Reportáž z New New 2007 - část první

New New! festival se letos konal třetím rokem. Za tu dobu se u nás audiovizuální experimentálno zabydlelo takovým stylem, že letošní New New! maraton absolvoval rekordní počet návštěvníků, z nichž mnozí cestovali z rozličných koutů celé republiky. Brácha pražského Stimulu a Sperm festivalu je už stálicí na poli projektů neobvyklého rázu, proto se není čemu divit. Je zajímavé sledovat, jak se každý ročník proměňuje stejně, jako se proměňuje hudební i filmové prostředí.

Pro představu:
2005.newnew.cz
2006.newnew.cz

Ještě zajímavější je uvědomit si, že z velké části mají toto v rukou obyčejní lidé, kteří na základě vlastního zájmu a předností s pomocí internetu a obrovského množství jednotlivých projektů vybírají to „nejlepší“ v totální svobodě, která teď (díky bohu) kyberprostorem vládne.



U New New! je to to nejlepší z toho nejšílenějšího, nezvyklého, jiného, zvrhlého, novátorského. A to od začátku do konce. A protože toho bylo opravdu hodně, o čem je mluvit, rozhodla jsem se reportáž rozdělit na dvě části. Teď si užijte tu první, která rozpitvá první a druhý den festivalu- čtvrteční operu a páteční hudební masakr:

Čtvrtek, section no. 1 : Opera v klubové kuchyni při sklenici piva.
Přicházím těsně před začátkem představení, stíhám koupit půllitr zlatavého moku, abych si následně uvědomila, že jdu na operu. Podívám se kolem sebe. Víc půllitrů-uklidnění. Slovenský divadelní spolek SkRAT představuje kousek ze svojí dílny s názvem Smrť v kuchyni.

Napravo dirigent, smyčce, dechy, piano, nalevo muž ve středním věku v trenýrkách. Jeho žena, kterak cupuje zelí a řeší telefonický hovor s kamarádkou prapodivně nalomeného hlasu. Telefonický hovor v operní árii. Občas se nahlas zasměju a přemýšlím, jestli je to tak správně. Po vyslechnutí prvotních výměn informací ohledně nadýmání způsobeného zmíněným pokrmem a problémů s muži už chápu, že tady se můžu smát. Přece jen- můj poslední operní zážitek byla Dvořákova Rusalka. Tohle mě bavilo víc. Zpěvem se odhaluje manželská krize, více než zelí začíná být cítit vyčpělost manželství, blondýnka odhazuje kalhotky, gagy střídá procítěná árie která mě uzemňuje. Konec, který přišel dřív, než bych čekala. Tohle představení je údajně kritiky velmi dobře hodnoceno. Mě pobavilo. Proč by nás opera nemohla bavit? Zvykám si, New New! začalo v hardcore stylu.

Na vedlejší stagi je slovenský bard Tibor Holoda. It is so groovy! Tričkem sděluje svůj negativní postoj k digitálním formátům hudby. Fuckuje MPtrojky a je tak na NN! jedním z mála vinylových kouzelníků. Raut časopisu Metropolis se stává veřejně přístupným a mírně narušuje Tiborovo vystoupení. Guláš s bramboráčky, tlačenka, lososové nugetky a kokos. Zvláštní jev.

Nastupují Greatest Hits Colective, aby dokonali to, co Tibor započal. To už se Fléda baví ve velkém stylu a nastává hromadné vlnění s výskoky. Hrozně si přeju zůstat, zároveň vím, co mě čeká v pátek, a v nejlepším odcházím, abych si druhý den ověřila, že to bylo to nejlepší, co mě mohlo napadnout.

Pátek, section no. 2: Exhibicionismus v barevné temnotě, radostná agresivita, elegantní zvrhlost
Pátek byl jednoznačně největší nášup, takže není třeba to nijak dál zaobalovat. Jako první přišli na hlavní stage The Complainer & The Complainers. Máme tu čest s totální hudební i vizuální koláží, lítají vlaštovky, foukají se letadélka. Rozeznávám salsu, polku, breakcore, techstep a něco, co zní jako freetekkno. Turntablisté, selektoři, zpěváci. Perkuse, klasická španělka. Nevycházím z údivu a lituju každého, kdo si tohle nechal ujít. U mě osobně se nejedná o enormní zalíbení nebo souznění s hudbou, je to čirý údiv přecházející v obdiv. Nečekaná rozcvička.

Asi taková:


Tahle partička rozvařila publikum natolik, že jsem měla strach, co bude následovat, když měl na scénu přijít tolikrát opěvovaný Phillip Quehenberger známý svým hravým a showmanským přístupem nebo kostýmy. Snad to byl jen můj osobní pocit, že tohle se vůbec nedělo. Žádná obrazová ani tělesná vizualizace. Hudba poměrně temného rázu, která se mi jevila nepřiměřeně tichá. Na mě osobně Phillip zapůsobil výrazně depresivně, jeho rovná rychlá zlomenost přímo volala po masivnějším zvuku, kterého se mi výrazně nedostávalo. Elegán za laptopem mi absolutně nekorespondoval s tím, co jsem očekávala. Odteď už nebudu očekávat, jen vsakovat, slibuji sama sobě.

Zkoumám vedlejší scénu a nemůžu se odtrhnout. Židlochovický rodák a hudební tvořitel Sonority (http://www.myspace.com/sonorityidm) mě totálně okouzlil. Chill out prostor se pozvolna neproniknutelně plní. Jemnější zlomeninky, ambientně-taneční atmosféra, vesmírný breakbeat. Takhle si představuju kvalitní IDM. Tohle nebylo jen o zvláštnosti, tohle si mě získalo a naplnilo mou duši naprosto dokonalými pocity. I proto jsem na další vystoupení na main stagi přišla se zpožděním a jen díky zvědavosti.

V tenhle moment bych se nejraději rozpůlila, protože němečtí Bodi Bill ve spojení vizuálního mága VJe Koloucha ( http://www.myspace.com/vjkolouch) pokračují v masáži mého hudbylačného srdce i mozku s takovou pečlivostí, že zůstávám přilepená nohama přímo před pódiem a při každém otevírání dveří zas stražím uši na vedlejší scénu. Rozčtvrcení těla i duše vyhrávají Bodi Bill. Atraktivní „týpci“ houpající se za svým MacBookem, co mají styl. Berou do rukou kytary, housle, zpívají. Ať žije renesanční model člověka. Dojemné hlasy, smyčce, německé techno. Nářez (http://youtube.com/watch?v=S1x3P_2hZwY&feature=related)střídá totální doják (http://youtube.com/watch?v=UOdJoPc_5VY&feature=related) a všichni jsou nadšení. Bodi Bill skvěle komunikují s publikem, dopracováváme se tak k definici NN! ( „Maybe we are new for you and you are new for us...“) Taneční doprovod účinkujících nemá chybu a potěší oko, skupina se omlouvá po každém konci písničky, že zrovna tenhle track už končí. Publikum je miluje a hodina se jeví jako pár minut. Tohle mi ne NN! vadilo.



Milanese mi zněl v uších už několik týdnů předtím a byl pro mě jednoznačným vrcholem pátečního večera, už proto jsem se předem obávala, že mi zmíněná hodinka rozhodně stačit nebude. Adrenalin stoupá a jemné okouzlení z předešlých Bodi Bill se pomalu transformuje do agresivnější dravosti a masochistických pocitů. Vím, co mě čeká, těším se na to a dostávám ještě víc. Na pódium přichází přidrzlý malý gangsta v kšiltovce. Prubne pár basů. Tuším, že Bad Man Walking. Jako kdyby to měl být přepověď toho, co se stane. Už zkouška mi přivodí husí kůži. Zase myšlenky na krátký čas vyhrazený jeho vystoupení. Zhasnout, jede se na ostro. Ten drzoun na nás začne pokřikovat, hádá se, nutí nás rozbít sál. Neovládám se. Album Extend zní rozohněnou Flédou. Mr. Bad News wobbluje svoje : „bla bla bla!“, striktní pecka Double Face mě zoufalým vokálem made by Kate Kestrel zabíjí. Dubstepové orgie, ať si kdo chce co chce říká. Agresor nás rukama povzbuzuje, abychom mu oplatili jeho hudební násilí. Dostáváme smrtící dávky jungloidních neurvalostí přecházejících do breakcoru (snad Boss Eye?), tady se trošku ztrácím, někteří si teprve začínají přicházet na své-ať žije postmoderna.

Nervuje mě Svkschä , který jako by chtěl Milanese co nejdříve dostat z pódia. Zpočátku to zkouší přátelsky, když rozjetému Milanesovi nese Plzeň, o kterou nás všechny požádal. Později ho na férovku vyrazil. Tohle mě dostalo. Naštvaná odcházím, přece jen, zabojovat si o místo s headlinerem chce kuráž. Vedlejší scéna mi dává klid. Přemýšlím o tomhle reportu a zkusím se vrátit na main stage. Troufám si říct, že už jsem dostatečně vychladla na to, abych mohla být alespoň do určité míry objektivní, ale u hlavního pódia nevydržím. Tohle už moje omezená duše nepobrala, takže snaha o objektivitu nejspíš marná. Hudbu bych ještě překousla, i podle myspacu (http://www.myspace.com/svkschae) se mi ještě před vystoupením jevila v pořádku a zajímavá, nevydržitelné pro mě však byly falešné vokály, obsesivně-narcistický projev a celkové pocity, které ve mě (i vzhledem k prázdnému sálu) tahle show vyvolala. Třeba příště!

V hlavě mám nádherné zmatky, tenhle večer bych nazvala výletem s cílem peklo, cestou skrz psychiatrické zařízení s občasnými zastávkami na obláčcích lásky a harmonie. Víc už nevstřebám, proto nabírám směr domov a děkuji pořadatelům za to, co mě čeká v sobotu. Po tomhle pátku už bych větší kadenci nesnesla.

Sobota a neděle v další části. Není třeba mít obavy, agresi vystřídala něžnost a minimalismus.