Suki: Festivalová sezóna byla přestřelená

Suki: Festivalová sezóna byla přestřelená

12. 09. 2008  |  Autor: Bifidus Aktif  |  Komentáře (1)
Festivaly jsou pryč a jeden z nejagilnějších lidí na scéně si může konečně vydechnout. Ačkoli Sukimu letos některé inovativní nápady nevyšly, nevzdává se a bojuje za svůj sen – živit se jen hudbou. První zářijovou neděli jsme proto usedli k rozhovoru a vše poctivě rozebrali...
Ahoj, kdy jsi vlastně naposledy dělal živý rozhovor?
Asi s tebou, ne?

Se mnou to bylo po mailu. Já myslím live rozhovor, že by tě někdo takhle vytáhl…
Já rozhovory moc nedávám, já na to s.... Naposled se mnou dělal rozhovor Vincent ze Švihadla pro Rock a Pop. Když se na mě tenkrát připravoval, někde si přečetl, že mám rád čaj a strašně to začal rozebírat... Dáš si čaj?

Jo jo, chce to vzpruhu – i ty vypadáš strašně unaveně…
No... Nemohl bych jít spát?

…nene, neměl jsi včera na Shotgunu zlobit! Raději mi řekni, jaká ta festivalová sezóna vlastně byla.
Minulý víkend jsme spolupracovali ještě na Semtex Culture a až Shotgun jsem si konečně mohl užít. Fesťáky byly náročný. Máme jich za sebou hodně, ale všechny vyšly: nebylo extra hnusný počasí a všichni umělci nám přiletěli, takže jsem spokojenej.

suki

Tenhle rok byl nejsilnější, co se line-upů týče. Pamatuju si dobu před třemi, čtyřmi lety, kdy za událost roku platil Cosmic Trip s vlastním d‘n’b pódiem a třemi nebo čtyřmi headlinery. A teď? Každý festival přetékal hvězdami…
Nebylo to jen o Let it Rollu, Summer Of Love, Hradhouseu, Semtex Culture, ale i na Svojšicích byl Matrix, na Planet Festivalu taky drumec... Osobně si myslím, že celá tahle festivalová sezóna, nejen co se d’n’b týče, byla totálně přestřelená. Většina promotérů zplakala nad výdělkem a drží se za hlavu. Vyšlo akorát pár velkejch festivalů, takže doufám, že byla tahle sérka zlomová a že si někteří lidi dají pokoj. Každý víkend bylo x festivalů ve spoustě vesnic, navíc samé městské slavnosti, takže si myslím, že by se to mělo trošku zkrouhnout. Respektive, ono to nás, promotéry, samo donutí. Otázka je, kdo vydrží a kdo ne.

A myslíš, že ty narvané d’n‘b line-upy byly výsledkem přestřelení a nebo to skutečně vyjadřuje oblibu tohoto stylu u nás?
D’n‘b je momentálně hodně nahoře, což se samozřejmě projevuje tím, že každý promotér, který kouká kolem sebe, chce mít d’n‘b stage. Nemyslím, že bylo drum & bassu v letě víc, než kolik je tu o něj zájemců, ale obecně je tu moc festivalů, jak jsem už říkal. Jsme unikát v Evropě a snad i ve světě – není zdravé, aby tady bylo na tak málo obyvatel tolik festivalů. Když to porovnáš třeba se Slovenskem…

bifidus aktif

Na Slovensku je ale zase taková situace, že promotéři jdou proti sobě a dělají dva velké festivaly 150 km od sebe…
Přesně tak. V Čechách je to v tomhle pohodě, je tu snaha se dohodnout, aby se jména nekřížily. Taky je fajn, že co se týče drum & bassu, máme štěstí, že se nám daří spolupracovat s největšími festivaly a dá se to všechno pohlídat. Jasně, byl tu víckrát třeba Ed Rush, ale jinak se tu nikdo s nikým moc o jména nepřetahuje.

