Hudba vs. organizace vyprodané Let it Roll

Samotná představa pátečního večera v davu, kdy mě každý polévá různými druhy tekutin, k tomu jako bonus přidávaje svoje chodidla, mě opravdu děsila. Přestože line-up sestavený z opravdu zvučných jmen dával tušit akci mamutích rozměrů, spolu s ohromnou účastí publika, to co mě čekalo vzápětí, po příchodu k hale Chirana, by dost dobře vystihlo jediné slovo – chaos.

Jako Alenka v říši divů jsem si připadal po příchodu k houfu lidí, který měl být asi původně frontou, u výdejového okénka na lístky. O co hůř, moje rozčarování umocnila i cedulka akreditace, visící nad stejným otvorem. Hodinová mačkanice s naštvanými lidmi, při které zněl pískot, řev a bezmocné lamentování, mě otrávilo hned ze začátku. Ve chvíli, kdy konečně v ruce třímám pásku, připadám si jak na stupni vítězů místního přespolního běhu. Pospíchám s přáteli ke vchodu do haly, kde je houf č.2, tentokrát u vstupu. Díky barevné pásce se dostáváme dovnitř, aniž bychom museli trpět v další frontě.



Po příchodu do haly vidíme mainstage, okupovanou tancechtivým davem, spoustu světel a laserů, které celkem vkusně dotváří atmosféru. Lidí je uvnitř již celkem dost, venku však čeká dost dalších, takže bude hůř. Jdeme po levé straně, která nás posléze zavádí k malému koridoru vedoucímu na 2. stage s přídomkem Radio 1. Tento koridor se v pozdějších hodinách ukazuje jako jednou ze slabin areálu, kdy jím proudí davy lidí, bezohledně strkajících a tlačících se na ostatní v domnění, že tím něčemu pomůžou. U druhé stage, se kromě dalších barů nachází šatna a záchody v podobě proslulých Toi Toi budek. Záchody se ukazují jako další slabina večera. Nevím, kdo dělal bilanci, ale 12 (vč. těch venku) jich je na cca 4000 lidí zatraceně málo! Později jedna budka vypoví službu úplně a její obsah zaplavuje celou místnost i s ostatními záchodky, venkovní pisoáry přetékají. Prostě humus! Většina lidí pak chodí raději ven. Šatna v návalu lidí celkem nestíhá, takže se rozhoduji ponechat si věci raději na sobě, beztak je v hale dost zima.

Díky pozdnímu příchodu slyším krátký kousek setu Katchy v doprovodu MCs Jacoba a NuC. Nic co bych musel oplakat, potěšila mě akorát jedním uchem zaslechnutá Up All Night od Johna B. Na baru dáváme první drinky a jdeme se mrknout na ShyFXe. Chvilku postáváme, nic extra, mezitím vyfasuju několik šťouchanců a ran batohy od kolemjdoucích. Slyším Turn Down The Lights, nějakou tu Géčkovou Jennu a odcházím opodál, to pošťuchování mě nebaví. Jdeme se opět uklidit na bar, potkávám další známe tváře, probíhá tradiční potřesení pravicí, lehká konverzace a další drinky.



Hodinky ukazují 01:30, čas pro Pendulum v podání El Horneta s MC Versem. Jsem vlákán do kotle, kde se zdravím s Hackenalienem a dalšími lidmi, zatímco Hornet začíná krmit nenažrané cd playery. Po zmáčknutí tlačítka Play, prvních tónech tak typických pro Pendulum sound, se rozpoutá davové šílenství, ruce nahoře a pro mé uši nuda. MC Verse hlásá jak o život, což je samozřejmě na škodu, než ku prospěchu věci. Navíc se mi zvuk zdá poněkud ušlápnutý, skoro jsem měl dojem, že na mixáku zůstal zapnutý talk-over. Po chvíli odcházím pryč, opět zavítám na bar na pokec a drink.

Kolem půl třetí jdu kolem Radio 1 stage, kde už nějakou dobu hraje Aphrodite, zní jeho Ganja Man, lidi se baví, chvíli zůstávám koukat, neb je to poprvé, co ho slyším. Přestože je tento člověk starou jungle ikonou, se značně vyčpělou produkcí, pro některé má co říci dodnes. Míchání je po technické stránce dost amatérské, odcházím raději zpět na bar.

Kouknu na svou (ne)přesnou časomíru a vidím, že Ed Rush už tou dobou úřaduje na parketu, vydávám se proto na cestu k mainstagi. Slyším povědomou jízdu, se kterou jsem se svezl naposledy na Take Control. Co mi však nějak k Edovi nesedí je MC. Po bližším zkoumání zjistím, že je doprovázen MC Jacobem, kterého si prý dokonce i snad vyžádal. Nechápu. Eda hraje pěkně od podlahy a pere do lidí energii, kterou ze zásuvky odčerpává jeho dj technika. Vše je umocněno náložemi převážně od jeho oblíbenců The Upbeats – Well Oiled VIP, Mole Station, Camouflage 2007 remix nebo spadem (Fallout) od Audia, Black Sun Empire atd. Zazní i pro mě tak otravný TC a to hned 3x. Mixy jsou čisté, ikdyž mi né vždy úplně sednou, na Take Control byl v lepší formě. Jacob mi do tohoto setu vyloženě neseděl, takže si z Edy odnáším značně rozpačitý dojem. Stíhám ještě dobíhat na Radio 1 stage, kde dohrávají Tester s Debaserem své undergroundové dark jungle sety. Posléze lituji, že jsem nestrávil raději více času tam.



Co říci závěrem?
Promotérům rozhodně big up za snahu udělat mejdan, který tu zatím neměl konkurenci a blížil se akcím v UK. Za co ale budu dávat (nejeden) palec dolů, byla organizace párty. Kdo měl tak geniální nápad sloučit prodej lístků a akreditace dohromady? Pokud už se zvolilo takto nešťastné řešení, pak nechápu, kde byla security, která by dohlížela nad pořádkem! Záchody jsou kapitola sama pro sebe. Na tak velkou (očekávanou) návštěvnost vyčlenit tak málo WC je nejen ostuda, ale i hazardování se zdravím návštěvníků, o absenci tekoucí vody ani nemluvě! Zvuk na mainstagi nebyl chvílemi zcela optimální (možná můj subjektivní dojem). Nadměrné koncentrace ještěrů a ještěřic, kteří na akci vytáhli palestinu přibalovanou k poslednímu číslu bravíčka si nešlo nevšimnout. Vstup od určité věkové hranice by na škodu určitě nebyl. Co mě ale mrzí ze všeho nejvíce, je naprostá neoriginalita akce. Tahat sem tak provařená jména, to mi prostě po chuti nikdy nebude. Musím si pak klást otázku, jak tu má scéna prosperovat a růst, pokud posluchači nejsou vedeni k novým věcem. Je stále vidět, jak velká spousta lidí je jenom stádem, které pod pozlátkem s nálepkou UK (jinou zemi doplň dle libosti), dává ruce nahoře, křičí a vzývá bohy, nehledě na kvalitu!