Trancová exploze zachvátila Polsko

Výčet těch nejlepších jmen současné trancové scény zaujal celkem sedmnáct Čechů, kteří se v sobotu 2. února v pravé poledne sešli na pražském Hlavním nádraží, aby pod dozorem DjDkDava mohli polskou Trance Xplosion zažít na vlastní kůži. Přicházím na čas. Většina osazenstva už je na místě. Zanedlouho přijíždí avizovaný mikrobus, který svou velikostí připomíná spíše dodávku. Proč ne, alespoň bude cesta zábavnější. A nemýlím se. Akční filmy, několik lahví vodky, diskuze na vážnější i méně závažná témata, veselé vtípky... sedm hodin jízdy uplyne jak nic a najednou parkujeme před poznaňskou halou. Party již začala, proto bleskurychle popadneme jen to nejnutnější a nedočkavě běžíme ke vchodu.



Návštěvníků je vevnitř zatím poskrovnu, na hlavní stagi se prezentují polští Second Mind, tak si jdeme na chvíli prohlédnout, jaké možnosti Hala Arena skýtá, máme však neustále na paměti, že od 20:00 začínají hrát první zahraniční Djs – Stoneface & Terminal, a proto se co nejdříve přesouváme k našim společníkům do prvních řad. Němečtí vyslanci stáje Euphonic jsou přesní jako hodinky. Zezačátku se dočkáme hned hymny Trance Xplosion – jejich vlastní produkce zvané Endorphine. Ostatně vlastní tvorba tvoří významnou část setu této dvojice. Na chvíli se můžeme společně zasnít se singlem Gareth Emery - More Than Anything (Stoneface & Terminal Remix), vzápětí na nás však vyrukují s něčím zcela odlišným – přichází nářezový Soulseeker v jejich remixu. Je sice začátek party, ale už teď musíme pařit na plno. Sympatičtí Euphonic hoši se pomalu loučí. Dobrý průměr, set dle očekávání s pár highlighty.

Na Giuseppeho (polovinu slavných, bohužel již rozpadlých Nu-Nrg) mám dobré vzpomínky z minula. Jeho tvorbu plnou chytlavých melodií můžu poslouchat denně. Během svého live vystoupení si samozřejmě neodpustí Far Away a La Dolce Vita, na kterých spolupracoval s šéfem Vanditu Paulem van Dykem, nejlepším okamžikem jeho setu je pro mě jednoznačně pecka Through Your Eyes. Přesto mi však něco nesedí. Co se to děje? DJ hraje skvěle, ale lidé se nebaví. Atmosféra takřka nulová. Ač byl Pepé jedním z mých favoritů, nakonec musím konstatovat, že jeho výkon mě bavil během celého večera nejmíň. Ottavianiho sound pomalu utichá a hala vítá dalšího vystupujícího. Menno de Jong z holandského Eidhovenu se v Polsku těší nesmírné oblibě, což je vidět již při jeho nástupu. Můj dřívější velký oblíbenec, kterého si vždy ráda poslechnu. Nevím však, jestli je to mnou, hudbou nebo davem, ale opět se nebavím. Z repro soustav se linou zasněné upliftové melodie, rytmus je spíše pomalejší a nevýrazný. V první polovině nepoznávám ani jeden song. Koukám kolem sebe. Lidé se jemně vlní do rytmu, případně stojí a koukají. Stejný pohled se mi naskytne i z horního patra tribuny. Atmosféra na bodu mrazu při Mennovi je celkem ojedinělý jev. V druhé polovině setu se naštěstí začínají ledy pomalu prolamovat. Úžasné Lemon & Einar K – Anticipation či hardtrancová Jesselyn – Celestine konečně dav alespoň minimálně rozhýbou. Jako vždy si Menno neodpustí jednu starší klasiku – dnes se jedná o Tiestův Suburban Train. Následuje již klasický výstup na pult, pozdrav s fanoušky a jede se dál.



Eddie Halliwell je znám svým přirozeným bavičstvím, skvělou komunikací s publikem, výborným mixingem a scratchi. Dnes údajně hraje ze tří playerů. Eddie dost přitvrzuje a publikum začíná pookřávat, avšak pohled z výšky zůstává de facto stejný. Halou zazní Sander van Doorn – Riff s přidanými techy pasážemi. Dostávám hlad a žízeň. Půllitrovka nealka se prodává v přepočtu za 35 Kč a i ostatní ceny jsou příznivé. Nakonec se zdržím poněkud déle než jsem chtěla, jakmile však zaslechnu první tóny Pattersonova Bulldozera, vystřelím zpět do sálu rychlostí blesku. Uff, jen tak tak stíhám „výpadek proudu“ neboli techy pasáž. Výpadek zvuku – tentokrát ten opravdový – bohužel během Eddieho setu nastane celkem dvakrát. Po organizátorech na stagi jako by se zem slehla, přicházejí až po zavolání a objasnění problému. Ostatně ještě s přihlédnutím k dalším faktorům nemůžu organizaci této party označit jako dokonalou a bezproblémovou. Ale zpátky k Eddiemu. Jeho set se skládá převážně z techtrancu a „tech-cosi“ věcí. Techno to ještě není, techtrance už to není, možná jde o kooperaci Eddieho šikovných rukou a tří CD playerů.

Čeká se na Rank 1. V line-upu je avizované hodinu a půl dlouhé vystoupení, místo toho nastupuje za gramce Piet a zahajuje svůj dj set. Nevadí, třeba se vystoupení dočkáme později. Kdo zná starší upliftovou tvorbu a sety Rank 1, ten je nejspíš hodně překvapen. Nám je však jasné, že set bude v masakrózním duchu a předpoklady se vcelku plní. Naplno se vyřveme na výborné Ronald van Gelderen – Dirty Rocker. Pot teče proudem. Piet ale nepřestává. O chvíli později na nás vyrukuje s Vincent de Moor - Fly Away a my jsme živým důkazem toho, že název této skladby rozhodně nebyl vybrán náhodně. Po hodině hraní se zjeví i Benno s klávesami. Ano ano ano, live act bude! Hned na začátek si smlsneme na lahůdce Such Is Life. Držíme se v kroužku kolem ramen a zpíváme – nebo spíš vyřváváme slova. „I'm freee!“ Co song, to skvost. Kombinace starší i novější tvorby (Cygnus X - Superstring, Awakening, Beats @ Rank1.com...). Česká banda šílí, Polácí stojí a koukají. Už jsme si zvykli. Půl hodina vyhrazená pro live act pomalu končí a my pořád čekáme na Airwave. Vtom se setmí a arenou se nese hlas oznamující dalšího vystupujícího. Cože??? Co to má znamenat?! Začneme hromadně skandovat „Rank 1“. A jsme to právě my – Češi, kdo si mistry přivolá zpět. Airwave live prožíváme jako hromadnou euforii. Zážitek, který se jen tak neopakuje a na který jistojistě nikdo z přítomných do konce života nezapomene. Uvědomujeme si, že právě tohle je trance a právě proto ho tolik milujeme. Poté se Benno a Piet opravdu nadobro rozloučí a my se pomalu vzpamatováváme z toho, čeho jsme byli svědky.



Počátečních dvacet minut setu Johna O'Callaghana strávíme sezením na tribuně, doplňováním tekutin a regenerací. Pozorujeme zaplněnou plochu. Prázdná místa jsou pouze na krajích, do předních řad se dá dostat bez problémů, můj skromný odhad návštěvnosti je 6000. Hala je napříč křižována lasery, nad stagí se tyčí dekorace v podobě obřího písmene X, další podívanou mají na starosti profesionální tanečnici navlečení do extravagantních kostýmů. Po vizuální stránce zkrátka plné uspokojení. Ačkoli naše tělesné schránky dostaly pořádně zabrat, rozhodneme se vrátit se dopředu. John hraje tvrději, než jsem čekala, samozřejmě si ale nemůže odpustit Big Sky (ano, poníženě se přiznávám, že také s ostatními zpívám a řvu jak o život). O zakončení se postará S.O. Project - Direct Dizko (Sander van Doorn Remix) a to už jsme zase zpátky v čistém techtrancu.

Ve 4:45 přichází pro mě velmi očekávaný Richard Durand. Mnohými nenáviděn, mnohými milován. Já patřím do druhé skupiny. Jeho set je povětšinou složen z bootlegů a remixů nejrůznějších skladeb – namátkově například Madonna – Music, Snow Patrol – Chasing Cars nebo Fragma – Toca's Miracle. Jedna pecka za druhou, fanouškové musejí být v sedmém nebi, což je i můj příklad. Doopravdy lituji, že nemám neomezené zásoby sil. Duranda do ČR a hned! Jeho set však není to jediné, co nás k ránu baví. Svůj prostor dostává i nová gogo tanečnice jménem Alexx, jejíž sexy tanečky a akrobatické kreace zjevně přitahují pozornost všech v prvních řadách. Že si pro nás MSM Events připravila vskutku nečekané překvapení. Hodinu a půl se bavíme a ani si nevšimneme, že se již blíží konec a k dj pultu se hrnou polští Turbo vs. Ando. Někteří z nás by ještě rádi setrvali, ale odjezd je naplánován na půl sedmou, tak dáváme Areně chtě nechtě sbohem. Ráno autobus připomíná spíše pojízdné krematorium než party zájezd. Netrvá dlouho a všichni zúčastnění spokojeně zařezávají. Mnohým se možná zdá o předchozí noci, o legendárních Rank 1, o Airwave a o nezapomentutelné trancové extázi, jíž naše sedmnáctičlenná banda společně prožila.