Jak ses vůbec k těm festivalům dostal… zavzpomínáš na svoje začátky? Cos vlastně studoval a kam si směřoval v mládí?
Elektroprůmyslovku…

Takže umíš třeba… namontovat zásuvku?
Jo jo, i třeba zesilovač jsem schopnej spravit :) Dal jsem taky rok a půl na FELu, ale pak jsem zjistil, že je to na mě moc abstraktní. Nebavilo mě to, a protože jsem se začal pomalu pohybovat na hudební scéně, vykašlal jsem se na to.

A o čem tedy byla druhá půlka devadesátých let?
Na střední, když jsem se asi jako každý člověk hledal, jsem prožil krátkou diskofilní epizodu a pak punkový čas, kdy jsem pařil na Znouzecnost a podobný věci… Pak jsem navštívil několik tanečních party, ať už hauzíky nebo techno na Cibulce a hrozně mě to chytlo. Bavilo mě to natolik, že jsem se toho chtěl stát součástí víc než jen jako návštěvník, a tak sem se rozhodl, že zkusím DJing. Půl roku jsem byl doma zalezlej, zkoušel míchat, párkrát si někde zahrál, ale bylo dost těžký se kamkoli dostat. Tak přišel nápad začít dělat vlastní mejdany - nejdřív techno, byl jsem u založení Komatsu sound systemu, ten jsem ale po dvou letech opustil, protože jsem přesedlal na drum & bass. První akce ve vlastní režii byly v Black Psovi – s Gardenzitty, Katchou, Babe LN. Pak už proběhl první Let it Roll ve Mlejně a brzy se to rozjelo dál.

suki

A v té době jsi nestudoval, ani nechodil do práce? Vůbec by mě zajímalo, jak si to měl dříve ze zaměstnáním. Když jsme spolu před rokem a půl dělali ten zmiňovaný rozhovor, jeho titulek zněl "na práci ve fabrice nejsem stavěnej" a měl vystihnout to, že je pro Tebe naprosto přirozené, živit se jen hudbou…
Jedinou práci, kterou jsem kdy měl, bylo tříměsíční zaměstnání na FAMU, kde jsem dělal správce sítě – doopravdy; jediný zaměstnání, který jsem v životě měl. Tenkrát jsem se na to vykašlal i právě díky tomu, že se povedl druhej Let it Roll…

… takže v tuhle chvíli jsi zjistil, že když se zadaří, na mejdanu zvládneš vydělat tolik kaček, abys zaplatil nájem, vyžil a fungoval?
No já sem to tenkrát vůbec takhle neřešil. Prostě mě to bavilo, tak sem to dělal. A peníze se vždycky někde sehnaly na to, abych přežil.

Já si tuhle historii vůbec nemám šanci vybavit, protože jsem v té době ještě tahal kačera, a další velkou neznámou je pro mě i tvůj vztah k reggae, k akcím v Lucerně a k festivalům, které pořádáš…
Reggae mě baví už od úplných začátků. Možná to bylo spojený s tim, že jsem začal hulit trávu – prostě mě chytly pomalý, pohodový věci. Pak jsem se dostal k dancehallu – rozjeté taneční muzice, která je hodně sexy a baví mě na ní pařit. Seznámil jsem se s Lukášem Kolíbalem, propagátorem reggae, a protože jsem měl zkušenosti s pořádáním mejdanů, udělali jsme free party, kterou jsme nazvali Reggae Meeting. Ta existuje dodnes jako festival, který si zachovává tu původní myšlenku: dobrovolný vstupný. Tenkrát tam byli jen nějaký DJové, na posledních ročnících ale hrálo už x kapel a postavily se dvě DJský scény. Několik let jsme dělali tenhle free reggae festival, pak se ale scéna začala rozjíždět a udělali jsme první koncert…

Já jako ignorant téměř všeho, co nesouvisí s drum’n’bassem, bych chtěl vědět, jak že to s tím reggae vlastně je. Jeho boom už byl? Je? Bude?

