Prince of Tennis na Electronic Beats

Tyto hudebníky zná české publikum především z Color Factory, Sebastians nebo Ohm Square. Jednu z nejočekávanějších hudebních akcí roku uzavře svým Djským setem slavný britský rapper Mike Skinner. V předprodeji sítě Ticketpro a pokladně Divadla Archa jsou k dostání poslední vstupenky a festival Electronic Beats, který začne úderem osmé hodiny, bude stejně jako minulý rok vyprodaný.

Hlavní hvězdy festivalu berlínští The Whitest Boy Alive fungují na hudební scéně devět let, jejich norský zpěvák Erlend Oy je známý už ze slavného hudebního dua King of Convenience, zpíval i s Röyksop. Jedním z důvodů úspěchu této kapely je i to, že se o nich lidé rychle dozvěděli prostřednictvím sociálních sítí, bez velké mediální a marketingové kampaně mají tak dnes trvale rostoucí základnu fanoušků po celém světě. „Na koncertech se v první řadě snažíme dostat do správného groovu, který si užijeme jak my, tak lidi v publiku. Také necháváme prostor jeden pro druhého – každý sice hrajeme na svůj nástroj, ale myslíme u toho na ostatní členy kapely. Chceme dosáhnout maximální vzájemné souhry na rytmické úrovni,“ říkají hlavní hvězdy festivalu The Whitest Boy Alive v exkluzivním rozhovoru pro pražské Electronic Beats. Na pódium nastoupí tato berlínská kapela pět minut před půlnocí a odehraje více než hodinový koncert.



Jako první vystoupí v pražské Arše na Electronic Beats Festivalu čeští Prince of Tennis a vystřídá je rodačka z kanadského Vancouveru Claire Boucher, vystupující pod jménem Grimes. Ani ona nepotřebovala ke své popularitě zpočátku žádný velký label. Když umístila svá první alba na internet, její hudba se rozšířila rychle napříč kontinenty a poslední album Visions už vydal slavný britský label 4AD. Hudební kritici ji řadí do kategorie goticko-elektronické hudby, specifický je její něžný hlas.



Před jedenáctou hodinou se v Arše představí Woodkid, nepochybně hudební překvapení loňského roku a nečekaný zjev daleko od ruchu hlavního proudu. Jinak je Francouz Woodkid (vlastním jménem Yoann Lemoine) velmi nadaný režisér hudebních klipů a to například Lany Del Rey, Katy Perry, Mobyho nebo Yelle. Aniž by Woodkid zanedbával svou režisérskou činnost zaměřenou na hudbu, ale i film, který je také součástí jeho hudebního projektu, rozhodl se věnovat tvorbě vlastní hudby a samozřejmě si sám natočil známy klip k známé písni Iron. Celý večer uzavře v Djském setu Angličan Mike Skinner, který se proslavil především jako rapper ze slavných The Streets. Mezi jednotlivými koncerty bude hrát Dj Efha.


The Whitest Boy Alive: Hlavní je správný Groove

V rozhovorech uvádíte, že vaše hudba je jednoduchá a minimalistická proto, abyste nechali vašim posluchačům prostor pro představivost. Co tenhle model dává vám?
Na koncertech se v první řadě snažíme dostat do správného groovu, který si užijeme jak my, tak lidi v publiku. Také necháváme prostor jeden pro druhého – každý sice hrajeme na svůj nástroj, ale myslíme u toho na ostatní členy kapely. Chceme dosáhnout maximální vzájemné souhry na rytmické úrovni. Vyhovuje nám, že spolu moc nemluvíme o tom, co se stane. Dáváme prostor náhodám a hodně se řídíme reakcemi publika. Díky tomu všemu hrajeme vždy odlišně, což je pro nás zajímavější i zábavnější.

Z elektronického projektu jste se postupem času transformovali ve stoprocentně živou kapelu. Pracujete tak nějak odlišně od kapel, které hrají živě od samotného začátku?
Hudba a záměr, že chceme, aby lidi tančili, zůstávají stejné. Buď se toho dá dosáhnout tím, že zmáčkneš „play“ na počítači, nebo tím, že to zkomplikuješ a hraješ to živě. Takže obsah zůstává stejný, změnila se jen forma.

