Love Planet aneb bylo na co koukat

Love Planet aneb bylo na co koukat

15. 08. 2005  |  Autor: George  |  Komentáře (0)
Už od pátku mě provázelo zdržení, které se ještě prohloubilo katastrofou v podobě dopravního kolapsu před Benešovem, který nastává pravidelně každý pátek a tentokrát byl ještě znásoben množstvím aut směřujícím tam co my, tedy do Tábora. To co jsme absovlovali v Benešově se v podobné míře opakovalo v Táboře a tak jsem byl nakonec...
Už od pátku mě provázelo zdržení, které se ještě prohloubilo katastrofou v podobě dopravního kolapsu před Benešovem, který nastává pravidelně každý pátek a tentokrát byl ještě znásoben množstvím aut směřujícím tam co my, tedy do Tábora. To co jsme absovlovali v Benešově se v podobné míře opakovalo v Táboře a tak jsem byl nakonec díky neschopnosti české policie a malé kapacitě parkoviště vedle areálu aeroklubu v Táboře byl nucen nechat auto na parkovišti v nákupní zóně. Bohužel mi tak uniklo vystoupení kanadských Skinny Puppy, na které jsem se velice těšil. Do areálu jsme vstoupili cca po 22:00 hodině a hned z prvního stanu (techno/house) se na mě vyvalila příliš hlasitá „bramboračka“ od Ladidy, což nás odradilo od vstupu dovnitř a pokračovali jsme dál na obhlídku poměrně dobře zorganizovaného areálu. Chvíli jsme postáli před hlavní scénou, kde právě vystupovali Tata Bojs a pokračovali do zastrčenějších partií velice rozlehlého prostranství.


Na „Open Air Dance stagi“ to zrovna rozbalovali Ohm Square se skvělou Charlie One a tím pro mě začala série příjemných zážitků právě na této stagi. Vystoupení nás skvěle rozehřálo a již jsem se těšil, že si zavzpomínám na hudbu svého mládí v podobě temných The Sisters of Mercy. Časově to vyšlo akorát takže po půl dvanácté jsem již pozoroval tentokráte holohlavého Andyho Eldriche jak svým temným hlasem probarvuje elektronické spodky spojené s živou basou a kytarou. Bohužel zde jsem zažil první zkušennost s nepříliš dobrým zvukem. Soundsystémy sice dokázaly výborně zahrát reprodukovanou nebo synthezátorovou hudbu, ale v momentě, kdy se měl do celého konceptu přimíchat zpěv nebo jakýkoli živý nástroj, tak se všechno začalo místy slévat přeskakovat, škrundat a já nevím co ještě a to se bohužel opakovalo ještě u několika kapel, což mi jako „audiofilovi“ dokázalo leckterá vystoupení hodně znepříjemnit. Po půlhodině jsem měl vzpomínání u „hudby svého mládí“ dost. Nicméně jsem si stačil uvědomit, jak se za těch 10-15 let co byly „milosrdné sestry“ v kurzu změnil přístup ke tvorbě hudby všeobecně. Ráznými kroky jsme si to okolo stanu s pitivem namířili zpátky na Open Air Dance stage. Tam to to už měli rozbali Kosheen. Byl jsem moc zvědav, protože před dvěma lety na Colours of Ostrava bylo jejich vystoupení více než rozpačité. I tentokráte nechali lidi asi hodinu „vykysat“. Celou dobu tam pobíhali „roadees“ a vypadalo to, že řeší množství problémů s nazvučením kytar, zpěvu, bicích. Když konečně přišli, tak ani po několika písních se technické problémy zcela nedořešili, navíc frontmanka měla značně indisponovaný hlas. Množství písní bylo z posledního poměrně netanečně depresivního alba Kokopelli a ani ukázky z nového, připravovaného CD nezněly o mnoho radostněji. Nevím, nevím, ale Kosheen by se nad sebou asi měli vážně zamyslet, chápu, že mohou nastat určité objektivní problémy, ale tohle bylo trochu moc…

Během malé chvíle už byl připraven Zinc (Roni Size prý někde uvíznul v zácpě), a hrál prý z Roniho kufru, technici opět řešili drobné problémy, ale za chvíli už mu to šlapalo jak se patří :o)). Vzhledem k tomu, že nám byla už venku zima, tak jsme odkvačili do techno stanu, kde to poměrně svižně a dost tvrdě roztáčel Steve Bicknell. Chvíli jsme zapařili, v mezičase odskočili také do Red Zone stanu a pak už frčeli do hajan, protože sobota měla být ještě náročnější.