Scéna se pořád pomalu vyvíjí, ale opravdu pomalu. Vyrostlo to sice o dost, ale stále to má kam růst. Základní problém reggae u nás je ten, že česká scéna nemá podhoubí: nejsou tu kapely, zpěváci… Je důležitý, aby nový mladý lidi zkoušeli hrát – prostě to nežije zevnitř. My sem vozíme známý kapely ze zahraničí, což funguje, ale nemá to ten základ, aby se tady mohl povést festival, který jsme udělali.

Myslíš tím RealBeat, tvoji finanční noční můru… Chceš o tom vůbec mluvit?

Je to hlavně moje srdcovka, protože jsem to dlouhý roky chtěl. Bohužel se ukázalo, že na dobrý reggea jména tu scéna ještě není, předběhli jsme dobu. Kdybychom ten fesťák dělali dýl a postupně ho zvětšovali, možná by dorostl. Nabídnout ale nadupaný festival? Na to ti lidi to tady nejsou připravení.

Není to právě to, co Tě baví? Experimentovat? Zkoušet nové výzvy? Kdyby si sázel jen na prověřené koncepty, vydělával bys sice peníze, ale nenaplňovalo by Tě to… Dá se vůbec vyspekulovat poměr toho, kdy festival musíš brát z profesionálního hlediska jako něco, z čeho si koupíš chleba a toho, co tě baví a čím žiješ?
Hlavní věc je ta, že mě to furt baví a za ta léta jsem získal spoustu kontaktů, takže co jsem se nenaučil já sám, naučili mě jiní… Teď jsem tak trošku na křižovatce: Vždy jsem se snažil dělat nový věci a někam je posouvat, ale ve výsledku byla ta nová věc pro mě vždy drahá, takže hledám balanc mezi tím, aby mě to bavilo, vyvíjelo se to a uživilo to mě i lidi, co jsou do toho zapojení. Doufám, že se mi podaří najít ten kompromis…

Protože jsi za těch spoustu let udělal spoustu mejdanů profesionálním způsobem, což může zvládnout jen člověk s širokým spektrem schopností na mnoha frontách, nedostal si třeba nabídku se seberealizovat v nějaké stabilní práci? A šel bys vůbec do toho?
Nikdy jsem to nevyhledával, takže jsem žádnou opravdu zajímavou nabídku nedostal… Nejsem si jistej, jestli by mě regulérní zaměstnání bavilo. Já chci mít práci jako zábavu a aby mi to něco dávalo. Mít peníze jako motivaci? To není pro mě. Po nějakejch míň povedenejch akcích jsem samozřejmě uvažoval o tom, jestli to skutečně má cenu a jestli by nebylo jednoduší si najít práci, nebo dělat jinej byznys, kterej je míň podobnej sázení do loterie, ale vždycky se pak zase něco povedlo a jelo se dál.

suki

Teď zrovna sedíme ve tvém vinyl shopu TSP Records, který brzy skončí. Je problém v tom, že lidi začínají hrát MP3ky a že je libra tak strašně levná?
Vinyl byznys jde pomalu do háje. Vždy budou sběratelé a lidi, co desky za nic nevymění, ale i v Anglii za poslední dobu zmizely třeba 2/3 vinyl shopů… Je jednodušší si objednat desky z netu a mít je za tři dny doma. Silná koruna nás likviduje, nedá se tomu konkurovat, a tak jsme se rozhodli zavřít kamenný obchod a nechat pouze internetový, který má větší naději, že se uživí.

A co ty a digitální technologie?
Já se snažím hrát pořád vinyly, tracky si kupuju minimálně, z CD pouštím jen ty, co mi kdo pošle, nebo VIPčka. Koupit si vinyl a MP3 je nesrovnatelnej rozdíl. Jedničky a nuly, co se dají kopírovat a mazat – to je o ničem. Vinyl je hmatatelná věc, kterou člověk má a vystaví si ji v regálu a hlavně ten zvuk: nic nemá takovou barvu zvuku jako vinyl. A i to hraní je pro mě příjemnější, zůstanu u vinylu, co to půjde!

