Amon Tobin na Stimul festivalu

Amon Tobin na Stimul festivalu

06. 05. 2008  |  Autor: Obsession  |  Komentáře (2)
Poněkud opožděně vám přinášíme report z noci ku které se upínaly mnohaleté tužby stovek nenápadných ninjů mezi námi. Víte, takový ninja se na první pohled od obyčejných smrtelníků příliš neliší. Ten rozdíl je uvnitř.
Hudbu Amona Tobina buď obdivujete, nebo nenávidíte. V žádném případě vás ale nenechá klidnými. Zpráva o jeho prvním plánovaném vystoupení mi čtvrt roku lehce dráždila tepovou frekvenci, až konečně ona páteční noc přišla. Lístky nebyly k sehnání už před dvěma měsíci a někteří lidumilové je na netu prodávali za trojnásobnou cenu. Rošťáci. Mám pocit, že žádná ze vstupenek nezůstala nevyužita. Stálo to tedy za to?

Bylo to mé první setkání se Stimul festivalem, první návštěva divadla Archa vůbec. Vyprodané podzemní divadlo známé svou výbornou akustikou bylo skutečně „útulné“. Fronta u vstupu, všudypřítomný štiplavý kouř ve foyer, proudy lidí na dlouhém schodišti směřující na vzduch nebo do sálu, jen tak postát a poklábosit nebylo zkrátka úplně jednoduché. Jedinec kam se podíváš, člověk by se styděl za to že mu jde taky kouř od pusy. Ono se tam opravdu nedalo moc dýchat. Naštěstí se zákaz kouření v sálu snad bez výjimky dodržoval, ale víc kyslíku by všem stejně prospělo.

amon tobin

Do díla se brzy pustila první muzikantská formace a tak byl přišel konečně důvod setrvat v temném sálu. Berlíňané Lychee Lassi nastoupili v bílých stejnokrojích a publikum, které nepřišlo na ně, nakrmili sérií „populárních“ melodií, které ovšem nepatřily jim. Do vystoupení vložili energii a humor. K jejich cti je také třeba přičíst, že to činili s nebývalou instrumentální a především turntablistickou vyzrálostí. Nejvíce pozornosti se upíralo k muži za mix pultem jménem Illvibe jenž gramofony spíš jako hudební nástroj. Desky a jehly dostávaly zabrat, scratchování a klepání na přenosky za doprovodu ansámblu klasického složení bicí, basa, kytara publikum okamžitě vzalo na milost a myslím, že nebyl důvod, aby se Lychee Lassi jejich první vystoupení v ČR nezamlouvalo. Rychle tady vznikla příhodná atmosféra, v sálu bylo stále více těsno. Což o to, písně to byly promakané, šlapalo jim to skvěle, brzy mi ale přišlo, že jsou všechny uvařené ze stejného těsta a začaly mě nudit.

Docela roztomile vypadalo, jak se dekorativní lahve bourbonu na pódiu otřásají pod vlivem beatů. K dalšímu popíjení drinku s názvem Amonův šleh mě to ale nepřesvědčilo. Ať už se tak jmenoval s Tobinovým souhlasem, či nikoliv, asociace s pálivou šlichtou podávanou v každé druhé dvojkové restauraci mi k útlému umělci nesedí. Ale dost bylo marketingu. Ceny na barech byly mírné, fronty skoro k neustání. A tak jsem promeškala úplný začátek Amonova setu. Nacpaný sál beru prudkým útokem. Amon se usmívá a jen pozvolna začíná přihazovat strašidelné zvuky „škrábání po skle“ nabalovat „údery do zvonců“. Zvuky továrny, zvířat, didgeridoo, pomalé drnkání harfy a hypnotický rytmus, jakoby se nad námi tvořila apokalyptická mračna. Žije Amon Adonai Santos de Araujo Tobin s duchy? Jak se někdo může jmenovat jako neviditelný staroegyptský bůh, starozákonní varianta božího jména a jako třetí jméno mít slovo svatý? OK, dost bylo mystických úvah, v Brazílii se prostě dávají zajímavá jména. Ale stejně mě jímá podivná bázeň.

První pokus najít slušné místo mezi diváky v prvních řadách zrovna nevyšel. Výhled dobrý, ale stát tam takhle natočená ještě půl hodiny, ucítím mezi ušima průvan po celý víkend. Přichází stále více lidí, dopředu se také tlačí sekuriťák, který vypadá jako Amonův velký fanda. Tančí totiž mezi prvními. Impresi z mistrovy mimiky vzdávám a prchám na zvukově bezpečnější balkon, odkud snad budu mít lepší výhled. Všudypřítomná strkanice o lepší místo byla zvlášť na ochozech trošku o ústa, kyslíku ubývalo stejně jako energie v Amonově setu. Pokoušejí se o mě mdloby, po dvaceti minutách poslechu se nemám skutečně i obrazně řečeno čeho chytnout a tak se raději opatrně sesouvám mezi dřevěnou podlahu a chladivou zeď. Jak slovně popsat co se linulo z beden a přitom nelhat? Nejde to. To co tady blábolím jsou jen subjektivní dojmy. Ani při zpětném poslechu z toho nejsem příliš moudrá. Amon nám dal dvě hodiny hudební výchovy. Neopomněl vymést všechna temnější zákoutí elektronické hudby. Dubstep, breakcore, hip hop, drum and bass, ale i rovnější linky se samply elektrických kytar. Byl to nepředvídaný exkurz na samou hranici vkusu. Chvíle nadšení střídaly chvíle váhání. Oddání se jedné pasáži a nepochopení té následující. Má subjektivní optika pojetí hudební inteligence začíná pukat. Cítím se rozložená do posledního střepu a připadám si jako po požití hrstky lysohlávek. Amonova hudba dokáže neuvěřitelné věci. Pro mnoho lidí začíná a končí poslouchatelnost Amonovy produkce albem Bricolage. Poslední řadovka Foley room dostala nejvíce prostoru, rozkódovala jsem eponymní Foley room, chytlavou Esther´s, Keep your distance a další. Byla jsem vděčná za 4 ton Mantis. Nehrál jen své věci, teď si upamatuju jen na Venetian Snares, Lynxe Přece jen asi hodně lidí čekalo stravitelnější věci, ale ty jsou třeba deset let staré a asi nebyl důvod je oprášit zrovna v Praze. Jo, dal nám to pěkně zhusta. Věřím, že přecitlivělí jedinci ten set do rána vydýchávali. Ale ne, že by to byla celou dobu taková ukolébavka. Kdo Amonovy postupy „zná“, ten „ví“ že tento hudební teoretik chaosu dokáže dvěma takty úplně zvrátit situaci a duchařské ovzduší provětrat pěkně hardcorovou úderkou. Ano, i nějaký ten speed metal říznutý přísnou smrští zlámaných bicích ve finále přišel (Angel of Theft, remix vypalovačky od Slayer). Chvíli jsem chtěla skočit přímo do kotle rozvášněných fanoušků, chvíli už jsem z toho pekla chtěla utéct. Z vrchu to vypadalo jako na taneční párty, zdálo se mi že kdo to místo má, tak tancuje. Ona to ve finále byla hodně podmanivá tancovačka. A ojížděči beden si na své taky přišli. Každý si to asi prožil hodně po svém, někdo se zavřenýma očima, někdo v rozmáchlém tanci. Amon vypadal spokojeně, usmíval se. Dvakrát se vrátil, jeden přídavek byl chytlavější než druhý. Kéž by podobně hrál i v předcházející hodině. Nejlepší moment vystoupení byl když Amon s cigárem v ruce otočil své odposlechy na lidi. Jakoby ti už toho neměli dost. Ne, neměli. Dál hltali koláže zvuků, skandovali, aplaus byl veliký, rozloučení bouřlivé.

Jako další spousta lidí jsem se po jeho vystoupení šla nadýchat čerstvého vzduchu nahoru do pasáže. Pocity jak po dobrém divadle, taky skoro nemůžu mluvit. Při cestě do šatny ještě nakouknu do skoro vylidněného sálu, kde už chvíli hrají Okapi. Zní to zábavně, ale podzemí jsem pro tentokrát měla už dost. Děkuji, odcházím. Organizace celé noci mi přišla na velmi dobré úrovni, stejně jako kompozice vystupujících. Být tam o stovku lidí míň, asi bych se nezlobila, ale dalo se to zvládnout. Jen ty toalety by mohly být víc než jedny. Někteří lidé se cítili ochuzeni o videoprojekci. Mě osobně docela stačila soustava světel a mlhy. Po akci jsem se snažila dopátrat, na co to vlastně Tobin hrál. Vypadalo to jako numarky, prsty nahoře se standardně dotýkal desky, kterou ale nikdy nevyměnil. Numark to sice byl, ale další takové hdx mass storage turntables se údajně nejblíže nachází ve Vídni. Někteří se rozčilovali, že Amon hrál mp3ky z hard disku. Někteří asi čekali celou kapelu, skutečné desky a spoustu jazzu. Ale každý se vyvíjí, hudba jde dál a nikdo netvrdí, že se vám tahle evoluce musí zamlouvat.

Záznam tohoto vystoupení ke stažení
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

STIMUL FESTIVAL

Pátek 25. 4. 2008
Vstup: Předprodej 390,- Kč, v den koncertu 490,- Kč
Vystupují:
Amon Tobin live
Další informace
2 KOMENTÁŘE
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
Teczka
14. 05. 2008 | 22:19:29
+0 | -0
jo, jo! moc pekne cteni! zavidim a zaroven nezavidim. byla bych urcite ta, co by set nerozdychavala... .)
fnop
07. 05. 2008 | 13:08:47
+0 | -0

hmmm

krasne napsano, byla jsem tam s tebou kdyz jsem to cetla...
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika