Pendolinem na Valentina Kanzyaniho

Moje kroky směřovaly hlavně za Valentinem Kanzyanim, na kterého jsem se těšil již loni, kdy měl zavítat na brněnskou Flédu, na její TOP noc Elektra, leč si zlomil nohu při lyžování, tak jeho mise se uskutečnila až minulý pátek o pár desítek km výše.

Do klubu jsem se dostal něco po půl jedenácté a překvapilo mne, jak byl již zaplněn a hned jak jsem vstoupil na parket, nevím proč, ale něco mě řeklo, že tahle noc bude super-a taky že byla! Lví podíl na tom měl neskutečně čistý, ba křišťálový zvuk, kde skvěle vynikaly jak beaty, tak i ostatní všemožné konzistence, zvuky a ten všechen um producentů, jejichž desky tuto noc zazněly. Dalším vítaným doplňkem byl zelený laser a znatelná klimatizace. Projekce tu byla též a probíhala na dva LCD panely za DJs hlavní stage. Mohly být větší, protože takhle mi přišlo, že význam projekce zaniká. Dobrou vizitkou každého klubu je i místo, kam každý někdy musíme – WC. Ty ve Fabricu bych zařadil ihned za ty v pražské Mecce - opravdu na úrovni a udržované. K druhé stage se muselo po schodech nahoru a zezačátku nabízela pouze produkci reprodukované hudby z přehrávače či případně posezení v sedačkách, protože vystát frontu u baru, kde obsluhovala jediná slečna, bylo jen pro silné povahy. Tuto stage měli mít na starosti pouze dva DJs a to Danny May + Robiq, kteří startovali i main stage, a tam bych se i nyní přesunul.

Na můj vkus dva předem jmenovaní mladící prezentovali až příliš komerční sound - připadal jsem si jako na diskotéce, poněvadž zpívaný trance či house opravdu není moje krevní skupina. Ovšem zatratit úplně je nemohu, protože zahráli můj oblíbený track od Johna Dahlbacka a to Blink v opravdu povedeném elektro remixu. No ale jinak jsem se raději zabořil do jedné z příjemných pohovek a čekal na hodinu, kdy vezme vládu do rukou rezidentka této noci, DJka Lucca. Ta se ujala role dirigenta noci prakticky přesně dle vylepeného line-upu krátce po půl dvanácté. Obával jsem se, aby nepřišla jak jsem ji slyšel na posledním gigu s nudným minimaxem či elektrem a hle, na své rezidentní noci prezentovala takovou svoji tvář, kterou jsem si tolik zamiloval, a to neapolský sound, neboli melodické techno s nádechem elektra.

Lucka pomohla nám všem zapomenout na čas a ani jsem si nevšiml, že by už měl hrát Valentino Kanzyani. I Lucca mi už přišla jakási v rozpacích, že by opět došlo k nějakým komplikacím a sympatický Slovinec nedorazí? Ba ne, sice jsme si museli skoro hodinu počkat, ale Valentino opravdu dorazil! Lucca si ještě střihla svůj aktuální hit Body dance a po zapojení svého notebooku od Apple začal masírovat přítomný dav. Prvních dvacet minut na nás zkoušel lekci minimalu a já si říkal: Bože to snad ne, to už i on?

Ještě že jsem se nejen já mýlil, protože to, co poté následovalo, se popsat snad jediným slovem -extáze! A co tím myslím konkrétně? Dokonce jsem si to změřil na svých hodinkách-bpm se pohybovalo v rozmezí nad 130 tudíž by se dalo mluvit o melodickém technu, určitá podoba s tím od Luccy tu byla, ale Valentino to dotáhl k naprosté dokonalosti! Co je nutné zmínit, že jeho set se vyvíjel, netvořila ho pouze jedna linie, ale naprosto mistrně nás zavedl do vod progressive music a nechal nás oddechnout před další náloží svého neskutečně energického a žhavého zvuku, který se těžko popisuje, ten se zkrátka musí zažít!

Ač jsem měl uši napnuté, nepostřehl jsem jediný hit který znám, hlavně ty z let 2004-5, díky jimž jsem se o něho začal intenzívněji zajímat. Mám na mysli třeba Learning how to do it, Burros Eslovenos, Nueva York atd. Jeho show mě tak dostala, že jsem ani nepostřehl, že již doba notně pokročila a možná i sám Valentino ztratil přehled a tak se poddal svému hraní a nepostřehl, že po jeho boku netrpělivě postává návštěva z Jihu - Groove Dan.

Ale i on dostal svůj prostor a i vzhledem k pokročilé hodině přiložil ještě pod kotel a častoval nás technem jako sa vraví po slovensky s gulami a jelo se dál. Dav tanečníků příliš neprořídl. To již bylo ráno po půl páté a já značně znaven jsem již vzhledem k notně dlouhé cestě domů, přemýšlel, kdy odejít. Bylo to věru těžké rozhodování , ale pocit naprosté spokojenosti a dobrá nálada rozhodla, že v nejlepším se má přestat a já se lehce po páté odebral z klubu.

Závěrem nutno říci že ač cesta byla dlouhá 100% se vyplatila a mám pocit, že vždy vyplatí! Majitelé a provozovatelé tohoto klubu vědí, jak má dnes vypadat správná párty a umí to návštěvníkům i naservírovat. Třeba i příjemné osvěžení ve formě sladkého ovoce, rozsáhlá nabídka třech barů za slušné ceny a dvě šatny. Většinou jsem vždy kritický k hodnocení akcí, které navštívím, poněvadž se v okolí této hudby a parties pohybuji přes 10 let, tak nemůžu jinak a tuto proběhlou noc Acapulco hodnotím nejvyšší možnou známkou! Opravdu jsem nenašel jediné negativum a tudíž mohu návštěvu tohoho klubu vřele doporučit, poněvadž klub se nespecializuje pouze na elektronickou hudbu, myslím že nabídka programu je opravdu rozmanitá.