Nový artikl: Olomoucké bubliny

Poté, co vlak s náhodnými cestujícími a dvěma šílenci na trase Praha - Pardubice - Olomouc dobrzdil do stanice Olomouc hlavní nádraží, dávám signál svým horním končetinám, aby mi podaly kabát, ty spodní se zatím narovnaly a přivedly trup do vertikální polohy, signál opět horním, aby zatím oblékly kabát a ve finální fázi, ty spodní zamířily k výstupu z vlaku, do vstupní haly nádraží a směr klub. Přetočeno kousek v čase stojíme před vchodem do Envelopy a hodiny ukazují kolem čtvrt na jedenáct. Po krátkém rozhlédnutí po slušně zaplněných prostorách se zaměřuji na stage, kde vystoupil pražský elektro bijec dj Andrey.



Vyběhnul jsem tedy po schodech ozářených UV lampou na elektro stage a přišel v době, kdy hrál povědomý song od jednoho milovníka Spejbla a Hurvínka, přitom až z daleké Kanady. Byl to pikantní Tigův track s názvem „Move My Body“, kterého následoval Armand van Helden se svými „NYC Beaty". Když teď zase zmáčknu zrychlené přehrávání záznamu té noci, tlačítko play mačkám v moment, kdy zní Alter Ego a nezapomenutelný hit  „Rocker“. To už se blížil konec vystoupení Andreye. Střídání přišlo v podobě dje Tvykse, který poslední Andreyovu desku zbrzdil o několik procent a začal pomalu rozjíždět tu svou pověstnou hudební show, což se projevilo i příchodem dalších lidiček. Hned v začátku se ale vedle něho objevuje potácející se osoba a slušně řečeno nebere ohledy na djskou práci. V tu chvíli mi hlavou pobíhá myšlenka „Kde je ochranka“, aby pána doprovodila na patřičná místa.



Krátce na to moje nohy touží po větší energii, a tak sklouzávám opět po schodech na hlavní stage, kde hrají Porn Bros aka bratři Jerry a Orbith. Nezklamali a předvedli, že ve výčtu oposlouchaných, leč zabírajícivších hitů jsou prostě u nás nejlepší. Oba djs rádi lidi baví a při jejich společném vystoupení to platí dvojnásob. Proto tento večer byli pro mnohé největšími hvězdami, což bylo vidět i při reakcích lidí, když oceňovali jejich vkus namíchat do setu například remix Blur a jejich „Songu 2“, showmanství při schovávání se za hejblátka mixu, sluchátka, ukazování na strop a zatloukaní pomyslných hřebíků, třeba u hitu "Murder Was The Bass", nebo dojmout předělávkou od Faithless, ale i tolerovat hrubé nepřesnosti v mixu. Nedlouho na to přišel čas pro headlinera večera, kterým byl Němec Ronski Speed. Ten mne ničím nepřekvapil, nikterak zvlášť nezaujal, snad možná jen tím, že občas vytvářel zajímavé hudební kombinace. Nenapadlo by mne, že uslyším „Smack My Bitch Up“ a o malou chvíli později ve vývoji mixu strhující melodii a další trance prvky. Začal jsem hledat hlavu a patu tohoto vystoupení a bohužel jsem jí nenašel.



Po tomto výkonu jsem rezignoval a začal testovat bar. Jen vzdáleně jsem poslouchal, jak dj Preach dokáže pořád sekat techno jako za starých časů. V jednom okamžiku jsem zahlédl, to jak následoval kratičký přídavek od Ronskiho, když se znenadání objevil po boku rezidentního dje Scubermana. A v úplném závěru mě na hlavní stagi u srdce, těsně před úplným tichem, zahřála pecka z kultovního filmu Human Traffic od špílmachra CJe Bollanda, nesoucí název The Tingler. Slušná tečka od posledního z djs, kterým byl dj Lucasch. Pak už reproduktory "konečně" utichly.

Jak se sluší a patří k závěru příběhu, ještě než zazvoní zvonec a naběhnou titulky, bych se zmínil o vtipných historkách a nepovedených úhlech záběru z natáčení. První vtipnou historkou byl věkový průměr návštěvníků. Při pohledu na některé mi přišlo, že do věkové hranice patnácti, natož osmnácti let mají daleko. Je to business, takže vcelku pochopitelné. Vtipné bylo i to jak Jeníček s Pepíčkem stepovali ve frontě na záchody. Při mé první návštěvě mne zarazily doslova underground záchody. Příchodem na nově zrekonstruované záchody jsem se ale děsil fronty vedoucí až daleko na chodbu. Rázem jsem vzpomínal, jak ty staré byly v pohodě a rekonstrukce situaci zhoršila. Spíše smutná byla scéna, když se zaplnil parket, a návštěvníci si v zájmu zábavy nechali, obzvláště ti v předních liniích, krátit životnost sluchového smyslu. Výkonově by zvuk odpovídal, ale nevhodným rozložením a směřováním do prostor, zapříčinil, že vpředu u beden bylo až nebezpečno. Pokud jsem tedy nepociťoval „sauna stav“, dával si pozor na sílu reproduktorů, netančil lambadu ve frontě na záchod, mohu říci, že jsem se dobře bavil a doufám, že v Envelopě jsem nebyl naposledy. Celou párty bych ohodnotil slabšími sedmi body z celkových deseti.