Finále Havany: Party, nebo diskoteka

Pátek patřil po dlouhé době k hodně nabitým dnům, co se týče počtu parties k tomuto datu. V Brněnském Boby centru probíhala „nová“ Apokalypsa, v Abatonu se rozjíždělo šesté pokračování úspěšného Czechpointu. Bylo toho hodně. Já v době, kdy tyto party otvíraly své brány, rozlepil víčka, vyhnal se z postele do sprchy a zanedlouho po startovacím panáku na rozproudění, vyrazil směr Holešovice. Bylo poměrně brzy, když plachtím v areálu výstaviště okolo Průmyslového paláce a směle si to bloudím za něj do inkriminované haly. Před vstupem byl slušný hlouček, ale fronta šla poměrně rychle. Zarážející hned v úvodu byly akreditace, kde mi přišlo, že fungují stylem, kdo dřív přijde, ten dřív mele, pásek  máme přeci dost. Inu se žlutou páskou, kterou měla půlka lidí v hale vyrážím do šatny. Ty proběhly bezproblémově a než jsem se rozkoukal u prvního drinku.



Jedna z hlavních hvězd měla téměř půlku vystoupení odkrouceno. Hector Lopez, v jehož prostoru určeném pro vystoupení jsem zaslechl několik našlápnutých tracků. Ovšem mne mrzelo, že zrovna stojím u šatny, když se v hale rozléhala ohraná věc postavená na kouzlu zvuku, jež vydává při správné koordinaci pohybů akordeon. Navíc ve vcelku neokoukaném mixu se jednalo o věcičku od Berlíňana Samima, jak jinak než s názvem „Heater“. Poté vyřážím na obchůzku, procházím kotlem a dá se říci, že se bavím. Hudba i lidi se mi na první pohled zadají v pohodě. Něco okolo půl dvanácté se konečně dostávám k tomu, abych si spokojeně po počítání nekonečných minut při objednávání u baru, než barman obslouží i slečny za mnou, mohl taky objednat a vychutnat první drink. Ještě bych zmíni, že při čekání ve frontě u baru se po prostorách rozléhalo bubnování a následná samba-techno smršť, z dílny Killa Productions. Pecka  „Give It Up “ mne vrátila o pár let zpět. Hlavou se mi prohnala vzpomínka na staré časy. Tak s radostí i přes to, že mám cuba libre ve třetince, co rum vidělo maximálně asi tak jako já, když na obloze vyhlížím letadlo směr Kuba. Spokojeně stoupnu do davu zrovna ve chvíli, kdy „moderátor“ večera oznámí konec vystoupení tohoto dje.



Na to se s spolu s barmany, kteří se připravují před show snaží vyburcovat lidi, stylovou hláškou typu „všichni ruce nahoru“, „všichni ruce dolu“. Kde to jsem proboha? Trapné hlášky barmanů a moderátora ignoruji a při usrkávání posledních zbytků drinku obdivuji jejich dovednosti s láhvemi. Musím uznat, že chlapci opravdu uměli. Tímto vystoupením vzniklo rozhození časového harmonogramu a po žonglování s láhvemi alkoholu se na scéně objevuje Brazilská zpěvačka Salome de Bahia v doprovodu dje Mellowa, který po dobu jejího samba-latino vystoupení jen čistě pouští desky. Zhruba po půlhodině zpěvačka odchází a dj Mellow rozjíždí slušný house místy až tech-house maratónek. Další projevy moderátora mne poslaly pro další drink na posilněnou, a tak začínám zkoušet soutěžící bary a okukovat tanečnice, které tancovali mezi nimi. Nevím čím to, ale nejvíce sympatický bar mi byl ten s plachtou nejlepšího klubu v Brně. V tuto dobu trochu rezignuji na party a věnuji se radši přátelům. Má pozornost k line-upu se vrací v čase kolem půl čtvrté, kdy se měl za gramofony postavit jeden z veteránů české scény. Ovšem  vyhlašování vítězů barmanské soutěže a nabrání půlhodinového zpoždění, způsobilo, že melancholický úvodní track dje Trávy přišel až po čtvrté hodině rano. V momentu, kdy  mám v plánu odejít, potěšil trackem od francouzského dje Oxii a jeho „Domina“, jenž byl předzvěstí gradujícího setu, což se v nadcházejících třech deskách prokázalo. Dál už jsem nezůstal a jako lepší alternativu jsem volil klid a postel doma.



V první řadě bych chtěl říci, že finále Hvana club tour de bar, nebyla zrovna party pro mne jakožto zmlsaného klubera, přesto jsem rád za zkušenost a absolvování tohoto večírku. Hlavními momenty byla podle mého nezvládnutá organizace vip. Doteď jsem nepochopil výhody absolutně přecpaného vip baru. Dál jsem nepochopil, některé zcela zbytečné, vstupy moderátora do programu večera. Silně mi tento jev připomínal „diskotékovinu“. Světla a projekce průměrné, místy až slabě podprůměrné. Nelíbil se mi ani boj o poctivý drink stejně tak, jako velké procento „neústupných“ lidí na metr čtvereční. Sečteno podtrženo z mého pohledu se dá hovořit o přežití do prvního spoje směr domov. Přesto se evidentně hodně lidí dobře pobavilo. Celkově bych udělil party pět z možných deseti bodů.

Další názory členů redakce:

Keepsmile
Přeplněná VIPka, zmatky v akreditacích – nový standard? V poslední době se mi zdá, že u vstupu a při vyřizování akreditací jsou čím dal větší problémy. Jít zdarma na akci je hodně v módě a přeplněné VIP lidmi, kteří se scénou mají pramálo společného jsou toho důkazem. Pokud je akce většího formátu není od věci místo spousty papírů se jmény mít vše hezky přehledně v notebooku a jména si filtrovat. Mnohdy bohužel ještě hudba budoucnosti. To co se mi ale stalo na finále Tour de Bar byl vrchol všeho a nemůžu to nechat bez komentáře. Akreditace vyřizovaly dvě notně poupravené užvýkané slečny, jedna dokonce svoje oči maskovala černými brýlemi, což ji zřejmě znesnadňovalo čtení v té změti papírů, na kterých byly akreditované osoby. Nejdříve mě oznamuje, že zde nejsem napsaný, po chvilce dohadů mi dává žlutou pásku s tím, že to je určitě ta co jsem měl dostat, že to vůbec nevadí, že už tu pustila tolik lidí … Kdo byl na akci, zajisté si všiml kolik lidí mělo žlutý VIP :).