Mladý talent Deadmau5 zavítal do Roxy

Human Traffix v Roxy jsem navštívila premiérově, jelikož house a jeho odnože sleduji spíše okrajově, pokud vůbec. Jméno Deadmau5 však v roce 2007 nemohlo uniknout nikomu – několik brilantních releasů, jež protáčeli ve svých setech všemožní Djs, mě nakonec přesvědčilo, abych tomuto producentovi a Djovi dala šanci. Zezačátku jsem vlastně ani nevěděla, co mám očekávat. Jeho songy se mi líbí, avšak spíše na poslech, proto jsem si nedovedla představit, jak budou znít naživo. Z tříhodinového vystoupení se nakonec vyklubal set vhodný k poslechu i k tanci a myslím, že jisté pasáže musely zvednout ze židle prostě každého.



Do Dlouhé přicházím kolem půl dvanácté. Po odložení věcí do šatny nacházím přátele a přidávám se do diskuzního kroužku. DJ Javas mě netáhne, spíše poslouchám a pozoruji některá individua na parketu a jejich taneční kreace. Ačkoli se set nese v pomalejším a progressivnějším duchu, některým to zdaleka nebrání, aby si jej užili naplno, navíc v poloprázdném prostoru. Proč ne, každý jsme zvyklí na něco jiného. Obcházím klub a zjišťuji, že známých tváří je zde víc, než jsem původně čekala, což mi náladu jen zlepšuje. Hodinku čekání na headlinera vyplňuji tedy popíjením a přátelským klábosením.

Pár minut před půl jednou jdeme na stage, abychom viděli pana Myšáka již pěkně od začátku v akci. Obligátní zapojení kabelů a jde se na věc. „They know what is what, but they don't know what is what, they just strut. What the fuck?“ se line z repráků a my poznáváme skladbu Fatboy Slim – Star 69. Parket se již mezitím celkem slušně zaplnil. Není ani narváno, ani prázdno. Zkrátka tak akorát. Kdo si chce zapařit, tomu je dopřán dostatek místa. Deadmau5 vzbuzuje image hip-hopera. Nízko posazené kahoty s rozkrokem v půli stehen, na nich stříbrný řetěz, kšiltovka mu zřejmě již nadobro přirostla k hlavě. Později objevuji i graffiti na přední straně jeho notebooku a obrázek čertíka, jež je vtipně zasazen do jablíčka symbolizujícího značku Apple. Chvíli postávám a sleduji Deadmau5ovy mixážní schopnosti, jelikož se ale v Abletonu vyznám zhruba tak jako v Schrödingrově fyzice, nedokážu jeho um bohužel patřičně ocenit ani popsat.



Scházím tedy dolů na parket, abych zakusila i tu taneční stránku jeho setu. Věci pro mě zajímavé míchá s věci méně zajímavějšími, rozpoznávám jeho Arguru. Cítím kolem sebe pach páleného konopí, což u Roxy považuji za obvyklý standard. Na zimu si rozhodně stěžovat nemůžu – spíše naopak, místy mi vadí přílišná tma, kterou mám ovšem také s Roxy již pevně spojenou, a tak nezbývá, než si zvyknout. O všudypřítomných cizincích snad ani nemá smysl se zmiňovat. Ze stereotypního pohupování mě vytrhnou klokotavé a čvachtavé zvuky. Ano – moje nejoblíbenější a zároveň nejnašláplejší Deadmau5ova skladba – The Reward Is Cheese. Zdá se, že song je povědomý více návštěvníkům. Po náročném skákání nás však čeká ještě jeden hit. Daft Punk - Harder, Better, Faster, Stronger v Deadmau5ově remixu opět nenechá dolní končetiny jen tak líně postávat na zemi, ale donutí je odlepit se od země. Většina tracků jde mimo mě, myší taneček praktikuji opět až na Not Exactly, velkým překvapením je pekelně stará Tiestova záležitost Theme From Clockwork Orange a Deadmau5ova ještě nevydaná I Remember. A co by to bylo za vystoupení, kdyby nezaznělo i pohodové Faxing Berlin. Ke konci setu už se absolutně nechytám, navíc na mě doléhá únava, takže posledních dvacet minut strávím pouhou observací místa děje z křesla. Publikum se místo orgiastického poskakování spíše nenápadně vlní. Kromě jiného nejspíš také proto, že komunikace Dje s publikem se během celého večera jaksi nekoná, za což uděluji Joelovi Zimmermanovi velké mínus.

Celé vystoupení končí kolem půl čtvrté ráno. Mrtvý myšák si pomalu začne balit fidlátka a na jeho místo nastupuje rezident DJ Loutka. Se záměrem pořídit si společné foto s Djem opět vylézám na stage. Po delším čekání je nakonec mému přání vyhověno. Deadmau5 působí možná trochu zamkle, avšak sympaticky. Moje fyzické síly jsou však již vyčerpány a navíc vidina náročného víkendu je dalším důvodem, proč klub opustit. Pravda, moc dlouho jsem zde nepobyla, ale to hlavní jsem stihla. S ohledem na má předchozí očekávání, která byla téměř nulová, docházím k závěru, že návštěvy party rozhodně nelituji. Deadmau5 byl příjemným zpestřením v mém party životě, jeho nově vydané věci si vždy ráda poslechnu a kdo ví – třeba časem náležitě ocením i kouzla, která pomocí Abletonu s hudbou provádí.