Vstali jsme brzo odpoledne, prošli se po malebném údolí břehu Lužnice, zaskočili do „picošky“ na dlabanec a pomalu vyrazili směr Aeroklub Tábor. Se zaparkováním to bylo ještě horší než v pátek, takže to opět vyřešila nákupní zóna. Hned jsme pospíchali na Open Air Dance, kde si do dávali výborní Skyline. Stihli jsme sice jen pár posledních songů, ale bylo to vázně úplně uchvacující a našláplé vystoupení, vážně mazec jak má být. Občerstvili jsme se, někdo pojedl a to už byla připravena Apocalyptika, na jejichž komorně metalové vystoupení se těšilo již velké množství příznivců. Letiště bylo již zaplněno více než v pátek a začínalo to vypadat na „slušnej mejdan“. Apocalyptika nezklamala, bylo to našláplé, energické, plné převzatých hitů v jejich violončelovém podání. Bohužel i zde po chvíli začal zlobit zvuk a tak jsem se vrátili zpět na Oper Air Dance, protože tam to rzdmýchávala tuším, že norská elektronicko perkusivní kapelka RALPH MYERZ & THE JACK HERREN BAND. Ta s velikou energií a mladickým nadšením rozvášňovala rozjásané publikum. Vůbec to nebylo špatné, klucí také sklidili velký aplaus. Ze zvědavosti jsem si na chvíli odskočil na Sunshine na hlavní stagi. Dělal se okolo nich velký humbuk a atd… no nebylo to nejhorší vystoupení na české rockové poměry, ale přišlo mi to dost průměrné, možná jsem asi měl přílišná očekávání. Nevadí, Moimir Papalescu už byl v plné palbě, takže hurá na Open Air Dance! A bylo to správné rozhodnutí!!! Mr Papež to má po těch letech skutečně zmáknuté a celé seskupení působilo, našláple, profesionálně a energicky. Celá kapelka má v sobě tolik idividualit, že se bylo skutečně na co dívat, co poslouchat a skvěle si zapařit, vážně bezva! Po Moimirovi Papalescu jsem si opět odskočil z nostalgie na hlavní stage zkontrolovat Nicka Cavea. Dal jsem si pár songů, ujistil, se že Nick je pořát stejně ulítlej, zhodnotil celej jeho ansámbl asi 20 lidí (!?), a pospíchal zpět na Open Air Dance. Nebyl tam nikdo menší než Stereo MCs a opět jsem dobře udělal. Už jsem slyšel, že jsou koncertně velice dobří a tak jsem se vážně těšil. Kapelka o pěti lidech čítala dvě vocalistky jednoho MC v khaki bundě a čepici, chlapíka za mixákem s počítačem a bubeníka. Klobouk dolů přátelé! Šlapalo to fantasticky, opravdoví profíci, skvěle sehraní, výbornej zvuk!!! Myslím, že jedno z nejlepších vystoupení celého festivalu. Bohužel zřejmě poslední, po Stereo MCs jako by vše tak trochu umřelo. V techno-house stanu to bylo veskrze takové nemastné neslané, na Dance Open Air se objevil zcela opilý Adam Freeland (již na letošním vystoupení v Roxi me hrozně zklamal), během svého hraní (pokud se tomu tak dá říkat) si dokázal alkoholem polít gramce i mixák, ještě se více opít a opět dokázat lidem, že „velké jméno“ nemusí znamenat kvalitu a profesionalitu. Nad ránem mě okolo sedmé opravdu „dostali“ Tráva s Loutkou v house aréně. Loutka, jak se zdálo asi nebyl moc při smyslech a když už se mu podařilo začít ovládat mixák, tak to „okouřil“ tak, že sem musel utéct ven a ještě na padesát metrů od stanu měl z toho hluku bolely uši. S nepřítomným Trávou to nebylo o mnoho lepší… takže opravdu bylo na čase jít spát a zachránit si tak sluch (i tak mi v bubínkách hučelo ještě celou neděli). Je vidět, že ne všichni mají profesionální přístup a když už si člověk pořídí lupen za litr a dva dny platí nepříliš levné nápoje, tak by alespoň mohl očekávat, že vybraní interpreti předvedou solidní výkon. Myslím, že některé interprety si už asi opravdu nedám a doufám, že lidé bookující umělce pro Love Planet z toho vyvedou správný závěr.


Jinak mé celkové hodnocení je veskrze kladné, celý festival byl organizačně dobře připraven, časy se v rámci možností také dodržovali a myslím, že takový multižánrový festival má určitě budoucnost. Drobnou výtku bych měl k dopravnímu chaosu (naše slavná policie) a také k občasným technickým problémům se zvukem. Návštěvnost byla také slušná – takže jen tak dál!


George
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika