Contakt: minimalistické spojení s budoucností

Jak jsem již naznačila v úvodu, jediné místo v Německu, kde se M_nus rodina zastavila, byl právě Berlín. A protože právě toto místo bylo naší vlasti asi nejblíže ze zbývajících míst, neváhali jsme a vydali se na necelou pětihodinovou cestu vlakem směr sever. Berlín rozhodně nepatří mezi nudná místa a dobrými parties se to tu jen hemží, a tak padla volba rovnou pro celý víkend ještě s warm upem v klubu Watergate.



Watergate ale (bohužel?) nasadila laťku trochu vysoko a já se začala zlehka obávat, zda M_nus vůbec pokoří můj páteční hudební a hlavně zvukový zážitek. Na místo určení, tedy ke Columbia halle, jsme v sobotu dorazili zhruba po 23. hodině. Čekatelů na bílou pásku s logem Contakt bylo tak akorát, nijak významné počty na tak významné výročí jednoho z těch „nej“ techno labelů. Po vpuštění do haly mé kroky vedly samozřejmě nejprve k šatně a odložení všeho nepotřebného a následně vyhledání timetable. Rebeka Aff moc nezaujala, pouštěla na můj vkus až moc utahaný tech house, tudíž bylo asi jedinou možnou záchranou vystoupení Ambivalenta v Columbia clubu.

Kouření bylo v prostorách Columbia halle zakázáno, takže každý pohyb do Columbia clubu přes venkovní průchod byl vždy trochu ztížen prodíráním se davy kuřáků. Ambivalent se svou charakteristickou emo patkou už vykukuje za Applem a pouští celkem nadupaný minimal. Píši záměrně pouští, protože mixy ho nijak významně (alespoň ze začátku) netrápily, zkrátka to tam házel, jak to přišlo. Budiž. Zvuk (Martin Audio) není nejhorší, ale taky ne nijak výjimečný. Během jeho vystoupení se na podiu mihne Magda, která jde kolegu pozdravit a zamávat do publika, které není zatím moc početné. Čas celkem rychle běží a blíží se druhá hodina ranní, což je prostor pro šestihodinovou přehlídku těch nejpovolanějších.



Do haly se vracíme s drobným předstihem, abychom vše viděli od samého počátku. Rebeka pomalu finišuje a napětí stoupá. Projekce zatím nejsou nikterak okouzlující, ale to přijde… Pár minut po druhé zahalí celou halu tma a začnou se ozývat první tóny kouzelného ambientního intra. Jediné, co je zatím vidět, je několik svítících log Apple a stovky foťáků a mobilů fanoušků, kteří se snaží ukořistit nějaký ten kousek pro YouTube :o) Zhruba osmiminutové intro pomalu ustupuje do pozadí a noha si začne podupávat do najíždějících 4/4 beatů. Jako první dvojice přichází Troy Pierce a Heartthrob. Ve mně okamžitě chytnou saze, protože Heartthrob pro mě byl jedním z těch největších taháků celé akce. Když ze mě ale vyprchá to prvotní opojení, že jsem tam, kde jsem, a dojde mi, že to zatím zní tak nějak monotónně a Heartthrob akorát sem tam přidá nějaký sampl, padne na mě trochu zklamání. Z jejich počínání si vybavuji akorát jejich vlastní skladbu House Nation Amended, ale v jakémsi remixu či editu. Projekce se začátkem celé Contakt showcase nabere úplně jiný směr a my nestačíme otevírat pusu. Obrovská LED stěna pod taktovkou Ali Demirela prezentuje opravdu zajímavé pojetí spojení obrazu a hudby. Nutno také pochválit práci osvětlovačů, kteří to nepřeháněli a velmi vkusně a decentně vždy doplnili aktuální projekci. Bravo!



Zhruba po hodině dochází ke střídání a nastupuje Magda s Marcem Houlem. Pro mě osobně ne až tak zajímavá dvojice, nicméně vyčkávám, čím překvapí. Za jejich zády běhají na LED projekci různé vzkazy od fanoušků i DJs, kteří jsou tuto noc navzájem propojeni skrz magickou „cube“ pomocí bezdrátové technologie. Už po deseti minutách jejich spolupráce cítím vývoj a pokrok a na tvář se mi opět vrací úsměv. Magda příjemně roztančí celou halu a geniální minimalistická projekce její hudební cestu jen podtrhuje. Padnou nějaké kousky i od Marca Houlea, například Investments či Flapping Arround. Než se stihnu nabažit, už přichází Richie Hawtin, aby se předvedli společně s Gaiserem publiku. Velký Richie, ano, ano. Tajně doufám, že zahraje alespoň z poloviny geniálně jako onehdy na Summer of Love, ale to mě jímá naivita. Jeho set připomíná spíše jen kolotoč stále stejných samplů a efektů, pořád nahoru a dolů. Kdybych byla menšího vzrůstu a Gaisera neviděla, že vůbec stojí vedle Richieho, ani bych neřekla, že tam je. A přitom jsem se na něj také tolik těšila… Bohužel mi během Richieho uteklo prý geniální live vystoupení dvojky Niederflur v Columbia club. Achjo!



Kolem čtvrté ranní si dopřávám odpočinek (bohužel jen ve stoje, protože si není kam sednout!) vedle Columbia clubu, kde právě začíná Dubfire. A věřte nebo ne, ale začíná úplně stejně jako v Praze - dlouhé intro a následně jeho remix Minilogue. Teda, Ali, více originality! V naději, že Richie již skončil v hale, se vracím zpět. A přicházím právě včas, nastupuje opět Troy Pierce s Marcem Houlem. Po čtvrt hodině oba ale zmizí a na scénu opět přichází Magda. Mávnu rukou a těším se na další hudební jízdu, ale začínají se dostavovat první bolesti zad a nohou. Během půlhodiny se většina naší výpravy rozhodne, že bude lepší vydat se pomalu směr Hauptbahnhof a tak kolem šesté ranní pomalu mizíme.

Sečteno a podtrženo, Contakt je velmi zajímavý koncept oslavy narozenin, který určitě stojí za vidění. Kvalitní zvukové i vizuální zázemí hudbě rozhodně přidalo, a že to potřebovala. Některé výkony opravdu postrádaly originalitu a byly jen přehlídkou pár stejných efektů bez nápadu. M_nus má v tomto směru rozhodně na více! Možná to bylo ale vinou právě té cirkulace po dvojicích, kdyby hrál každý sám, znělo by to určitě úplně jinak. Ale i tak, all the best to all M_nus family!