Break4Beats: Pětiletka splněna!

Mé snoubení začalo před 4 roky, kdy levelB k lístku na Aphrodita rozdávali i jeho CD. Představuji si, jak asi muselo na mém discmanu a sluchátkách ze stánku tenkrát znít, ale přesto – točilo se do mdlob. V kazeťáku (?!) se začali objevovat jména jako Ed Rush a do té doby zarputilá real rap milovnice přičichla k omamné elektronice. Čas letěl a Brno plnily letáky se zvučnými jmény a neotřelým designem. Stalo se malým svátkem a železnou košilí vyrazit si na B4B. A tak si ji obléknu místo svátečních šatů i 21. prosince 2007 a oddám se lepší společnosti Bad Company.

Z B4B se vlastně než malé svátky stalo spíš velké koupání. Prostory přestaly být nafukovací a těšení se na tanec vystřídaly obavy o místo na slunci Především minulý Fresh dokázal, že parket zdaleka nestačí všem, co skotačí. Ale kdo by si o adventu rád neposkočil…



Pot a slzy jsou tedy na seznamu a jde se. Do kroku nám hraje tón smsky. Mampi Swift nepřijede – ani však nestihneme být zklamáni a už je tu zpráva další. Pořadatelé se nenechali zaskočit a servírují hned dvě porce namísto slibovaného zákusku. Optical (!!!) a Bailey. Po Opticalovi lačním už dlouho, tiše plesám.

Po jedenácté večerní konečně dorážíme. Zprávami poseté vstupní dveře potvrzují zvěsti, fotograficky memorujeme line-up a – něco je jinak. Žádné bažiny fanoušků, žádné v očích napsané „Jak se sem chcete vejít?!“ Fronta u šatny je spíš povinná a odbytá posledními prupovídkami. Čau, jde se na věc.

Hrají Bad Company. Jejich šťavnaté vystoupení loni na Harfě bylo doposud jednou z nejatmosféričtějších parties v mém životě, očekávám stáda buvolů v břiše a tekuté kovové linky vibrující mezi ušními bubínky. Chvílemi jsem tohle vnímala, ale většinou mezi nebem a zemí přišlo vystřízlivění a pád na zem. Co si budeme povídat, povětšinou mě srazila mocná pěst Jakesova. Nikdy jsem nebyla zarputilým odpůrcem MCingu, ale když se mikrofon tohohle pána přiblížil k jeho ústům, grrrgh. Ou´jea, kam´on, hejhejte se, tohle je hudba.



Být to hotel, pověsila bych si za ucho „Prosím, nerušit.“ Maldini s Vegasem si to rozdávají jako zkušení karbaníci, přihodí tu větší tu menší obnos a myslím, že až na Jakese se neblafuje. Čistý zvuk, vytříbený vkus. Vítězství na obou stranách. Beaty lezoucí po stěnách.

Pan Optical tyhle nezkrocené beaty chytá a přichází jim vládnout pevnou rukou. Oduševnělá tvrdost, nepředvídatelnost, euforie. A matka moudrosti. Opakujeme: The Nine, Messiah. Nicméně opakujeme s nápadem a remixujeme s Noisií. Na parketu se vře a řve. Pod nohama milióny sklenic (ještěže střepy přinášejí štěstí) a místa tak na dvě otočky a trojitý tulup. Kebaby v bistru před Flédou nestačí v rukou tanečníku ani chladnout.

Bailey už se dere do světel reflektorů, když tankují poslední rum. Bohužel, jeho vystoupení si nechám povyprávět místo pohádek o svátcích, protože toho hopsání bylo pro dnešek až až. Skutečně podávám paní v šatně růžový lístek, ale ještě v autobuse mám zpáteční cukání…

Byl to bezoblačný večírek s příjemným překvapením. Tak zase příště, snad v podobném vzruchu.