Ty nehraješ vůbec reggae nebo dancehall, proč ne?
Rozhodl jsem se, že reggae a dancehall si nebudu kupovat a hrát, aby se mi nestalo to, co s drum’n’bassem. I když to člověk pořád miluje, tak se mu to přejí a neužije si to jako posluchač – říká se, že DJové netancujou. Málokdy si zatrsám na d’n‘b nebo si poslechnu celej d’n’b set, kdežto když jdu na dancehall mejdan, tak propařím celou noc. Hodně mě ale začal bavit dubstep, tak si kupuju dubstepový desky a zanedlouho ho třeba i začnu hrát.

Jsi také členem sound systemu Tele2Beatz a poslední dobou hraješ často s Pixiem. Neuvažujete třeba, že byste si vymysleli společné jméno? Třeba… Suxie? :) Ptám se proto, že Akira se nechal slyšet, že si tak zvykl na hraní v tandemu Deadly Viperz, že ho to bez Anakina už téměř nebaví. Jak to máš ty?
Oba hrajeme i sami, ale je super jezdit s kámošem – je to rozhodně větší sranda. My si při hraní hodně sedneme, takže celý léto jsme dávali jenom back2back sety.

A co fanynky? Pixie jich má hodně, jak si na tom ty? Má to výhodu být slavným DJem?
To se zeptej Pixieho, ten je na to expert… Tohle není téma, který by mi sedělo.

Ale lidi to chtějí vědět. Ta naše drum & bassová scéna nemá téměř žádný bulvár…
Co se týče mě, tak mi to nevadí, já si nepřipadám jako nějaká hvězda – od toho mám Pixoše :)

Tak aspoň prozraď, jestli létají z balkónů hotelových pokojů, kde po hraní spíte, kalhotky?
Ale tak… jasně že jo!

Oba jste s Pixiem velkým propagátorem Captaina Morgana…
No, to je jedno z mála pití, po kterým mě fakt nebolí hlava.

Všem mladým lidem, kteří se v 18 rozhodují, co budou v životě dělat, tedy doporučuješ Kapitána?
Dlouhý roky jsem nepil vůbec žádný alkohol, protože mi vždy bylo hrozně špatně. Pak jsem objevil Kapitána, s tím jsem se nějak dohod a je to v pohodě.

Co tvoje soukromí?
Soukromí ne, ty vole, to nebrat, to fakt ne…

No, tak… máš třeba psa?
Nemám. Psa jsem měl, ale ten mě opustil… A i když mám pejsky hodně rád, tak na to teď nemám čas. Takže čekám na nějaký další období mýho života, kdy se mu budu moc věnovat.

A děti?
Děti taky ještě nemám a taky si ještě počkám na nějaký jiný období svýho života a taky musím najít matku těch dětí…

suki

IM Cyber je maminkou noci Take Control… je třeba nějaká žena z drum & bassové scény, která by mohla být skvělá matka tvých dětí?
Mám pár tipů jakoby… ale… všechny jsou jaksi mimo scénu…

Jak jste se vůbec našli s IM Cyber, když jste vytvořili koncept party Take Control?

My jsme se Ivanou dlouho moc nebavili, ani nekamarádili. Pak jsme se úplně náhodou sešli a zjistili, že chceme každý dělat mejdan, a hledáme někoho, s kým by to šlo. Slovo dalo slovo, zkusili jsme to a Take Control byla na světě. A taky jsem zjistil, že Ivana je super ženská, se kterou si rozumím i jako člověk, což jsem si před tím úplně nemyslel. (Doufám, že to nebude číst :-))

První dva díly dopadly relativně v pohodě, pak ale přišly dva provary…
No, samozřejmě jsme si říkali, jestli to má smysl vozit zajímavější jména, když to ty lidi nezajímá… Nemohli jsme si dovolit cvakat mejdany ze svýho jenom proto, abychom se pobavili. Posledním pokusem byl tedy Friction, který vyšel, mejdan se po těch provarech dostal zase na nulu a tak jsme si řekli, že to má smysl. Byl potřeba najít balanc, aby to bylo zajímavý a zároveň ne tak riskantní.

