Sven Väth: Dlouhé sety mě vždy dostávaly

Jako dítě jsi pozoroval DJe jednoho tanečního lokálu, který vlastnili tví rodiče. Jak dnes na tamního „residenta“ vzpomínáš?
Jo jasně, jmenoval se Wolfgang. Pocházel z Rakouska a byl úplně šílený. Vždycky předtím, než začal hrát, vyšel ze svého „kanclu“ a pokaždé na parketu vystřihnul jedno salto. Vždycky věděl jak dostat lidi na parket. Byl to opravdu zvláštní člověk.

Když se tě potom tvá matka zeptala, jestli bys chtěl hrát v jejich podniku, věděl si co se od tebe očekává?
V každém případě jsem věděl tohle: tam kde hraje Wolfgang, tam musíš přijít. Laťka byla tehdy nastavená docela vysoko (smích). Tehdy jsem už ale začal chodit do Doriana Greye (legendární frankfurtský klub) a pozoroval jsem se tamní DJe. V té době existoval jen takový starý gramec s tzv. řemínkovým pohonem. Byla to jemná práce obou rukou, kterými bylo nutné mixovat naprosto precizně. To mě fascinovalo. A pak jsem si uvědomil, kolik energie může vzniknout, když srovnáš beat a můžeš si s ním dělat, co chceš. A co to teprve udělá s lidmi na parketu! To všechno jsem se tam naučil.

Vzpomínáš si na svůj první správný „DJ Gig“?
Vůbec poprvé se vše odehrálo samozřejmě v Německu. Vedle práce u mých rodičů jsem obdržel i nabídku z Dorian Grey. Dostával jsem 50 Marek za šichtu – hrál jsem od 20:00 do 1:00. Bylo mi sedmnáct a byl to takový můj první „booking“. (smích)

To zní jako první vážná příležitost.
Ano, to taky byla. Tehdy lidi ale ještě pořádně nechápali, kdo to je DJ. Člověk sám pořádně nevěděl, kam dát desky. Neexistovaly žádné kufříky a speciální pouzdra na desky, a tak jsme zkrátka používali bedny od pomerančů.

Když by se člověk zeptal tvých kolegů, co je tak výjimečného na Svenu Väthovi, mnoho by jich odpovědělo: „Sven dokáže zahrát dohromady takové věci, co nikdo jiný nedokáže.“ Co tím přesně myslí?
Vždycky mě hrozně bavilo experimentování s hudbou. I když v obchodě mých rodičů nebylo nikdy moc výběr, jen aktuální hity, disko, rock’n’roll atd., stejně jsem si i s tímhle materiálem neuvěřitelně vyhrál a nasbíral tak spousty zkušeností. Co se s těmito zkušenostmi stalo později, způsobil můj další hudební vývoj. Přes industriál jsem se dostal až k elektronickým věcem a nechal se tak ovlivnit různými žánry. Byl to house z Chicaga, electronic body, detroit sound, dub. To mě tehdy bralo.



Pochází odtud i vášeň pro tvé dlouhé a velmi intenzívní sety?
Dlouhé sety byly vždycky to, co mě na DJingu dostávalo. Jen tak jsem mohl lidem prezentovat, co považuji v hudbě za dobré. Nikdy to nebyl nějaký specifický styl nebo jen to nejaktuálnější. Vždycky to byl především mix. I v osmdesátých letech se takový mix dal zatraceně dobře zahrát. Nebyl dostatek desek, aby se člověk mohl zaměřit na jediný žánr během setu. Tady vznikla má vášeň sáhnout v ten správný moment pro tu správnou desku, a proto tvrdím, že každá deska potřebuje mít svůj speciální moment, kdy má být zahraná.

Jak to vypadá dneska? Mají DJs ještě možnost experimentovat?
Myslím si, že se celá DJská kultura radikálně změnila. Dnešní mladí DJs nepocházejí z diskoték jako kdysi moje generace, ale mají své vlastní domácí studio, nebo jiné producentské zázemí. Nebo hrají doma jak diví a pak přijdou už s rovnou namixovaným cedečkem. Mnoho z nich ani neví, jaké to je hrát pravidelně před lidmi, často jim chybí empatie, vcítění se do posluchače. Dřív jsme se taky museli dohadovat s vedoucím klubu, co člověk vlastně může zahrát a co ne, kam až může hudebně zajít. To mě a mojí generaci také velmi ovlivnilo.

Jsi přes 20 let jako DJ na cestách. Nejsi unavený, netoužíš po odpočinku a klidu?
Ne, v žádném případě. Mám tolik projektů a plánů, které mě vždycky znovu přesvědčí o tom, že na nic jiného než na hudbu nemám pomyšlení. Kromě toho, hudba se nikdy nemůže stát nudou a rutinou. Každý týden se vydávají nové desky, a mnoho zemí objevuje elektronickou hudbu teprve teď. A to, co se momentálně děje v Německu v téhle oblasti, nebylo snad ještě nikdy tak skvělé a zajímavé jako nyní. Tohle období bych rozhodně nechtěl prošvihnout.

Díky za rozhovor!