14.09. -  I´TS NINJAAA!

Už dopředu byla ohlášena informace, že z dvojice Hexstatic vystoupí pouze Robin Brunson. Nemilou zprávu o vážných rodinných důvodech uzavírala větička: “tato skutečnost však v žádném případě neovlivní uměleckou kvalitu vystoupení“. Ráda jim to věřím. Ještě se mi nestalo, že bych odcházela z vystoupení kohokoliv z labelu Ninja tune zklamaná. Jméno legendárního vydavatelství mluví za vše, pojďme si ale říct jak to v pátek večer vypadalo. V době avizovaného začátku koncertu to ještě v sálu zelo prázdnotou a tak jsem si čekání krátila v Divadelním baru. Poté co se barmanům podařilo přimět ke spolupráci i stávkující pípu s postmixem, začalo být opravdu plno. Necelá hodina skluzu mi dala čas doplnit tekutiny, vyčistit si hlavu a poznat přespolní fanoušky. Bar se vylidňuje a já následuji dav skrze kouřovou clonu do zaplněného sálu. Tam mě jako první potěší hluboký nádech čistého vzduchu a solidní návštěvnost. Intro nastříhané z akčních záběrů filmu Transformers sleduje překvapivě rovný beat v dokonalé synchronizaci s obrazem na dvou projekčních plátnech. Letošní album „When robots go bad“ si asi nemohlo vybrat tématicky vhodnější filmový odraz. Ne, že by byl zvuk vzadu v sálu o něco horší, ale bere mě chuť podívat se pěkně zepředu, co na to všechno říkají obličeje účastníků. Nevypadali na to, že by se nějak zvlášť bavili. Všichni zírali na projekci v očekávání exploze zábavy, která přišla velmi záhy. Ten počáteční techhouse asi nečekal nikdo, show ale začíná rychle nabírat zcela jiných obrátek. První nadšený pískot se ozývá při zrychlejí rytmu do dnb. Poněkud rozpačitě se dávám do tance a můj bloček mizí v útrobách ledvinky, čímž bohužel ochuzuji laskavého čtenáře o neuvěřitelný výčet tracků, které nám Robin Brunson servíroval v opravdu fantasticky zábavném mixu. „These boots are made for walking“ od Nancy Sinatra publikum konečně kvituje tancem, junglovému tempu už odolávají jen ti nejotrlejší. Obecenstva v sálu nepatrně ubylo, ale podíl něžného pohlaví mezi ním byl stále kupodivu docela vysoký! Kozačky poskakují po plátně a když do toho Brunson postupně zamíchá „Walk this way“ od Aerosmith a Run DMC začínáme se řehtat už asi úplně všichni. Daleko větší pecka byla Smack my bitch Up v mixu se „Sexx Laws“ od Becka. Najednou už nikdo nechápe co na plátně dělá popina Britney Spears, ale všechno stále tak nějak geniálně zapadá! Není možné vydechnout, protože nudit se nám vskutku nebylo dopřáno. S junglovými rytmy si ninja pohrával ještě hodně dlouho, což pro mě bylo asi největším překvapením večera. Čekala jsem o dost klidnější show, ale to se bohudík vůbec nepotvrdilo. Z jejich vlastní produkce registruji cenami ověnčený klip Salvador, rapovku Distorted Minds feat. Juice Aleem, Pulse, Machine Toy, a zavděčil se taky trackem Ninja Tune, který můžete najít i na youtube v AV mixu s filmečkem ze ZenTV. Nechyběl ani další mistrovský kousek Bass Invader – mashup zvuků z prastaré videohry znova přesně sleduje jakýkoliv pohyb na plátně. Zábava kulminuje v momentě, kdy Deee Lite následují Cris Cros s Public Enemy. Brunson ještě vypadal, že by nám rád ještě rád přidal, ale hodinky ukazovaly nekompromisních deset hodin večer, což je známý deadline k ukončení živých produkcí pražských. Osamocený ninja se ještě jednou nechal vytleskat, dal nám posledních pár minutek blaha, přihnul si z plzničky a bylo po všem.