Ty máš rád Zinca, jump-up a raggajungle, kdežto Take Control byla převážně o studeném nebo deep soundu, což je spíše krevní skupina IM Cyber. Sleduješ i tuto část scény a víš, co přesně čekat od všech jmen, která do Abatonu dorazí?
Na scéně jsem x let, takže vím a znám. Výběr nechávám sice hodně na Ivaně, která tahá ty jména, který by chtěla a zapadají do konceptu, ale já se jí snažím přibrzdit, abychom neměli noc plnou experimentů, na které budeme tančit jen sami dva. Jasně, lidi mě mají zaškatulkovaného jako jump-up a ragga DJe, ale já si kupuju spoustu jinejch desek a zajímám se o to, takže kdyby mě o to někdo požádal, jsem schopnej dát deepovej set.

Jak se tedy těšíš na LTJ Bukema & MC Conrada?
Pamatuju si na tu poslední akci, kdy hráli v Abatonu a to mě moc bavilo. Jak jsem říkal, že nevydržím moc dlouho někoho poslouchat, on je jeden z těch lidí, kterýho si skutečně vychutnám…

Vybudoval sis k Abatonu za tu dobu, co tam děláš party, nějaký vztah?

K Abatonu mám vztah a začalo to vlastně už tím, že jsem tam pracoval jako elektrikář v době, kdy se měnil z tovární haly na klub. Okoukal jsem prostředí, udělal první mejdan a po nějaký době si vytvořil s lidmi kolem Abatonu super vztahy. Teď spolupracujeme i na jiných projektech.

Abaton nefunguje jako klasický klub a lidi tam chodí jen na konkrétní akce. Může být tedy Take Control ukazatelem oblíbenosti drum & bassu u nás, když na ni lidi z drtivé většiny přijdou kvůli konkrétnímu jménu, o kterém se dověděli z reklamy? V Roxy třeba nepoznáš poměr mezi návštěvníky, kteří dorazili na headlinera a turisty, co jen přišli zakalit do klubu s velkým renomé…
Roxy má svou polohou a jménem o dost jednodušší pozici, ale návštěvnost je vždy ovlivněna tím, jaký jméno tam hraje, což se projevuje i na dramaturgii nocí Bush. Já si obecně myslím, že lidi u nás nechodí na mejdan, protože ví, že je dobrej bez ohledu na to, kdo tam hraje. Možná to trochu platí u Let it Rollu, ale jinak je to vždy o těch jménech.

Nedávno jsem narazil na plakát k Shadowbox night s Ed Rushem, která proběhla před 7 lety. Vstup byl tenkrát stejný jako dnes, ačkoli nám za tu dobu o dost stouply platy. Jak to?
Největší headliner na plakátě je vždy “vstupné zdarma“. Ceny by měly a mohly být vyšší – lidi si to rozhodně můžou dovolit, obzvlášť když je to záležitost ceny třech piv. Lidi si ale prostě zvykli, když to něco stojí, tak proč by platili víc? Když vstupné zvýšíš, radši půjdou někam jinam, třeba do baru…

A co lidé, kteří se snaží na party za každou cenu dostat zadarmo a propašovat se na guestlist? Vnímáš to jako problém?
V poslední době mě ohledně guestlistu moc lidí neotravuje, ani neřeším média, takže se ozývají spíš kámoši, kteří by rádi na friendlist – tedy zaplatili vstupné, ale za kamarádskou cenu. Guestlist má ale i svůj smysl ve chvíli, kdy víš, že mejdan nemá šanci být narvaný. Je lepší, když si lidi vstup zaplatí, ale strategií může být i to, aby se zaplnil prostor a udělala se tržba na baru…

Kromě LTJ Bukema & MC Conrada, kteří nás čekají v pátek na Take Control, připravuješ i Inner Circle v Lucerně v rámci Real Beatu…
Tohle bude pokračováním konceptu festivalu Real Beat, kdy každý dva měsíce děláme nějaké známější jamajské jméno. Inner Circle je legenda, která byla aktuální před pár lety, ale myslím, že si lidi rádi vzpomenou na to, jak jsme si jejich písničky zpívali, když nám bylo nějakých –náct.

