Vizuální výlet na Bulvu Fabulu

Dává prostor umělcům, tvořícím obrazové koláže, které pak ruku v ruce s podmanivou hudbou vytváří magické zážitky, kdy člověk je jakoby unášen do vesmíru. V tom smyslu, že vše kolem se pomalu otáčí, obrazy se pomalu střídají jako fólie pokládané na meotar při hodinách fyziky a člověk si tak trochu připadá jako v planetáriu. Nutno poznamenat, při vší úctě k fyzice, že obrazy prezentované během Vj show jsou mnohem zajímavější. Přinejmenším co se týče spojení s fantazií každého z přítomných. Poměrně často bývají ony projekce tvořeny překrývajícími se pasážemi, a je tedy možné si v dané chvíli vyložit svět na plátně hned několika způsoby. Což je výchozí bod pro diváky. Řečeno frází – každý si v projekcích najde to své.



Jak jsem napsal výše – lednová Bulva Fabula měla na programu svou project edition, připravenou ve spolupráci s oblíbenými pražskými kiny Aero a Světozor a rovněž s Asociací českých filmových klubů, jakožto pořadatelem přehlídky filmů Projekt 100. Umění Vj-ů, samo o sobě originální tak dostalo další rozměr. Jednotliví Vj´s pomocí svých technik zpracovávali kultovní filmy a klasická díla světové kinematografie. Např. Langův Kabinet Dr. Caligariho, Antonioniho Zabriskie Point či Herzogův Aguirre, hněv boží. Tyto filmy byly představeny v nové podobě, vzniknuvší krácením, přehazování a opakováním kratších částí. Je třeba říci, že klasici by nejspíše byli zklamáni, poněvadž samotné filmy připomínaly „pouze“ jednotlivé scény a celistvost původních děl byla ta tam. Jenže o to právě šlo. Uchopit ty nejzajímavější momenty a ty použít jako základ osobité prezentace. Na druhou stranu i oko klasika včera nepřišlo zkrátka, Buňuelův krátkometrážní film Andaluský pes byl představen v nezměněné a původní podobě, a to hned dvakrát – na začátku a na konci večera. Rámoval tak tu experimentálnější část. i když o tom co je více experimentální by se dalo s úspěchem polemizovat. On totiž Andaluský pes nabízí natolik bizarní, někdy až hrůzné stylizace, že hranice jakou zejména ve své době stanovil je téměř nepřekročitelná. Koneckonců čí sny by měly býti více psychedelické či spíše surrealistické než sny Buňuela a Salvadora Dalího?

Náladě tohoto 16-ti minutového snímku se nejvíce blížil projekt Macula. Po příjemném úvodu Vj-e H-86 a Dj-e Click Joea, jsme se tak ponořili do temných až nihilistických střihů. Z této temně dekadentní nálady nás především svými tóny doslova vytáhnuli Dj Teapot a Vj Uzako – oba tvořili zahraniční duo – Tomáš Ferko aka Teapot pochází ze Slovenska, za které byl hostem Red Bull Music Academy 2004 a VJ Uzako ač žijící v Praze, pochází z Francie. Ovšem hranice států, jazykové bariery, rozdílné kulturní prostředí v tomto umění nehrají žádnou roli. Jejich sehranost byla dokonalá, podobně jako jednotlivé tracky, jež některé, např. avantgardně vyhlížející slečnu, rozhýbaly do pohybu. Vrcholným kontrastem pak bylo vystoupení již poměrně známého dua dredáčů tvořící pod jménem Natur Produkt. K původnímu Dj-ingu se připojila Vj-ská složka a vznikl tak projekt, který onen večer z části odlehčil a zčásti mu dal svižnější tempo v podobě remixů známých tvůrců. Jen namátkou The Prodigy, The Chemical Brothers či Gorillaz – ti všichni se proběhli jak všemi z šesti pláten, tak i reproduktory v podobě, jakou by sami sobě nejspíš jen tak nevymysleli. Duo Natur Produkt tak jen podtrhlo svůj originální postup a ukázali nám jak pro diváky strhující může být dokonalé spojení obrazu a zvuku do uceleného bloku. Některé obrazy byly až neuvěřitelné a vyvolávaly úsměv, kterému se neubránil téměř nikdo při pohledu na závěrečnou scénu s Krakonošem v mlze a vloženým nápisem či podpisem, Natur Produkt. Po jejich prezentaci bylo již krátce po půlnoci a ač se za gramofony, netradičně umístěné pod balkonem, opět stavěl Dj Click Joe a za monitory Vj oRx-Ox, mé kroky se již ubíraly po schodech ven a v mysli někam stále výš.

Jak z článku vyplývá, samotné filmy zde hrály podpůrnou roli a na prvním místě tak byly projekce. Je otázkou jak by vyzněly bez hudebního doprovodu proudícího z gramofonů či z laptopů doprovázejících Dj´s. Řekl bych, že výsledek by byl nemastný neslaný. Hudba, často velmi experimentální, laděná do ambientu či minimalu byla koneckonců často na vteřiny přesně spojená s obrazem a pohyby, které jsme viděli na plátně byly díky hudbě zhmotnělé, jakoby probíhaly přímo vedle nás. Docela jednoduše se stane, že celá atmosféra, zvláště podaří-li se vám chytnout k sezení jeden z pohodlných gaučů, vás unese do vašich představ a po zavření očí máte před sebou svou vlastní projekci. Člověk pak opouští útroby klubu tak trochu omámen a přemýšlí co ho vlastně dostalo více, zda psychedelické či legračně poskládané obrazy, anebo hudba, kterou na běžné párty neuslyší.

V jednu chvíli běžely po stranách pláten texty I see a I hear. I když jsou tyto smysly pro většinu lidí samozřejmé, při akcích jako byla tato si člověk znovu uvědomí jejich jedinečnost a připomene si, že na chvíli může vypnout, ony smysly vnímat naplno a nechat se unést do říše experimentů.