Plný klub Retro chtěl Wave zpět

Impulsem pro vznik sdružení byla nechvalně známá kauza z konce loňského roku, kdy Rada Českého rozhlasu zcela absurdně a jakoby v pomatení smyslů obvinila rádio Wave z propagace fašismu. Tímto svým krokem ostentativně demonstrovala svou nekompetentnost, čehož vyústěním byl vznik právě občanského sdružení Pro Wave. To si klade za cíl sjednotit veškeré organizace, které kroky Rady ČRo nenechaly chladnými, do jednotného celku, jenž (doufejme) dosáhne svých cílů. Mezi ně patří především odvolání Rady ČRo a návrat rádia Wave zpět do vysílání.

A aby sdružení nezůstalo pouze u slov, uspořádalo velký koncert na podporu - jak jinak - rádia Wave. Datum akce nebylo stanoveno náhodně. Třináctého ledna by se totiž Wave dožilo třetích narozenin, nebýt drastického zásahu - jak jinak - Rady ČRo a odstraněním rádia Wave z frekvence 100,7 FM do virtuálního světa, kde cestu k němu si najde zase o něco méně kvalitní hudby chtivých posluchačů.

Ač jsem nepochyboval o tom, že klub bude naplněn k prasknutí, úderem půl osmé jsem lehce nervózní prošel křížem krážem klub a přítomné spočítal jako v první třídě – rozumějte – stačilo by mi k tomu jednoduché počítadlo s barevnými kuličkami. Místo toho však ve svém stoickém klidu odsypávaly zrnko po zrnku pomyslné přesýpací hodiny čas do začátku hudební produkce a lidí přibývalo.

Obavy, že by byli nejen posluchači rádia Wave, ale i všichni ostatní, kteří nechtějí podporovat pouze nablýskaný a vyprázdněný mainstream, lhostejní, se vyjevily jako plané, a tak první interpret, jmenovitě Xindl X, začal hrát již příjemně zaplněnému Retru. Xindl X svým osobitým stylem písničkářství, které není nepodobné provedením hip-hopu vyplňuje prázdné místo. Mínusem, jenž ubral celému vystoupení, byl jeho opožděný začátek. Přítomní si krátili čekání hovorem z kategorie aktivní, a tak se velmi pestré, propracované a především vtipné texty Xindla X ztrácely v záplavě slov těch, kteří zabráni do svých historek nezaregistrovali toho příjemného chlapíka s kytarou v ruce na pódiu. Na druhou stranu je fakt, že ti přímo pod pódiem si vystoupení užívali a evidentně texty znali takřka nazpaměť.

Druhým ten večer vystoupivším byla kapela Please The Trees. Tuzemský objev indie scény, kapela opěvovaná jak posluchači, tak kritiky, byla ozdobou tohoto večera a své nasazení ve věci rádia Wave dokázala vystoupením i přes fakt, že jejich bubeník skončil z blíže neupřesněných podrobností v nemocnici. Někdo snad mohl být zklamán absencí bicích, většina však podlehla kouzlu jemných kytar, jež dostaly více prostoru než obvykle a doslova vtáhly přítomné do svého světa, kde Frontman Václav Havelka zpívá své texty s tak přirozeným výrazem, že z toho jednoho až zamrazí a přemýšlí pak jak je možné, že tuhle kapelu objevil teprve nedávno. Zároveň však nelze popřít, že pro někoho mohla být atmosféra koncertu až příliš intimní a tak dal přednost postávání a popíjení opodál, například na v půlce večera otevřeném balkóně. Nebýt toho, těžko říct, kam by se návštěvníci vtěsnali.

V kontrastu s vystoupením kapely Please the Trees, jež neopomněla zahrát výtečnou skladbu It´s not Me či neméně skvělou I´m afraid of You, byla následující show z dílny bočního projektu Romana Holého a Matěje Ruperta. Show je to správné slovo. Divoké improvizace napříč styly se vinuly ve svižném tempu a je až obdivuhodné jak ono tempo Matěj Rupert stíhal. Na pomoc G-Point Hunters, jak si projekt říká, dorazil raper James Cole. Pánové to rozjeli skutečně ve velkým stylu a celý Retro se tak poprvé otřásalo v základech. Na pomoc si pánové vzali do parády staré pecky zo Slovenska. Vašo Patejdl a Modus by se nejspíš divili.

Po této jízdě se začali chystat Midi Lidi a zde je potřeba zmínit, že jednotlivé pauzy mezi vystoupeními vyplňovaly vstupy zástupců Sdružení Pro Wave či například ředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka, kterému Rada ČRo rovněž dělá vrásky na čele. Vtipnou vložkou pak bylo propíchnutí balónků s tvářemi členů (z)Rady. Večer však běžel dál a Midi Lidi mohli spustit svou produkci. Stejně tak i tradiční projekci na velké plátno umístěné za trojicí postav ovládajících mašinky, co vyluzují tóny dnes už důvěrně známé. K těm nejznámějším patří Bujón či Láska, které rovněž zazněly. To, co však koncert ozvláštnilo, byly pohybové kreace Petra Marka. Ve svém slušivém svetříku doslova poletoval před i za plátnem, věšel se na mikrofon, zdravil Dobrý večer a u toho všeho jen tak mimochodem stíhal hrát.

Příjemná tečka za live částí večera, který poté ještě pokračoval v režii přítomného DJe, jehož set jsem však již oželel a s pocitem, že tahle akce se povedla a s přáním, aby celé tohle úsilí nepřišlo vniveč, jsem útroby Retra opustil. Nezbývá než rádiu Wave popřát jasný zvuk a občanskému sdružení Pro Wave spoustu sil, tak aby dotáhlo do konce své cíle, a především abychom si my posluchači mohli Wave opět poslechnout i bez použití sítě.