Nedávno byl na Semtex Culture Shaggy a já tě viděl pod pódiem solidně kroutit zadkem – to tě asi hodně bavilo, viď? Koho bys rád z těch velkých jmen pozval na svůj mejdan?
Bylo to fajn, viděl jsem asi třetinu, ale na druhou stranu, zažil jsem už lepší koncerty. Ty největší jména, jejichž pozvání je reálné, nebudu jmenovat, protože je asi fakt dotáhneme - máme je rozjednané. A co se snů týče, líbilo by se mi udělat koncert Seana Paula, což je velký pojem, provařený i mimo reggae scénu.

Umíš si třeba představit, že bys udělal, já nevím… Justina Timberlake?
Měl jsem možnost dělat takovýhle věci mimo ten můj žánr, ale nechci. Chci dělat to svoje, co znám. Jsou jiní lidi, který tohle dělaj a stejně jako já nechci, aby se někdo cpal do toho mýho rybníka, tak já nebudu lízt do jejich.

Jednou za čas vymizíš do dálek, lezeš po horách a poznáváš nová místa. Je to pro tebe jen otázka relaxace nebo to má i nějaký hlubší význam – třeba tvé cesty do Indie nebo Nepálu…
Baví mě cestovat a poznávat nový místa a lidi, vytrhnout se z tohodle kolovrátku a vyčistit si hlavu. Samozřejmě mě zajímají i ty hlubší věci, ale s tím, jaký žiju život, se jim nemůžu naplno věnovat. Je radost ale vidět ty věci tak, jak jsou, a ne si o nich číst v nějakých knížkách…

A věříš v boha?
(váhá)… Jo, určitě, ale na jméno se mě neptej.

Zajímáš se o tato témata víc než tvoje okolí?
Oproti lidem, co čtou Blesk a koukaj na Novu, rozhodně. Zajímám se o to víc a uvědomuju si, že ty věci tady jsou a že mají nějakej smysl. I když mě to láká, víc se do toho ponořit, myslím, že to bude možné, až přestanu hrát a dělat party.

Třeba v únoru nás čeká po roce další velký Let it Roll. Co plánuješ?

Let it Roll bude 20. února v Praze, neprozradím, jaké headlinery máme zabookované, ale z pohledu mě, jako DJe, to pro mě bude ten nejsilnější line-up, jaký jsem kdy zažil. Možná to nejsou světoznámí producenti, ale jejich DJské skills jsou prostě nepřekonatelné.

Nevrátíme se na závěr k nezapomenutelnému Let it Roll open air festivalu? Drum & bassový fesťák, tucet zahraničních headlinerů, dokonalé místo, všichni spokojeni a vděční, ale nakonec červená čísla… Ohlasy lidí nejen na boardech ale značí, že tento festival nabídl něco, co lidé ještě nezažili, nebo ho přirovnávali k legendárnímu Open Air Fieldu. Stačí tento fakt jako náplast na tu finanční bolístku? Byl to ten nejlepší mejdan tvýho života?
Řadí se k těm nejlepším. Moc jsem si to neužil, protože jsem tam hodně pracoval, ale ta atmosféra byla naprosto dokonalá. Ačkoli to pro mě byl ve finále drahý mejdan, stálo to za to a věřím, že v příštích letech už to bude lepší.

Takže ohlasy lidí a pocit z poctivě odvedené práce je právě tím motorem, který tě žene dál?
Přesně tak!
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

TAKE CONTROL

Pátek 19. 9. 2008
Vstup: 200/300 Kč
Vystupují:
LTJ Bukem & MC Conrad, Smote, Akira, Rudeboy, Bifidus Aktif, Josef Sedlon, Dan Cooley a Kaplick
Další informace
1 KOMENTÁŘ
DISKUZE
Jméno: Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:

16. 11. 2008 | 13:54:59
+0 | -0

aa

a
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2019   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika