Koncert v pražském kongresovém centru byl plný kontrastů. Ten největší byl patrný již dlouhé týdny před samotným koncertem, a to kombinace divoké balkánské hudby, která ze své podstaty nedovoluje sedět, a sálu doslova nabitého sedačkami, které jsou navrch tolik pohodlné, že donutit ke stání má problém i balkánská dechovka. Tento kontrast se přetavil do následného krátce po osmé hodině, kdy koncert začal příchodem členů The Wedding and Funeral Orchestra, nikoli z backstage, nýbrž z postranních vchodů, kde tou dobou dobíhali opozdilci. Pánové si střihli hudební ping pong a po té se již strhla smršť reprezentovaná zkraje songem Gas Gas, který poprvé přiměl značnou část diváků k útěku na ochozy, které se i přes svou stupňovitost proměnily v taneční parket a kontrast byl na světě. Zatímco většina seděla, část lidí si užívala koncert po svém a z jejich pohledu byly sedadla doslova navíc. Podobně působili hráči a vokalistky, kdy stojíce kontrastovali se samotným Goranem jež celý koncert odseděl na své židli, byť nohy i přes posez, rozjížděly tu a tam pohybové kreace, kdy mít židle kolečka, Goran by po scéně vystřihnul spanilou jízdu po balkánských rytmech.
Kontrast byl i mezi diváky, kde vedle sebe seděli či se hýbali tuzemští fandové s cizinci napříč státy, starší posluchači, co pamatují bývalou Jugoslávii, a tedy Goranovy začátky, např. s tehdy a tam velmi populární kapelou Bjielo dugme, s mladými lidmi, co jsou jinak válcování pop music. Kontrastní pak byla zcela přirozeně i hudební produkce, kterou určoval set list poskládaný jak z vypalovaček jejichž energie se blížila zvukové vlně co vás nutí hýbat nejen nohama, jakoby je ovládal někdo zcela jiný a řádně se u toho bavil, tak z pomalejších písní, postavených na vokálech, tu Gorana (song In The Death Car) tu jedné z vokalistek (song Ederlezi). Set list byl pak poměrně košatý, což přikovalo šestici muzikantů, dvě vokalistky a Krále balkánu, ke scéně na takřka dvě hodiny, což byl výkon úctyhodný měřeno svižností jakou dokáží tyhle dechovky vytvořit. Mimo zmíněných vokalistek a samotného Gorana se hlasově velmi výrazně blýsknul i hráč s bubnem a mikrofonem přilepeným na rty. Nutno podotknout, že pro tento koncert byl Orchestr poněkud slabší, ale to pouze početně, opřen o sílu svých skladeb dokázal postupně zvednout více a více sedaček až v závěru s balkánskou klasikou Kalashnikov, stáli už téměř všichni a veškeré žabomyší války, mezi těmi co tančili přímo v uličkách, zatímco ti za nimi chtěli vidět pohodlně v sedě, byly ty tam.
Závěr, včetně všech svých přídavků, byl jedním velkým songem, který tancem propojoval všechny přítomné, jakoby se obří sál proměnil v malý klub a všichni si byli na dosah. Přesně o tohle propojení dost možná Goranovi šlo nejen ten večer, ale i během příprav desky Champagne for Gypsies, která je reakcí na aktuální složitou situaci Romů v Evropě. Právě proto nabízí pestrou směs hostů od Gipsy Kings, přes Eugena Hutze až po Selinu O’Leary. Ačkoli Goran Bregović nebyl v Česku zdaleka poprvé a vlastně ani v Kongresovém centru, jeho koncert dokonale zafungoval a drtivá většina se bavila jako na balkánské svatbě, kdy k dokonalosti chyběla jen rakije v každé druhé ruce. Nezbývá než poděkovat pořadatelům a vyhlížet další balkánskou smršť. Za poslouchej.net doporučujeme pravidelné večírky
Balkan Beshavel s Malalata Sound Systém, křižující pražské kluby, či lednový koncert
Fanfare Ciocarlia (27.1.2014 Lucerna Music Bar).