Jaký další recept máte na to, aby se hudba nestala rutinou?
Moc nezkoušíme. Na každém koncertu se snažíme dostat na úplný začátek. A necháváme si dost času mezi jednotlivými turné, abychom nehráli moc často. Hrát tu samou skladbu stále dokola je s tímhle přístupem pokaždé jiný zážitek.

Berlín je městem snů pro spoustu umělců, silná je tam především elektronická taneční scéna. Jste ve skutečnosti tak „hodní kluci“, jak působíte, nebo si dokážete tamní party život užívat?
Berlín je úžasným místem na zábavu, party a společenský život vůbec, ale dají se tady dělat i jiné aktivity. Problém je v tom, že když žiješ v noci, nemáš pak ze dne vůbec nic. A v životě se jednou dostaneš do bodu, kdy zjistíš, že žít přes den je lepší a zdravější. Když vstáváš brzy ráno, máš pak spoustu času na skládání hudby, jízdu na kole a procházky. Asi to souvisí s věkem a se zkušenostmi. Když je člověk mladý, je pro něj noční život neznámý. Když je starší, není tam moc toho, co by ještě mohl objevit. A hlavně toho musí v životě dělat mnohem víc. Už to není jen o tom, jít večer do města, dát si extázi a být vzhůru dvacet čtyři hodin. A ještě jedna věc: když jsme na turné, paříme. A v našem věku už s tou energií musíme šetřit.

Myslíte si, že má vliv na hudbu to, z jaké země muzikant pochází, nebo se v dnešním světě tyto rozdíly stírají?
Místo možná neovlivňuje hudbu samotnou, ale spíš muzikantův život. Náš kamarád žije v Bergenu, kde je často špatné počasí, většinou tak zůstává doma a tvoří. Nás Berlín ovlivňuje v tom, že máme kolem sebe hodně hudby a všude se stále něco děje. Je tady velmi snadné navázat kontakty s lidmi, kteří muziku vytvářejí nebo se o ni zajímají. Je to tak celé především o specifických podmínkách a cestě k dosažení nějakých výsledků.

Za současných podmínek, kdy se kapely stávají známými především díky sociálním sítím a blogům, jste to dokázali dotáhnout opravdu daleko. Jak byste se cítili v době, kdy hudební svět ovládaly a kontrolovaly major labely?
Kdybychom dělali hudbu před dvaceti, třiceti lety, nahráli bychom album, které by vydal velký label. Ten by nám pomohl, abychom prodávali hodně desek a byli „slavní“. Možná ne celosvětově, třeba jen v Americe. Ale tohle nemůžeme přesně vědět. Ale víme, že díky dnešním možnostem, jako jsou Facebook a Myspace, jsme známí do nějaké míry všude. To znamená, že musíme na všechna ta místa jezdit hrát. Kdybychom nebyli nuceni se tolik soustředit na koncerty, mohli bychom trávit více času samotnou prací ve studiu. Je těžké to hodnotit, protože před dvaceti lety jsme hudbu nedělali. Jak je to teď, to rozhodně není ideální. Na jednu stranu je cestování po světě zábava, jenže dřív to kapely dělaly taky a zároveň k tomu prodávaly desky. My můžeme jen koncertovat. To je velký rozdíl.

Někde jste říkali, že každá vaše show je speciální a proto vaše koncerty nenahráváte. Vybavujete si, čím bylo výjimečné vaše poslední vystoupení v Praze?
Potkali jsme skvělé lidi a zažili s nimi spoustu zábavy. V noci jsme zašli do starého města, dali si párky a pivo. Velmi přesně si vybavujeme, jak vypadal klub, pódium, backstage i sprcha v backstage. Koncert docela ušel. Publikum bylo lepší než my. Slibujeme, že tentokrát se budeme snažit být my lepší než publikum.

To máte skvělou paměť! Co se chystáte hrát? Materiál z vašich dvou alb nebo i nějaké novinky?
Něco nového, něco starého a něco, o čem ještě sami ani nevíme. Nezkoušíme celý rok. Sejdeme se vždycky tři dny před turné a pak je i pro nás samotné překvapením, co z toho vyleze.

Nastal čas na další desku?
Pracujeme na ní a bude brzy. Lidé s námi musí mít trpělivost. V době, kdy je všechno rychlé, musíme zpomalit alespoň my.

www.electronicbeats.net

Dodal: Martina Reková, 4Press