Trance Energy 2008 – radost i zklamání

Halová megaparty Trance Energy se za devět let své existence stala takřka fenoménem mezi příznivci trancu a housu, jež zde má také své neodmyslitelné místo. Postupně si osvojila přívlastek „trancový svátek“, který jí zůstal až do současnosti. Tento fakt v kombinaci s výtečným line-upem nakonec zapřičinil, že se podařilo naplnit dva party-busy. Dvanáct hodin dlouhá cesta uběhla rychle jak vod(k)a, v osm hodin večer příjíždíme před Jaarbeurs a zábava tedy může začít.


Před vchodem se již tísní velké množství návštěvníků zejména z Holandska a Německa, úderem deváté se vstupní brány otevřou a party začíná. Věci si odložíme do tzv. lockerboxů (skutečně bezvadný systém!), následuje důkladná osobní prohlídka, při které securiťáci rezolutně odhazují do košů i zdánlivě neškodné věci jako například hřeben. Hned poté již pádím na High Contrast stage a zahajovací set Sieda van Riela. Ptáte se proč? Mým hlavním záměrem (a tudíž i cílem tohoto reportu) je poznat zejména Djs, kteří ještě v České Republice nevystoupili a nejsou tolik známí. Protagonisty hlavní stage jsem slyšela již několikrát, bylo o nich napsáno nemálo reportů, tak proč se opakovat. Mým hlavním působištěm tedy byla tvrdší High Contrast stage (ano, zde se jedná pouze o shodu jmen, i když Lincoln si možná rve vlasy) s občasnými úprky na hlavní stage. Ale zpátky k muzice. Po Siedovi nastupuje Jochen Miller, jehož set je pro mě jedním velkým zklamáním - a že se jich za ten večer sešlo hned několik. Zezačátku rozpoznávám jeho zbrusu nový výtvor zvaný And Then... Co že to tedy pak vlastně následuje? Nefalšovaný techtrance, který se pro mě však v jeho pojetí stává jednou hodinou nudy. Ronald van Gelderen přebírající oteže hned poté nedopadne v DJ setu o moc lépe (ano, Big Sky si opravdu mohl odpustit). Všechno se však změní během poslední čtvrhodinky jeho vystoupení, kdy tento Holanďan s černě podmalovanýma očima, nalakovanými nehty a kravatou vystoupí na podium a pěkně od podlahy odzpívá své vlastní This Way a Dirty Rocker a Prodigy – Firestarter. Pravděpodobně jediný live act na této Trance Energy se vydařil vskutku excelentně a i přes naprosto tragický DJ set si Ronald zaslouží hodnocení jednoho z nej Djů této party. Zkrátka – když někdo s emo vizáží řve do mikrofonu „I'm a freak dirty rocker!“ jen málokoho to nechá chladným. Ronaldova image a vystupování může sice někomu připadat jako předem vykalkulovaný marketingový tah (a neříkám, že není), kromě toho je však nezbytná síla osobnosti, která tomuto hudebníkovi rozhodně nechybí. Páni promotéři, co vy na to?

Alex M.O.R.P.H. předvádí další z výkonů, které musím jednoznačně pochválit. Vyjma několika málo neoblíbených tracků parádní set, trance jak má být, což dokazuje i zařazení jeho vlastního songu, jež se honosí názvem I Love Trance. Bohužel po hodince následuje další střídání, a jelikož Nica Chagalla bez výčitek svědomí oželím, vydávám se na průzkum haly a všeho ostatního. Nákupy jídla a pití jsou zajišťovány pomocí osvědčeného žetonového systému, ceny pravidelného návštěvníka holandských parties již nepřekvapí. Bary jsou takřka na každém rohu, totéž platí i o záchodech. Pokud dostanete čirou náhodou chuť nechat si propíchnout nějakou část těla či nechat se namasírovat, žádný problém - piercing salon i masáže jsou za poplatek k mání. Prostor haly je rozlehlý, se získanou mapkou však přehledný. Menší problémy se vyskytují při kolizi zvuku z High Contrast a vedlejší Club stage. Na Club stagi, jíž vládne madhousový Jean se zastavujeme jen na chvíli. O to víc nás potom mrzí, když se dozvídáme o úžasném vystoupení ženské MC Boogshe a již zmiňovaného Jeana. Na Future stagi zastihneme na pár minutek Johna O'Callaghana, jehož výkon nezní vůbec špatně, bohužel umístění této stage není zdaleka nejšťastnější. Na Mainstage přicházíme s koncem setu Marca V a to, co slyšíme, je taktéž opravdový luxus. Set laděný převážně do techtrancu a tech-housu sedí Marcovi jako ulitý, neopomene též odprezentovat pár svých děl, mezi nimi například False Light či remix k Meck - Feels Like Home.


Přichází druhá hodina a za mix pult nastupuje pravděpodobně největší a nejprofláklejší hvězda celé Trance Energy. Tiesta představí intro, v němž dominuje půlminutová ukázka nefalšovaného gabberu, poté se však již BPM značně sníží a pokračuje se v trancovém rytmu. Ač jsem k tomuto pánovi byla zezačátku hodně skeptická, musím otevřeně prohlásit, že jeho set byl výborný. Začátek v podobě klasiky Push - Universal Nation již předznamenal další vývoj tohoto excelentního setu, ve kterém dále zazněly songy jako Alex Kunnari - Lifter či Saltwater - The Legacy (Alphazone remix). Je vidět, že Tiesto před domácím publikem zkrátka umí! Takhle nějak si představuji trance. Po půl čtvrté však začínám netrpělivě pokukovat na hodinky. V mém plánu totiž stojí jasně další jméno - Ernesto vs. Bastian. Těžkou volbu nakonec vyhrává racionalita na úkor požitku. Ernesto a Bastian rozbíjejí hard stage svým techtrancovým vystoupením, jež mě nijak zvlášť neoslovuje, ačkoli není špatné - největší radost mám jednoznačně z energií nabitého Nenes & Pascal Feliz - Platinum. Na závěr hymna Thrill (zklamání, rozsekávačka naživo se nekoná) a za pult si to mašíruje Piet z Rank 1. Zazní songy jako Cygnus X – Superstring, Rank 1 – Airwave či Vincent de Moor – Fly Away, přesto si však set moc neužívám. V porovnání s vystoupením na polské Trance Xplosion pouze velmi slabý odvar. Na poslední hodinu mám v plánu opět Mainstage, a to konkrétně Marka Sherryho. Set ani dobrý ani špatný, zazní například Terry Ferminal vs. Mark Sherry - Walk Away, Kay D. Smith & Marc Tall present Passive Resistance - Praiseworthy Tunes či techtrancový remix klasiky od Chemical Brothers - Hey Boy, Hey Girl. S úmyslem stihnout alespoň posledních dvacet minut Ultraforma se přesouvám na Future stage, ale ouha! Je zde ticho a DJ si už balí svá fidlátka. Poté, co se dozvím, jaké neuvěřitelné vylomeniny vyváděl naživo, mě skutečně mrzí, že jsem si na něj neudělala čas a doufám v nějaké příště – někdy, někde... Tohle už je opravdu konec, davy návštěvníků se mohutně valí ven, přidávám se k nim a zalézám do tepla autobusu.

Závěrem stručná (a opět čistě osobní) rekapitulace. Ze sedmi Djs mě bavili dva a půl, dejme tomu tři (Ronald van Gelderen, Alex M.O.R.P.H., Tiesto). Možná jsem si vybrala špatné stage, možná jsem neměla ten den prostě jen náladu. Djs se zde sešlo skutečně mnoho a stihnout všechny by bylo nad lidské síly. Dle referencí mých přátel předvedli výborné sety také Ferry Corsten, Marcel Woods, Marco V, Jean, Airbase a Phynn, oproti tomu většinu zklamal Sander van Doorn propagací svého nového alba. Každopádně od Trance Energy jsem čekala více. Jednalo se o velmi dobrou party, jsem však toho názoru, že Trance Energy nemá být jen „velmi dobrá“, nýbrž úžasná, excelentní a neuvěřitelná, což pro mě skutečně nebyla. Mrzí mě, že jsem se nezdržela déle na house stagi a nestihla Jeana a Ultraforma, což jsou pro mě však tipy pro příště. Osobně mě překvapil fakt, že se Trance Energy vyprodala – myslela jsem, že jsou Holanďané hudebně jinde a poslouchají spíše minimal, house či hardstyle a hardcore, faktem však je, že se této party zúčastnili zástupci mnoha evropských států, kteří také tvořili významnou část všech návštěvníků (celkově jich bylo cca 30 000). Jakou má vůbec Trance Energy a celý tento hudební subžánr budoucnost? Nejprve je třeba si uvědomit, že na Trance Energy se nehrál jen trance (viz celá housová Club stage, sety Marca V a SvD...) a tento styl v poslední době čerpá hodně inspirace z ostatních odvětví elektronické hudby. K tomu připočtěme fakt, že v západní Evropě je trance de facto odepsaný, zatímco v zemích východní Evropy prožívá obrovský boom (co se týče nejen pořádání parties, ale například i mohutného přílivu producentů z Ruska, Polska, Ukrajiny či Slovenska). Další úvahy již nechám na vás, osobně jsem docela zvědavá, kterým směrem se bude tato scéna ubírat, zda se za pět let dočkáme dvacátého dílu Trance Energy a pokud ano, v jaké podobě.