Elektro euforie v Roxy: Vitalic live!

Elektru v Praze jsem navštívila poprvé. Na rozdíl od své brněnské sestřičky pražský díl zůstal zcela věrný svému jménu a prezentoval čisté elektro tak, jak má být. Okolo desáté hodiny byl klub sice ještě téměř prázdný, ale vychutnat si v klidu Yannickův set a prozkoumat zákoutí s drinkem v ruce se nakonec ukázalo jako příjemný „warm up“ páteční noci. Po jedenácté hodině se klub začal nenápadně plnit a pod pódiem už postávali první posluchači lační libého elektro soundu. Teprve s rezidentní dvojkou Weki se ale páteční noc dala považovat za oficiálně zahájenou. Wega a Kim patří už bezmála přes rok mezi mé oblíbence a ani tentokrát nezklamali hutnou dávkou svého typického ostrého a melodického elektra, které podtrhovaly hutné dunivé beaty. Navíc opět nechyběla jejich komunikace s publikem, která vždycky dokáže dostat do té správné party nálady. Weki si takhle s námi pohrávali několik desítek minut, ale čím dál větší očekávání krále elektra bylo znatelné v závěru jejich setu čím dál víc na nejedné tváři.



Přesně podle line upu nastalo v 1:30 ticho, které se v tu ránu proměnilo v obrovský uvítací aplaus. Klub praskal ve švech (na rozdíl od mé poslední návštěvy noci Mini-Maly, kdy zde bylo minimálně o polovinu lidí méně) a atmosféra by se dala krájet. To ještě ale nikdo neočekával, co nám Mr. Vitalic naservíruje do ušních bubínků. Všechny pohledy se v tu chvíli upnuly na svítící jablíčko jeho Laptopu a začaly odbíjet první beaty Vitalicovy live show. Snad ještě nikdy jsem nezažila v českém klubu tak náhlou a intenzívní euforii. Lhala bych, když bych hned na začátku tvrdila, že jeho set byl odstartován nadupaným elektro trackem. Pascal nás pomalu ale jistě začal dostávat do varu svými něžnými melodickými elektro-smyčkami, které po chvíli zašmodrchal do neskutečné spleti elektronického nářezu. Tak trochu mě překvapilo, že má Vitalic na svědomí i tak pohodové tracky, které by se s chutí daly poslouchat i k příjemné relaxaci. Pro mě bylo jeho jméno vždy synonymem nekonečné energie, kterou tu noc dokázal zkombinovat až s neskutečně rozdílnými pasážemi klidné a melodické taneční muziky, která tu a tam měla do elektra v podstatě hodně daleko.

Sympatický chlapík si to za svým laptopem užíval stejně tak jako publikum, které ho obklopilo doslova ze všech stran: pódium bylo narvané k prasknutí a v prostoru za DJem nebyla situace o nic lepší. Díky tomu vzniklo v klubu nepříjemné vedro, kterému se v tu chvíli ale asi nedalo nijak zabránit. Vitalic dostal zkrátka celou Roxy do varu. Možná si tenhle Francouz ze začátku myslel, že ho české publikum nepřijme tak vstřícně, opak byl ale pravdou a výraz „dokonalá party“ celé vystoupení vystihuje asi nejlépe. V závěru jeho prodlouženého livka nesměl chybět nadupaný track La Rock 01 a posléze My Friend Dario, při kterých se celá Roxy proměnila v les skandujících rukou zdvižených nad hlavou. Avšak jak se říká, v nejlepším se má přestat, a tak i Vitalicovo vystoupení bylo tím pádem definitivně u konce. Drahná část osazenstva se se spokojeným výrazem v tváři ihned poté rozhodla opustit útroby klubu, ti, kteří zůstali, pokračovali v rytmech beatů DJe Airta, jehož set mě bohužel příliš neoslovil. Po takové elektronické náloži už bylo těžké strávit další, bohužel zcela nenapodobitelnou várku svižného elektra.

Sečteno a podtrženo, sobotní Elektra, ať už to zní jakkoliv klišovitě, v podání pana Vitalica byla více než velmi příjemnou taneční nocí, na které si nejeden návštěvník přišel na své. Více snad není potřeba dodat a to mi potvrdí určitě i další elektro - funs, kteří v tu sobotu v Roxy byli.