Wanastovky: Tohle nebyl rock`n`roll!

Asi sedm tisíc lidí nemuselo příliš dlouho čekat, koncert začal včas. Kapela byla nadšená. Robert Kodym měl evidentně radost a dával ji viditelně najevo. První řady obržely místo trsátek elektrickou kytaru a ti šťastní, co ji chytili, si ji určitě zasloužili, věrně zpívali a poskakovali, jak Wanastowi Vjecy pískali.



Ale i přesto akci chyběla atmosféra a nálada. Ač respektuji bezpečnostní opatření, co je moc, to je moc. Nikde se nic nesmělo, člověk se neustále pohyboval v určeném směru betonových koridorů, mezi poloprázdným davem v neosobní hale se cítil sám a pocit, jaký by měl na koncertech být, chyběl. Zkrátka, tohle nebyl rock`n`roll jak ho od P.B.CH., Roberta Kodyma, Tomáše Varteckého a Štěpána Smetáčka známe. Tohle byla komerční stádová záležitost.

Kam se poděly všechny ty písničky o revoltě a kam zmizel ten punkový nádech? Navíc když dav nechce zpívat s kapelou, není dobré, aby zpěvák dělal pauzy. Sice diváci dostali téměř všechny známé hity, něktré z nich evokovaly spíše Lucii, než koncert Wanastovek.



Kolem sedmé písničky se na pódiu objevil záhadný muž s kapucí, který se připojil ke kapele. Vyklubal se z něho Lou Fanánek Hagen, který pokřtil kapele jejich The Best Of 20 let a popřál mnoho zdaru do dalších let. Po této milé vsuvce, se na jevišti začali střídat všichni možní prezidenti všech možných hudebních vydavatelství a rozdávali platinové a zlaté desky. Koncert pokračoval, lidé se přesouvali, vlnili, někteří zpívali, nemnozí tančili, ti co tančili, byli s despektem pozorováni netančícími. V hale, která je vhodná spíše pro sportovní záležitosti, se tento obrozující koncert příliš nevyjímal. Možná by bylo bývalo vhodné, zahrát třeba ve velkém sále Lucerny, či nejakém přestižním, leč menším prostoru.

Ale jinak to to promnohé byla určite vzpomínková akce, která vyvovalal nejeden zážitek z dob, kdy Wanastowi Vjecy byli „to něco lepšího než Lucie“ a kdo je poslouchal, se k tomu hrdě hlásil. I když jejich poslední řadová deska Torpedo není špatná, není ani příliš dobrá. Možná někdy stojí za to nechat legendy spát.

Autorem článku je Hell