James Zabiela: Kupujte si muziku..

Kdy jsi vlastně začal hrát?
S hraním jsem začal v patnácti letech, gramofony jsem dostal k Vánocům.

To byl dárek od tvého otce?
Přesně tak, všechno je to vlastně jeho vina. Táta pracoval v obchodě s deskami a nosil domů plno techno vinylů. Pak jsem v tom krámku dělal o prázdninách brigády.

Dával ti otec také nějaké rady, nebo ses naučil hrát sám?
Ne, on nikdy nebyl deejay, jenom kupoval desky. Doma měl jen jeden gramofon a zapálený byl jen do acid house a techna. Já jsem se s gramofony naučil, když jsem pracoval v tom krámku. Nebylo tam právě rušno, takže jsem měl plno času na míchání desek.



Teď už hraješ každý týden na Ibize. Jaké to je, mít rezidenci právě tam?
Je to úžasné. Prvních pár hraní, které jsem tam měl jedno léto, bylo trochu zvláštních, protože napoprvé Sasha nestihnul letadlo a atmosféra tím trochu utrpěla. Všichni čekali, že uslyší Sashu. Napodruhé jsem tam hrál breakbeat a to není zrovna styl, který by byl typický pro Ibizu, lidem se to moc nelíbilo. Po pár týdnech si na to ale zvykli a pak už jsem hrál třeba půl hodiny samé breaky a sedlo to perfektně.

Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys hrál z laptopu?
Ano, ale pak jsem taky viděl příliš mnoho deejays, kterým laptop zkolaboval uprostřed setu. Takže možná až se budou vyrábět spolehlivější laptopy, pak budu mít zájem.

Na druhou stranu, když tě člověk vidí v akci, mačkat tlačítka na laptopu by už asi nebylo ono…
Záleží na tom, jak kdo laptop používá. Pokud chci scratchovat, tak to stejně udělám na desce. Pořád člověk hraje ze dvou desek, jenom je k mixpultu připojený ještě počítač. Ale jasně, že pak už v tom není všechna ta magie.

Vím, že často scratchuješ z CD, děláš to tedy i vinyly?
Ano

Jak se od sebe CD a vinyl v tomto ohledu liší?
Ani moc ne. Pokud umíš scratchovat desky, půjde ti to i na CD. S CD si můžeš dovolit i víc věcí, jako smyčky, které pak můžeš pozměňovat, a přitom z kompaktu ti nikdy nepřeskočí přenoska, protože vlastně scratchuješ jen sampl, který ten přehrávač už předtím nahrál do paměti.

Cítíš rozdíl mezi tím, jestli hraješ například v Americe nebo Evropě?
No jasně, to je úplně něco jiného. I pokud jsi v Asii nebo Austrálii, lidi se všude chovají odlišně. Například ve Skotsku nebo Irsku klubeři hodně pijí a hulákají. Pokud hraješ někde ve střední a východní Evropě, například v Maďarsku, tak jsou lidé taky živí, ale tentokrát díky té hudbě, co hraju. V Americe zase máš rozvinutou kulturu internetových diskuzních fór a najdeš tam plno „trainspotterů,“ kteří vědí o posledních novinkách. Takže je to hodně pestré, ale neřekl bych, že bych nějakou kulturu měl radši než jinou.

Už se ti taky stává, že někde zahraješ v klubu a další den už najdeš na internetu rozepsaný playlist?
Ano, ale já zase nehraju tolik desek, které lidi znají, takže se musí hodně snažit a hádat.

Jak bys stručně definoval svůj hudební styl?
Těžko říct, je to směs house music, breaků a techno plus občas mezi to vpašuju nějakou tu melodii.

Už delší dobu pozoruju, že deejays z Anglie většinou nehrají jenom techno nebo jenom trance – je tady snaha spojovat více žánrů. Ty tedy také jdeš tímto směrem?
Ano, ale já jsem vždycky hrál tak trochu od každého něco. Nikdy jsem nedělal šestihodinové sety plné tribal housu nebo něco na ten způsob.

Chtěl bys něco vzkázat fanouškům taneční hudby, kteří právě teď čtou tento rozhovor?
Kupujte si muziku a přestaňte ji krást z internetu, jinak všichni hudebníci skončí někde za pultem v Burger Kingu, scéna zkrachuje a to by fakt nebylo cool. Takže podporujte svoji hudbu, vyrážejte do klubu a užívejte si to.

Dodal: Petr Tajčman, Roxy Promotion