Sto zvířat na zimní tour v Lucerně

Klasický koncert Sto zvířat většinou začínal relativně včas v avizovaném čase a bez předskokanů. Výhodou partnera T-Mobile bylo, že jste se mohli nechat vyfotit u cedule s nápisem Sto zvířat a dostali jste do hodiny fotografii, hostesky vám nabídly nová zvonění do mobilu a obdrželi jste nálepku. Pro majitele vybraného tarifu byl vstup zdarma. Nevýhodou, že koncert který měl začínat v 19 hodin kvůli předskokanům začínal až ve čtvrt na deset!

A tak nás pořadatelé nechali se vařit v brzy zadýchané Lucerně, kde teplota velice rychle stoupala k pro někoho až neúnosným číslům na stupnici teploměru. To vše za rytmů předskokana Mr. Cocomana, který „přezpívával“ staré reggae písně do kterých publikum hecoval jako malé děti ve školce slovy: „Tak co? Těšíte se na Sto zvířat? Cože? Neslyším vás!“ a podobně. Jeho vystoupení jsem si tedy ráda odpustila a rozhodla se vystát frontu na bar. Ta byla opravdu obrovská a tak jsem oželela pivo točené, neboť u krajních barů nebyla fronta žádná. Sklo bylo pro ten večer zakázané, a tak jsem za 40 Kč dostala přelitého „lahváče Gambáče“ do umělohmotného kelímku!



Kamenem úrazu, jak je v Lucerně už zvykem, byly dámské toalety. Ani kapelu Eggnoise jsem neslyšela, neboť jsem jejich vystoupení celé strávila ve frontě na wc. Brzy došlo ke klasické situaci, kterou znám důvěrně z plesů. Okupovaly jsme kabinky na pánských toaletách. Tímto děkuji za všechny ženy shovívavým pánům, kteří nás téměř bez řečí na své toalety vpustili.

Dvacet minut po desáté hodině se přeplněná Lucerna konečně dočkala. Kapela Sto zvířat nastoupila v celé své sestavě v čele se zpěvačkou Janou Jelínkovou a Janem Kalinou, kteří v kapele působí jako jedni z mála od jejího zrodu. Během krátké chvíle se spustila nad sálem ska smršť. Jásajícímu davu přestalo horko vadit a kapela si své vystoupení znamenitě vychutnávala. Však taky pohled na přeplněnou Lucernu musel být náramný. Kapela také často děkovala a komunikovala s publikem. Bubeník Miki Nop do bubnů bušil jako o život, a tak jemu horko dávalo trochu zabrat. Má můj obrovský obdiv, já se zapotila téměř i při výstupu po schodech do druhého patra.

Zazněly skladby ze starších alb i z alba posledního – Rozptýlení pro pozůstalé a dostali jsme také menší ochutnávku z alba připravovaného, sedmého. Samotné vystoupení kapely trvalo déle než je standardní délka (například ve srovnání s koncertem v Roxy) a tak se jeho konec zhoupnul blízko k jedenácté hodině večerní. Kdo však zaváhal, vystál si po skončení koncertu u šaten pořádnou frontu. I proto jsem oželela závěrečné skladby a raději se vydala pro svůj svršek. Nic naplat, Zvířata jsou, alespoň podle mého, nejlepší na letním festivale, s dostatkem prostoru a čerstvého vzduchu.